Podzimní Vidoule v hřejivém slunci babího léta

rubrika: Povídání


Na úvod pohádky věnované mému vlastnímu miminku jsem oznámil, že vzhledem k oznámení meteorologů o návratu babího léta vyrazím na další výpravu tohoto druhu na Vyšehrad. Neučinil jsem tak, poněvadž bych se nerad zamotal v časové smyčce. Nemá smysl pokusit se v krátké době zopakovat totéž jenom proto, že to bylo fajn. Zpravidla to už není totéž a k tomu ještě ani fajn. Takže jsem v tom nádherném téměř letním počasí vyrazil do míst, kde už jsem nějaký ten čas nebyl, ačkoli je nedaleko mého bydliště, rostou tam stromy a vždycky mi tam bylo fajn. I tentokrát tomu tak bylo.

 

Lucifer


Nad Novými Butovicemi a Jinonicemi směrem ke Košířům a Motolu se zvedá stolová hora. Svah od NB je lehce křovinatý a zpočátku poměrně příkrý. Je protkán nejrůznějšími cestičkami s panoramatickým výhledem nejen na NB a některé další části Prahy 13, ale i dále do Prahy. Zbytek stolové hory pokrývá přírodní park (lesopark), který se na západě jmenuje Košíře-Motol, na severovýchodě Cibulka (Košíře) a na jihovýchodě Vidoule či Na Vidouli (NB, Jinonice).

 

Neměl jsem zcela jasnou představu, až kam doputuji. V poslední době už své výlety jednoznačně neplánuji. Je zde jakási základní představa, jež v sobě zahrnuje hlavní orientační bod, maják, povrchní náčrt kudy k majáku s jakousi mlhavou vizí, co dál. Maják vždy zůstane dotyčným bodem, avšak zbytek cesty probíhá křivolace. Nechám se unášet okamžitými podněty a svobodně bez pochodového řádu se potuluji.

 

Jak jsem naznačil, tímto směrem jsem již mnohokráte vyrazil, povětšinou programově čili s jednoznačným plánem, přičemž jedním a nejvytíženějším z nich bylo dorazit přes Košíře až na Petřín. Moje mlhavá představa tentokrát zněla, že se budu potloukat jenom po Vidouli, ale v průběhu času jsem měl několikrát nutkání odběhnout i někam jinam, ne však na Petřín. Nakonec jsem žádnému z těch nutkání nepodlehl.

 

Objevilo se však ještě jedno nutkání. Když jsem kličkoval po svahu směrem k lesoparku, tak nedaleko od něho jsem potkal docela stravitelnou ženštinu, která mi však nevěnovala žádnou pozornost. Nalejme si čistého vína: Ženský se někdy tváří, že se skrze nás mužských koukají jako přes igelitový pytlík. Ve výjimečných případech to může být pravda, ale v drtivé většině případů je tomu úplně jinak. Ženská okamžitě začne sondovat, třeba i jaké máte na sobě ponožky, ale velmi nenápadně, jakoby neviditelně, a to tak, že s naprosto kamenným výrazem upřeným přes igelitový pytlík. Mine vás jako by se nechumelilo, zmizí za vámi jako pára nad hrncem, ale její procesor nabouchaný ženskými hormony pracuje na plný výkon.

 

Zkormouceně kráčíte dál s myšlenkou, že jste prošvihl čas k lovu a netušíte, že čas k lovu je zrovna dohodnocen v procesoru oné ženštiny. Pokud je výsledkem, že jste nestravitelný, můžete se v klidu věnovat dál své zadumané pochůzce. Opak pak znamená, že ji máte v patách – stáváte se lovnou mužštinou. A to se právě stalo mně.

 

Ponořil jsem se do lesního šerosvitu a vyhlédl si jednu úzkou a křivolakou stezičku. S pohledem do korun stromů, jimiž prokmitávalo baboletní slunce jako laserový paprsek, jsem pokračoval po okraji lesoparku směrem sem a tam. Když jsem bez povšimnutí minul Rouper de Clotrimazolovo sanatorium PERPLEX, upoutal mou pozornost zvláštní předmět ležící v listí kousek od cesty. Zašel jsem k tomu, shýbl se a začal si ten předmět prohlížet ostřížím zrakem. Vtom jsem uslyšel křupnutí větvičky, a když jsem se ohlédl, prošla kolem mě po stezičce ona stravitelná ženština. Přestal jsem se zabývat záležitostmi onoho upadlého předmětu, vztyčil se v plné mužské kráse a šouravým krokem vyrazil za tou lepou děvou.

 

Nějaký čas jsme takto kráčeli lesním příšeřím, ona přede mnou, já za ní – lovená zvěř za lovkyní. Když jsme takhle skotačili už drahnou dobu a já se k ničemu neměl, tak to mou loveckou fenu zřejmě přestalo bavit. Jednoduše se vypařila jako pára nad hrncem. S konečnou platností se ze mě stal igelitový pytlík, což mi ale nevadilo, jelikož jsem tentokrát mimořádně nebyl na lovu. Ani tomuto nutkání jsem tudíž nepodlehl.

 


komentářů: 9         



Komentáře (9)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

9
Tahiti (neregistrovaný) 18.10.2017, 09:15:57
Stelle pod šestkou

Zájem o kousek staniolu u cesty? To je přece jasný pozůstatek dítěte v chlapovi.Takový exemplář kvůli zaprášenému cáru klidně opustí manželku i sedm dětí. Až sem emancipace došla.Nějak ta evoluce divně šmajdá. Líbající

8
xxx (neregistrovaný) 16.10.2017, 22:29:22
Jo, jsou placatí!
A nic nevydrží.

7
Tahiti (neregistrovaný) 16.10.2017, 20:41:22
Ženské duši může porozumět zase jen žena. Parafrázovala bych takto - jsme jedné duše, ty i já...Žádný mužský tvor by takovou nálož neobsáhnul, chlapci mají zkrátka o jeden rozměr míň. Ahoj

Stella
6
Stella 16.10.2017, 20:04:11
Tahiti, tak poetický oběd! On je čas havelského posvícení.
Dávej pozor, žeber není nikdy dost! Cos to dělala?

Ženská duše a jak jí porozumět, to je, milá Tahiti, tak akorát to poslední, co muže zajímá. Mnohem víc pozornosti jsou schopni věnovat kousku staniolu u cesty. Nevinný




Lucifer
5
Lucifer * 16.10.2017, 17:49:41
Co bylo tím předmětem u cesty, vám nepovím. Jsou dvě možnosti proč:

1) Průchod ženštiny byl tak silným podnětem, že jsem okamžitě zapomněl, co jsem si u té cesty prohlížel. Když jsem si uvědomil, že nejsem na lovu, nechtělo se mi už vracet.

2) Je to tajemství, které si nechám pro sebe, aby mé vyprávění nebylo až tak průhledné (jako igelitový pytlík).

Mrkající

4
Tahiti (neregistrovaný) 16.10.2017, 12:55:10
DNES TY SVĚTOVÉ DNY SEDÍ. VÝŽIVA,MEK DONALD A ÚRAZY.MÁM DO ZÍTŘKA SKORO SPLNĚNO. ..
Dnes jsem se patřičně vyživila - kuřátko, nové zelíčko a knedlíček - zapito černým sladce trpce hořce medově chutnajícím skvělým vychlazeným Kozlem - žádný Mac, páteř mě bolí furt, ale zítra ty úrazy mi nejdou pod fousy.Nějak jsem předešla dobu.Asi před třemi týdny jsem se sebou v kuchyni parádně sekla - až tak, že jsem si naráz zlomila 5 žeber.Bolí to jak mrcha. S vyplazeným jazykem Zítra snad ani nevstanu. To už bych nepřežila. Nerozhodný

3
Tahiti (neregistrovaný) 16.10.2017, 12:33:13
Též jsem zvědavě čekala, Stello, zdali to nebyl třeba růžový podvazek.Ta paní nebo slečna byla poněkud odvážná.Nebo oražená? Nebo spíš voražená? Nebo nejspíš na hlavu,Lucifere, nemáš dost dobře zpracovanou ženskou duši.Normální madam by se nikdy takhle sama neproducírovala. Leda by byla lehká. Omlouvá tě jenom to, že jako autor příběhu si v podstatě můžeš dovolit napsat cokoliv. Známe tedy tvoje priority S vyplazeným jazykem Překvapený

Stella
2
Stella 16.10.2017, 10:13:05
Stravitelnost a nestravitelnost: to je přístup! Křičící
Rozhodně ta bytost byla hodně odvážná.

Pokud jde o otázky poživatelnosti, upozorňuji, že je dnes Světový den výživy i Mezinárodní den boje proti Mc Donald´s.(Též Světový den páteře).

A zítra Světový den úrazů! Úžasný

Co bylo tím předmětem u cesty? Autor zamlčel. Proč?

1
Tahiti (neregistrovaný) 16.10.2017, 07:49:19
To jsem se vyděsila! Totiž - za mnou jít v jakémkoliv lesoparku chlap, lezu přinejmenším na strom a tam volám o pomoc. Ne že bych byla vhodná lovná zvěř, ale jsou úchyláci, které nezastaví nic. S hrůzou vidím, jak někteří muži - byť s celkem čistými úmysly, místo chlípných myšlenek dokážou ženě nahnat strach. Myslet, to je při lovu nejdůležitější, chce to systém,a dobře vypracovaný. S vyplazeným jazykem Smějící se

«     1     »