Rouper de Clotrimazolovo podzimní rozjímání

rubrika: Povídání


Rouper de Clotrimazol strávil jaro i léto ve svém sklepním šuplíku, jelikož jeho Tvůrce Mistr L (TML) naháněl ženský po okolních lesích pod vlivem resveratrolu v podpaždí třímaje Kámasútru. Buď spal v poloze skrčence, anebo si četl Nevolnost od Jeana-Paula Charlese Aymarda Sartra, což mu z existenciálního hlediska připadalo ještě skrčenější. Začal podzim a TML nejevil známky přítomnosti. To Roupera už fakt naštvalo, Sartra s jeho Nevolností odhodil do odpadní jímky v nejvzdálenějším koutě šuplíku a začal rozjímat.

 

Lucifer


Nejdříve si uvědomil, že díky půlroční ignoraci TML si život mimo šuplík už nedovede představit. Co by tam venku za stěnami šuplíku dělal? V šuplíku je mu dobře a vedle odpadní jímky má obrovskou knihovnu naditou spisky od Sněhurky bratří Grimmů po Pěnu dní Borise Viana, pod sebou nevyčerpatelný sud vína Amontillado podepsaný Edgarem Allanem Poem, nad sebou jukebox s nejlepšími hudebními kousky, před sebou kantýnu s kousky many nebeské a za sebou celý svůj šuplíkový život. Víc skutečně nepotřeboval k tomu, aby se ponořil do neskutečného podzimního rozjímání.

 

Nejdříve začal řešit záležitost existence odpadní jímky. Dumal nad tím a dumal, až nakonec došel k závěru, že nebýt odpadní jímky, nemohl by zbavit Jeana-Paula Charlese Aymarda Sartra nevolnosti, za což mu Sartre ani nepoděkoval. Vůbec mu to neměl za zlé, jelikož Sartre byl v tuto dobu již absolutně mimo mísu. Tento závěr pak akumulativním způsobem zobecnil na vše možné i nemožné a odpadní jímku zařadil mezi důležité atributy své existenciální imaginace. K tomu si do svého památníku zapsal ještě toto ponaučení: Když lidem skutečně pomůžeš, neočekávej poděkování, není ti zapotřebí, a v podstatě ani jim – lidé děkují jen tehdy, když v podstatě o nic nejde.

 

Následovalo pak rozjímání o absolutní existenci celičkého vesmíru. V odborně naučných spiscích se dočetl, že náš vesmír vznikl velkým třeskem z ničeho. Jak může všechno vzniknout z ničeho? Tahle otázka Roupera velmi zaujala. Takže kdyby nic nevzniklo z ničeho, což by bylo zcela logické, tak by tady nebyl jeho sklepní šuplík a venkoncem ani on. Takže něco muselo vzniknout. Ale z ničeho?

 

Tahle kontroverzní otázka trápí nejednoho kosmologického i jinak logického či nelogického vědce, stejně jako pár podobně ujetých nevědců, a každý se s tím snaží vypořádat pod vlivem vína Amontillado různým způsobem. Jedním z nich je představa, že krátce po velké třesku nastalo období neuvěřitelné inflace rozpínání vesmírného miminka, což vedlo k absolutnímu rozmazání veškeré informace, jak na tom bylo miminko před tímto vzryvem. Můžeme si tudíž představit cokoli, ale dopátrat se toho nemůžeme. Jakákoli vědecká debata na toto téma tudíž nemá smysl. Jinou představou, nábožensky podmíněnější, je myšlenka, že náš vesmír stvořila entita nad námi nejvyšší, jíž říkají Bůh. Co stvořilo Boha? Tak o tom dle nich nemá z vědeckého hlediska smysl přemýšlet, jelikož Bůh se evidentně nachází zcela mimo jakoukoli vědeckou disputaci. Pak jsou tady ještě další nauční jurodivci, kteří tvrdí, že náš vesmír je součástí multivesmíru, v němž je všelikých vesmírů jakéhokoli typu nespočetné množství. Ani tuhle hypotézu nemá z vědeckého hlediska smysl ověřovat, jelikož naše věda je neúprosně spjata pouze s naším vesmírem a vše, co je mimo něho, je smysluplně nepopsatelné.

 

Roupera tato pasáž podzimního rozjímání natolik rozohnila, že do sebe bez varování nalil tři tupláky amontilladského vína, do čehož zazdil tři tekuté cihly laku na rakve. Jeho mysl se náhle gravitačně rozvlnila do celého celičkého vesmíru, nakoukla i do těch vedle od vedle, v jiných železničních soupravách, i do lůžkového sektoru, v němž spala spánkem věčným jeho Sněhurka, pozdravil všech sedm trpaslíků a ulehl do mokré vany naplněné pěnou všech svých dní. Jeho závěrečné rozjímání se týkalo nepopsatelnosti své imaginární rozpolcenosti.

 

Bylo už pozdě k ránu, když se probudil v suché vaně bez pěny. Ve svém šuplíku, v němž se skvěla už jen ta odpadní jímka. Nic jiného nebylo k mání. I vana zrezivěla a obrátila se ve svůj vlastní prach. Co nám zbyde, když pochopíme, že tady nemáme vlastně vůbec co dělat? Spláchnout se do nirvány. A tak Rouper, o poznání moudřejší, vykročil k okraji odpadní jímky. Jeho budoucnost, která v podstatě vůbec nebude, ho čekala na pokraji všeho do ničeho…

 

A pak najednou zaskřípaly stěny sklepního šuplíku, jenž se vysunul z téměř ničeho do téměř něčeho. Na Roupera se usmál TML, který se zrovna vrátil ze svých lesních radovánek ženského střihu a pravil: Roupere, už je tady podzim, pojďme si dát panáka do nejbližšího sanatoria PERPLEX.

 

A tak šli, ruku v ruce, a zase byli kamarádi. Na věčnost. Zatím…


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
6
Lucifer * 20.10.2017, 21:32:30
Zvláštní shoda okolností, Rouperovi před chvíli sežral bankomat debetní kartu. Naštval se a chtěl sežrat bankomat, ale nepodařilo se mu otevřít ústa do té šíře. Kontaktoval ženštinu na příjmu u příslušné banky a spolu tuto nestravitelnou věc nakonec strávili. Týden bude platit kreditkou, než dostane náhradní debetku. Pán, kterému, kterému bankomat sežral kartu ještě před Ruouperovou, je na tom hůř. Bydlí asi dvě stě kilometrů od Butovické galerie, kde se to stalo, a nemá kreditní kartu. Říkal, že následující týden bude chodit žrát kořínky do lesa. Úžasný

5
Tahiti (neregistrovaný) 20.10.2017, 19:45:24
Člověk ani nemrkne a všechno je jinak.Nějak se mi zvrtla nožka, když jsem si zkoušela novou kokosovou podprsenku, padla jsem k zemi a tvrdě jsem si narazila kyčel vlevo a koleno vpravo. V tomto neblahém krutu jsem jsem chvíli setrvala vleže a nakonec jsem usoudila, že takhle poznamenaná nikam letět nemůžu.Leda do háje.Zrušila jsem letenku (měla jsem letět v neděli ráno, chtěla jsem tě překvapit, Lucifere) - ale na nějaké překvapování to zatím není. Pozdrav pana Clotrimazola. Že mu vzkazuju, že zůstává mým idolem nadáledále!Nohanenoha.

Smějící se S vyplazeným jazykem

Lucifer
4
Lucifer * 20.10.2017, 17:52:13
Tahiti, Rouper mi tichou poštou sdělil, že hořejší partii svého těla zakrývat nějakou onucí nemusíš. V Praze je dost teplo, jsou tady zrovna volby, a kdyby bylo nejhůř, tak tvou hořejší partii Rouper zahřeje vlastním rukama.

http://jdem.cz/dhkpc8

Mrkající

3
Tahiti (neregistrovaný) 20.10.2017, 10:06:13
Už tuhle jsem se rozhodla, že musím nějak polechtat intelekt pana Clotrimazola, ale potom mi do toho něco vlezlo (důležitějšího) -tak jsem ho nechala ještě spát.
Lucifere, nesvědomitě toho génia necháváš dlouze odpočívat. Žes někam zašantročil jeho ženu Rouper(doufám, že se nerozvedli - nebo spíš doufám, že jo)- to mi zase až tak nevadí, protože mi bránila v rozletu po mužských luzích a hájích.Jistě ti neuniklo, že pan Clotrimazol je terčem mých tuh.Nerada bych o sobě prozradila víc než je zdrávo, tak až dobalím kufry a opustím navěky Tahiti - pak se ukáže. (Mezi námi - zdejší pánská populace je poněkud hrubšího zrna- a na to já zvědavá nejsem).

Už se nemůžu dočkat. Snad se mu budu líbit - v sukýnce z palmového listí.Jen nemám vůbec tušení, co si mám koupit na hořejší partii těla, abych v Praze hned nenastydla. S vyplazeným jazykem

Lucifer
2
Lucifer * 20.10.2017, 10:04:02
Stello, když je v odkazu písmeno s nabodeníčkem, tak to diskusní formulář neumí zpracovat tak, aby byl odkaz klikací. Takhle se to dá obejít:

Nevolnost (román): http://jdem.cz/dhh399

Viz levý sloupec, Odkazy, Zkratky... Usmívající se

Stella
1
Stella 20.10.2017, 09:07:01
Sartrova Nevolnost - jak lze přetavit typické pocity při začínající depresi do filozofie. Tepve pak bych hledala přesah společenský:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nevolnost_(rom%C3%A1n)
Šlechtic Rouper dobře udělal.

Pohádka: Smějící se Smějící se Smějící se Překvapený

«     1     »