.:: Neviditelný čert ::.

Podzimní Vidoule v hřejivém slunci babího léta

rubrika: Povídání

Na úvod pohádky věnované mému vlastnímu miminku jsem oznámil, že vzhledem k oznámení meteorologů o návratu babího léta vyrazím na další výpravu tohoto druhu na Vyšehrad. Neučinil jsem tak, poněvadž bych se nerad zamotal v časové smyčce. Nemá smysl pokusit se v krátké době zopakovat totéž jenom proto, že to bylo fajn. Zpravidla to už není totéž a k tomu ještě ani fajn. Takže jsem v tom nádherném téměř letním počasí vyrazil do míst, kde už jsem nějaký ten čas nebyl, ačkoli je nedaleko mého bydliště, rostou tam stromy a vždycky mi tam bylo fajn. I tentokrát tomu tak bylo.

Lucifer

Nad Novými Butovicemi a Jinonicemi směrem ke Košířům a Motolu se zvedá stolová hora. Svah od NB je lehce křovinatý a zpočátku poměrně příkrý. Je protkán nejrůznějšími cestičkami s panoramatickým výhledem nejen na NB a některé další části Prahy 13, ale i dále do Prahy. Zbytek stolové hory pokrývá přírodní park (lesopark), který se na západě jmenuje Košíře-Motol, na severovýchodě Cibulka (Košíře) a na jihovýchodě Vidoule či Na Vidouli (NB, Jinonice).

Neměl jsem zcela jasnou představu, až kam doputuji. V poslední době už své výlety jednoznačně neplánuji. Je zde jakási základní představa, jež v sobě zahrnuje hlavní orientační bod, maják, povrchní náčrt kudy k majáku s jakousi mlhavou vizí, co dál. Maják vždy zůstane dotyčným bodem, avšak zbytek cesty probíhá křivolace. Nechám se unášet okamžitými podněty a svobodně bez pochodového řádu se potuluji.

Jak jsem naznačil, tímto směrem jsem již mnohokráte vyrazil, povětšinou programově čili s jednoznačným plánem, přičemž jedním a nejvytíženějším z nich bylo dorazit přes Košíře až na Petřín. Moje mlhavá představa tentokrát zněla, že se budu potloukat jenom po Vidouli, ale v průběhu času jsem měl několikrát nutkání odběhnout i někam jinam, ne však na Petřín. Nakonec jsem žádnému z těch nutkání nepodlehl.

Objevilo se však ještě jedno nutkání. Když jsem kličkoval po svahu směrem k lesoparku, tak nedaleko od něho jsem potkal docela stravitelnou ženštinu, která mi však nevěnovala žádnou pozornost. Nalejme si čistého vína: Ženský se někdy tváří, že se skrze nás mužských koukají jako přes igelitový pytlík. Ve výjimečných případech to může být pravda, ale v drtivé většině případů je tomu úplně jinak. Ženská okamžitě začne sondovat, třeba i jaké máte na sobě ponožky, ale velmi nenápadně, jakoby neviditelně, a to tak, že s naprosto kamenným výrazem upřeným přes igelitový pytlík. Mine vás jako by se nechumelilo, zmizí za vámi jako pára nad hrncem, ale její procesor nabouchaný ženskými hormony pracuje na plný výkon.

Zkormouceně kráčíte dál s myšlenkou, že jste prošvihl čas k lovu a netušíte, že čas k lovu je zrovna dohodnocen v procesoru oné ženštiny. Pokud je výsledkem, že jste nestravitelný, můžete se v klidu věnovat dál své zadumané pochůzce. Opak pak znamená, že ji máte v patách – stáváte se lovnou mužštinou. A to se právě stalo mně.

Ponořil jsem se do lesního šerosvitu a vyhlédl si jednu úzkou a křivolakou stezičku. S pohledem do korun stromů, jimiž prokmitávalo baboletní slunce jako laserový paprsek, jsem pokračoval po okraji lesoparku směrem sem a tam. Když jsem bez povšimnutí minul Rouper de Clotrimazolovo sanatorium PERPLEX, upoutal mou pozornost zvláštní předmět ležící v listí kousek od cesty. Zašel jsem k tomu, shýbl se a začal si ten předmět prohlížet ostřížím zrakem. Vtom jsem uslyšel křupnutí větvičky, a když jsem se ohlédl, prošla kolem mě po stezičce ona stravitelná ženština. Přestal jsem se zabývat záležitostmi onoho upadlého předmětu, vztyčil se v plné mužské kráse a šouravým krokem vyrazil za tou lepou děvou.

Nějaký čas jsme takto kráčeli lesním příšeřím, ona přede mnou, já za ní – lovená zvěř za lovkyní. Když jsme takhle skotačili už drahnou dobu a já se k ničemu neměl, tak to mou loveckou fenu zřejmě přestalo bavit. Jednoduše se vypařila jako pára nad hrncem. S konečnou platností se ze mě stal igelitový pytlík, což mi ale nevadilo, jelikož jsem tentokrát mimořádně nebyl na lovu. Ani tomuto nutkání jsem tudíž nepodlehl.