Druhé setkání s Nevidomou

rubrika: Povídání


Přesně po dvou letech jsem potkal Nevidomou. Stalo se tak jako tehdy dopoledne prvního února, ne však v pondělí, ale ve čtvrtek, nicméně na stejném místě. Na Slunečníkovém náměstí nedaleko Oční kliniky. Tentokrát neměla slepeckou hůl, ale její pohyb byl téměř totožný s tím předchozím. Stejně jako při prvním setkání zamířila podél ulice V Gůrkách k šikmému chodníčku vedoucímu ke vstupu do stanice metra Gůrka, ačkoli z Oční kliniky to měla kratší napříč Slunečníkovým náměstím.

 

Lucifer


Už při prvním setkání jsem dospěl k závěru, že se Nevidomá v těchto končinách vyskytuje jen velmi zřídka a bydlí někde úplně jinde. Kdyby nenavštěvovala naši Oční kliniku vybavenou magnetickou resonancí, nejspíš by ji nenapadlo někdy k nám vůbec zamířit. Končiny jí byly bezpochyby zcela cizí, znala jen předem vytýčenou trasu, jak se z Gůrky dostat do Oční kliniky, v níž se podrobuje nějaké proceduře, která jí má navrátit zrak. A naopak. Víc nepotřebovala.

 

Nevidomá zřejmě není zcela nevidomá. Svoje okolí patrně tak trochu vidí, ale jen v mlhavých obrysech. Po šikmém chodníčku se pohybovala poměrně rychle a já jsem ji následoval s jakýmsi ochranářským pocitem. Udržoval jsem dostatečný odstup, abych v ní nevybudil představu, že je někým pronásledována. U lidí s poškozeným zrakem, který nemusí znamenat úplnou nevidomost, se ostatní smysly časem stanou citlivějšími. Především sluch, pokud samozřejmě není též poškozený.

 

Na schodech na nástupiště jsem ji začal míjet a tiše pozdravil. Zaznamenal jsem pouze nepatrný pohyb hlavy. Na rozdíl od prvního setkání jsem žádný hovor nezapředl, především proto, že jsem necítil tak nějak ve své kůži.

 

Opět jsme nastoupili do stejného vagónu, tentokrát však trochu sobě blíže. Neučinil jsem tak záměrně, nastupoval jsem přesně ve stejných místech, jak to dělám vždycky. Během jízdy se moje mysl začala postupně ubírat úplně jiným směrem. Bylo to dáno jejím aktuálním těžce stravitelným stavem. Když se však vlak blížil k Florenci, Nevidomá se v mé zubožené mysli opět vybavila. Podíval jsem se, a ona seděla pořád tam, kde si sedla. Na Florenci jsme oba vystoupili z vlaku a ne ruku v ruce zamířili k přestupu na druhou trasu metra. Z B na C, A nebylo v plánu.

 

Nejdříve schody nahoru, pak tunel lehčeji nahoru směrem k eskalátorům jedoucím tvrději nahoru na nástupiště trasy C. K eskalátorům vedou dva tunely, před nimiž se spojují. Eskalátory jsou čtyři, dva vpravo, dva vlevo. Při přestupu z B na C jedou oba vpravo nahoru a oba vlevo dolů, ačkoli někdy některý ze všech čtyř nejede vůbec. Tentokrát jely všechny čtyři.

 

Jako ochranář či přímo bodyguard (má fakt hezké tělo) jsem Nevidomou s patřičným odstupem následoval až do eskalátorové rozdělovny. Zde Nevidomá poněkud znejistěla a začala zahýbat doleva. „Vpravo!“ řekl jsem tichým hlasem, a Nevidomá okamžitě zamířila správným směrem.

 

Na eskalátorech jsme stáli vedle sebe. Ne ruku v ruce a ne úplně vedle sebe. Já stál na levém eskalátoru, ona na pravém. Pochopil jsem, že odteď už zamíříme opačným směrem. Řekl jsem tichým hlasem: „Přeji krásný den“. Nepatrně pohnula hlavou. Věděla, že nemusí nic říkat, jelikož já vidím. Na obě nástupiště právě přijížděly oba vlaky. Jeden směrem do Letňan, druhý směrem do Hájů. Já jsem nastoupil do vlaku směrem Letňany a ona do toho druhého. Napadlo mě, že nejspíš nemíří do Hájů, ani do háje, ale někam úplně jinam. První stanice metra tímto směrem je totiž Hlavní nádraží.

 

Naše šikmé chodníčky se opět rozvětvily. Už podruhé.

 

Třeba se ještě někdy uvidíme. A o poznání lépe zaměříme.

 


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
6
Lucifer * 05.02.2018, 20:40:38
[5] Bral jsem to vcelku stoicky Mrkající

Karel Kryl - Nevidomá dívka

http://jdem.cz/dtqdf2

5
Zuzana (neregistrovaný) 05.02.2018, 20:06:29
Mmch., uvedomuju si, ze uvodnik je basen v proze a tudiz literarni dilko - berte tedy moji predchozi pragmatickou vsuvku jako pripominku, ze oci maji nadeji. Usmívající se

4
Zuzana (neregistrovaný) 05.02.2018, 15:48:27
Beru to spis optimisticky. Zena ma jistou sanci, ze prohledne uplne. A neni to (vyjimecne) ironie Mrkající .
Ocni operace jsou cim dal uspesnejsi - do CR dokonce na ne jezdi spousta zahranicnich pacientu. Matka moji dobre zname prohledla z temer uplne slepoty loni a citi se skvele.


3
xxx (neregistrovaný) 05.02.2018, 10:03:09
Zároveň je patrné, že má ta paní také trochu strach... Člověk nikdy neví.
Doufejme, že si spíš říká něco o andělu strážném, netušíc, že se potkala s čertem.

2
Tahiti (neregistrovaný) 05.02.2018, 09:42:08
Taky já jsem potěšená tématem i zpracováním. Tolik útlocitu bych u tebe nečekala, Lucifere. S vyplazeným jazykem Já už asi třicet let nevidím na pravé oko a tak vím, jak je to devastující.Kdokoliv jde po mém pravém boku, riskuje ránu, protože tam je pro mě tma tmoucí.Udělám prudký pohyb vpravo a do někoho vrazím, už se mi to stalo mockrát. Nebo hledám nějakou věc. Když je vpravo, netuším, že tam je.

Ta paní (slečna, žena) musí být hodně statečná, jinak by neobstála. Ahoj

1 setkání a porozumění
Starý kocour (neregistrovaný) 05.02.2018, 00:27:51
Moc hezká příhoda. Není to sladkobolné jako Amicis nebo duchařské a přesto z toho čiší jakési mimoslovné, až skoro duchovní zaujetí.

Potěšila mě.

«     1     »