Rouper de Clotrimazol se náhle probudil. Nebylo to poprvé, ale přinejmenším podruhé. Tentokrát se ale zdálo, že se mu to skutečně nezdá. Na víku šuplíku našel vzkaz od Šéfa: Roupere, probuď se konečně definitivně, jelikož já už tady nebudu, což znamená, že se můžeš flákat, jak je ti libo. A pod tím byl ještě jeden vzkaz na umačkaném lístku: Roupere, šla jsem nakoupit vajíčka – Tvoje snášenlivá Rouser. A pod tím bylo ještě naškrábáno: Ponožky, ve kterých jsi spal, hoď do pračky, anebo je spal. Rouper pochopil, že jeho několikaletému spaní na šuplíkových oblacích je konec. Bude muset zase začít žít, a ještě ke všemu tomu pro něj už skoro neznámému se za chvíli vrátí Rouser s vajíčky. „Doufám, že nebudou míchaná“, zamumlal Rouper, sundal ponožky a šel je vyvenčit do pračky, načež si zapálil doutníček, který v jedné ponožce našel, a spálil ho ve svých rozespalých ústech.
Lucifer
Když se Rouperovi podařilo projít veškerým tím ranním očistcem (oholit dvoumetrový vous, vyprázdnit všechny sny do septiku atd.), vykopl víko šuplíku a začal se po sklepení rozhlížet, jestli na něj zpoza nějakého rohu přece jenom nevybafne Šéf. Nevybafl. Všude bylo ticho jako v márnici po zavíračce. „Tož to mě podržte“, utrousil Rouper a vysmrkal se do kapesníku, který mu daroval Šéf, když měl zrovna slabou chvíli. Když tento úkon dokončil, vyždímal kapesník do slepé sklepní uličky a strčil si ho do kapsy nočních tepláků. Okamžitě ho napadlo, že ty tepláky by měl zanést do pračky, což učinil právě ve chvíli, když se z nákupů vrátila Rouser s čerstvě snesenými vajíčky.
Rouser nepřinesla jenom vajíčka od slepic, ale též mnoho jiných zajímavých věcí: jako třeba denní tepláky, kartáček na zuby, hodinky a holínky, ošatku plnou ovoce, zeleniny a párátek na zuby, šlapací autíčko, perníkové srdíčko, Mozartovy koule v aspiku, kuchařskou knížku od Magdaleny Dobromily Rettigové, Mein Kampf od Adolfa Hitlera, knedlíky v prášku, otvírač konzerv, příručku sexuálního maniaka, obouručný backhand v kvasinkové remuládě, sušené housky, šroubovák, kladívko, papuče od Bezruče, pilníček na nehty, vysavač, psa, poplašnou pistoli, drátěnku, pěnu do koupele, natáčky, ochočené mravence, koblížek a kdoví co ještě.
Rouper si s úklidem nákupu poradil poměrně rychle. Mozartovy koule si dal do tepláků i s aspikem a zbytek natlačil do záložního prostoru jedním hmatem. Rouser proti tomu nic nenamítala a Rouperovi navrhla, aby spolu vyrazili někam na výlet. Rouper proti tomu nic nenamítal, a tak vyrazili. Směr plastové pláže na Bali. Šéf už byl nabalen v pračce, takže se neměli čeho bát.
Dovolená na Bali byla úžasná. Rouper a Rouser konečně pochopili, že se mohou milovat. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Zkrátka a dobře: notoricky. Navždy. Jen ty plastové obaly je v tomto vznešeném počinku trošku rušily. Ale když se člověk skutečně probudí, měl by pochopit, že musí být schopen uchopit i ty rušivé sračky. Pokud toho není schopen, nechť si najde nějakého dalšího Šéfa, který ho uspí v nejspodnějším sklepním šuplíku, kde se mu budou zase zdát usmrkané sny a všude kolem bude ticho jako v márnici po zavíračce.
08.01.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3