O Helence, která bydlí ve sklenici od okurek

rubrika: Povídání


Téměř denně potkávám ženu tváře divé, v zimě v létě zabalenou do černých látek a šátků, všelijakých přehozů a nákrčníků. To by si Lucifer užil. Vzhledem odpuzující osoba, stará paní. Chodívala občas s různými psíky až psy, každý půlrok ji doprovázel nějaký jiný – obvykle vořech až podvraťák. Neměla jsem touhu nějak se s ní seznamovat, brala jsem ji pouze na vědomí. Jen mě udivovalo to stále se měnící množství psů.

 

Tahiti


Až tuhle! Čekám na tramvaj a psí dáma přišla ke mně. Zima jako na Sibiři, babka nabalená jako cibule, já taky. Drkotaly jsme zuby, tedy drkotala jsem jen já, babka měla zub jen jeden – jedničku vlevo nahoře, příslušně zažloutlou. Drkotat neměla čím. A samozřejmě jsme se daly do babských řečí. Nejdřív počasí, potom zdraví a nakonec jsem neodolala a poptala se na ty psíky. Babka se rozzářila, utřela si rukávem slinu, protože bez zubů se asi víc slintá nebo co, a řekla:

 

Pani, já tak miluju zvířata, nemůžu bez nich žít, musím pořád nějaký mít. Nechávala jsem si ty pejsky na dožití. Ale teď už nemám sílu ani peníze, tak chodím jenom krmit holuby.

 

Chtěla jsem ji pokárat, že se to nemá, v Praze jsou přemnožení a mají různé choroby – ale nechala jsem to bez komentáře, za ty psíčky.

 

Helejte, řekla paní Psíčková, ale mám doma zvíře. Sousedka mě prosila, abych jí pohlídala její Helenku. Šla do nemocnice a za pár neděl šla nohama napřed.

 

Kdo je Helenka, ptám se.

No přece Helenka je ropucha.

Já jen: Ahááá, tak to je fajn.

V ropuchách si tedy nelebedím.

A co taková Helenka papá?

Ta nepapá, ta žere. Furt by žrala, umí žebrat, nožičkama se opře o sklo a vydává zvuky. Žere nejrači žížaly.

Já: Kam na to chodíte, zem je zmrzlá.

No, právě. Musím do zverimexu a každej měsíc mě ta mrcha přijde na tři stovky. Mám malej důchod. To nejsou jen žížaly, ale taky nějaký červi…

Řekla jsem: Zadržte, to mi stačilo.

Paní Psíčková pochopila.

A nevíte, jak taková bestie dlouho žije? Ptala se.

 

Slíbila jsem jí, že to doma nastuduju na internetu a až se zase potkáme, že jí to povím. No, a doma jsem tedy koukala jako ta Helenka. Nikdy jsem netušila, že takováhle malá zvířena má šanci dožít se v zajetí až třiceti let!!! Žije-li ve svém obvyklém prostředí, tak to vědci vidí na osm let. Moc si toho dál nepamatuju, ropuchám je věnováno na internetu hodně místa, takže bude nejlepší, kdo chce, ať si to vyhledá. Zadala jsem Jak dlouho žije ropucha. A vyskočila na mě stovka informací. I když se mi ropuchy eklujou, udělám pro tu nebohou pečovatelku víc, budu to číst znovu, udělám si poznámky a pak jí hodím přednášku. Stejně ji to porazí, protože, jak pravila, je jí 73 roků. Do sta tří to těžko vydrží. Ubohá Helenka!

 

P. S.

 

Až vzrušující je ropuší sexuální život! To jsem žasla. Ona taková Helenka je fakt divoška. Bude to holka, protože paní Psíčková udala rozměr 12 cm délky, to mají samičky, zatímco samečkové mají jen osm cm.

 


21.02.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 30         



Komentáře (Array)

Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

30 Stella
Zuzana (neregistrovaný) 22.02.2018, 22:43:41
"K poznámce o nezáludných duších. Nedalo mi to, abych si znovu nepřečetla staré známé věci:"

Taky mi to nedalo tak jsem si to precetla a k zverokruhu uz jsem se nedostala kvuli ztrate energie. Zajimavy web. ;) Dik.

Omlouvam se jeste jednou za zminku o malych duchodech, za nezaludne duse ale ne. Dle meho nazoru a za tim stojim, jen Usmívající se docela nezaludna muze brat ten web seriozne.
29
Zuzana (neregistrovaný) 22.02.2018, 16:26:18
Kdysi jsem uzivala ze srandy nalepku 'geronti'. Nebylo to proto, ze bych se citila mladsi nez druzi, ale z legrace. Ne moc vtipne, uznavam a taky to neni proto, ze jsem geront, coz jsem, ale protoze starnu a moudrim. ;)) Smějící se Uz to tady konstatoval i sam provozovatel, moudrim, berte to nebo neberte. ;) Nebo aspon berte to, ze ja to priznam. ;) (Ze moudrim Mrkající ).
28
Z. (neregistrovaný) 22.02.2018, 16:15:24
Opravuju 'zlucifera' (srandovni preklep ;) a 'spoluobacnu' (jeste srandovni preklep), ale pro poradek Lucifer a spoluobcane. Mrkající
27
Zuzana (neregistrovaný) 22.02.2018, 16:10:31
Někdy stačí proti blbé náladě ((c) Václav Havel) jeden pozdrav a úsměv.

Souhlas, St. Kocoure! Zdravim a usmivam se, vcera jsem poslala i laskyplne srdicko. :)

zlucifer si vzdycky stezoval na nesoudnost svych spoluobacnu, kteri podle nej maji jine meritko na sebe a jine na ty druhe. Nemyslim, ze to zpusobilo upirstvi, ale ta nesoudnost nekdy tady je. A netyka se jen domacich a prespolnaku, ale obecne existuje. Neni to mineno na nikoho konkretne, prosim, nezabijejte posla. ;)

Pac a pusu i za Helenku ;)
26
Zuzana (neregistrovaný) 22.02.2018, 15:55:26
Upiri nemaji s touto debatou vubec co delat. Spis se imho jedna jednak o nedorozumeni - a to vetsinou, o vztahovacnost podeziranou oboustranne, to jest obvineni z upirstvi jsou obe strany at maji kruhy pod ocima a jsou bledi nebo ne. Zde se jedna o docela roztomilou povidku o pejskarce a ropusce a debate o duchodcich, kterou povidka vyvolala. Nema cenu to odvadet stranou do upiru, jak je tady nekdy zvykem. ;))
Prvni je podezreni, druha je nalepka a treti byva nekdy taky prave ta prchlivost a neuvazenost - na obou stranach.
Vychazim pouze z toho na co si lidi v CR a nakonec i tady stezuji. Jestli to neni Pravda, tohle vazne neni moje vina. ;)
Please, drzte se tematu a nemlzte s upiru, Dekuju!
25
Zuzana (neregistrovaný) 22.02.2018, 15:48:07
Pokud jde o nasi rodinu, my si stezovat nebudeme, protoze duchod jednak zavisi na prijmu v pracovni 'procesu' a on je to fakt proces! ale je tam strop a na slusny zivot je nutno mit penize navic, samozrejme. Zvlast tady, tohle neni socialni stat ani nahodoou. :)
A taky jsme i artists a ti do duchodu ve skutecnosti neodchazeji, nezabali to, je to celozivotni zpusob zivota. Neco jako vedci, Lucifer by tomu mel rozumet. Vedec v duchodu je legracni predstava. Zrovna tak je to s umelcem. :)

Zustante v miru, pratele! Nic nebylo mineno zle, ani ty 'rysy'. Nebylo of Tahiti podle mne hezke hodit starsi pani do kategorie starych a tudiz osklivych. Vekovou diskriminaci neuznavam. Jsou stare damy ( i panove) ktere zvladaji v osmdesati daleko vic nez prumerny mladoch. A i kdyby ne, s zivotem uz se porvali hodne a zasluhujou respekt.
Takze, pani Stello, jestli jste se nastvala tak nedorozumenim, jak uz to casto virtualne byva.]Bude to asi tim, ze s domacimi zijete ve vetsi symbioze. Nebo cert vi cim ;)Totez vtip s nezaludnymi dusemi.
Lucifer
24
Lucifer * 22.02.2018, 15:32:38
[19]

Tohle jsem zažil a sepsal někdy koncem února roku 2002 a myslím, že jsem to jako komentář dával do starého Neviditelného psa:

Nedávno jsem potkal léčitele a upíra v tramvaji. Nekecám. Vlastně léčitelku a upírku. Léčitelka si musela odsednout od upírky, protože se ještě neumí uzavřít před nechtěným vysáváním energie. Alespoň tohle mi řekla, když si přede mne sedala a já se polohlasně podivoval oněm přesunům - přede mnou totiž seděla jiná paní, která vstala a šla si sednout na druhý konec tramvaje.

Nebral jsem to příliš vážně, nicméně jsem se zdvořile optal na některé nuance onoho vysávání. Poté, co léčitelka vystoupila, mě napadalo pohlédnout na místo, ze kterého léčitelka utekla. Seděla tam kupodivu jakási starší paní s prořídlými vlasy, mrtvolně bledým obličejem a černými kruhy kolem očí. Řekl jsem si: hle, upír, a pak jsem na celou věc zapomněl.

Po několika dalších zastávkách jsem se chystal vystoupit z již poloprázdné tramvaje. Šel jsem přes celý vůz až dopředu. V řadě, kde původně seděla léčitelka, už neseděl skoro nikdo, vlastně až vpředu dvě paní za sebou. Procházel jsem k předním dveřím, když tu mě z ničeho nic napadalo pohlédnout na onu dvojici. Ta druhá z nich na mě též pohlédla - pohlédla na mě mrtvolně bledým obličejem s černými kruhy kolem očí.

Úžasný
23
Zuzana (neregistrovaný) 22.02.2018, 15:30:31
Kristepane. Tady je po ranu veselo a to nam jeste kazdy vecer pod okny poradaji koncerty zaby. Opravdove zaby. Nekecam. Za casek to zas budou cikady.

Vidim, ze jsem se vas poznamkou o malych duchodech dotkla. No hlavne, ze jste mi rozumeli i bez diakritiky.;) A s moji 'kostrbatou cestinou' a s preklepy. Tento dojem nemam z totalitniho zivota v CR, ale z mnoha poznamek CR duchodcu doma i zde na internetu.
Mame jednu damu i v CR zijici rodine. Ma duchod kolem jedenacti tisic I s letosnim pridanim a stezuje si velmi. Az si zase bude stezovat, ukazu ji vase prispevky a reknu ji, ze nazory na moznosti duchodcu v CR se znacne ruzni a ze si mela priplacet. Je nemocna a nemuze si privydelavat - ani u pokladny.

V neposledni rade je to prave Tahiti, ktera v Psim podrbani stezovala na mizernou vysi duchodu nekolikrat. Uz je to vic nez devet let, ale Tahiti uz tehdy byla v duchodu a stezovala si na vysi najmu a potize s placenim. Urcite si na to vzpomenete, Tahiti.

Takze ono je asi jedno, co napisu. Vyjdu-li primo z vasich vlastnich poznatku a stiznosti, dostanu taky yynadano ; a urazite se. Protoze on je velky rozdil hlavne v tom, kdo to napise. Pokud nekdo z Vasi strany (chcete-li to tak brat, kdyz mate v dnesni dobe z zahranici malem vic Cechu nez doma a hlavni duvod, proc jsou venku a ne doma je financni) tak to porad berete. Ale beda nam, prespolnakum. ;)

Zminila jsem se o tom v souciteni s mozna fiktivni (umelecky zamer) s ceskou duchodkyni, ktera zjevne (treba fiktivne) penize nema. Ale opravdu je tam dost duchodcu, kteri nemaji dost ani nefiktivne, v realite. Jenze neni tomu tak jen u vas. Z toho duvodu Americani jezdi zit v duchodu do zemi, kde muzou udrzovat slusny zivotni standard. Jen ty poplatky za zdravotnictvi.
Stella
22
Stella 22.02.2018, 15:30:18
Zvykla jsem si lidi ve službách občas účastně politovat.Pokud vidím, že by to pomohlo. Zatím to pomohlo vždycky.
A když do mě někdo nechtěně strčí a já se usměju, stává se zázrak také. Stačí málo! Ledy se hnou, očekávaný konflikt se nekoná.




21
Tahiti (neregistrovaný) 22.02.2018, 13:40:02
Nedá mi to, asociacím se nemá bránit.Tuto zprávu píšu podruhé, ta první, skoro dopsaná, odešla jaksi do věčných internetových lovišť - od rána tady se mnou hraje podivný pingpong moje PC.

Člověk se nemá vzdávat. Nutně potřebuju něco na Kocoura vykvákat, třeba mi dá na budku, ale já to přežiju.
Loni jsem senzačně marodila v nemocních dost všeho druhu, bylo to neskutečné vedro, které i zdravé lidi dobře huntovalo.Zkrátka choření jako víno.
Ležím v jakýchsi popráškových a poinfúzovaných legracích ve středních mrákotách. Poledne. Vedro, blázinec. Najednou se otevřely dveře a do pokoje vlítlo několik sester, smály se na celé kolo a letěly ke mně. Jedna mi podávala nádherný pugét. Koukala jsem jak vrána, které ulítly včely. Kdože si to vzpomněl na nebožku ubožku opuštěnou na nemocničním loži? Ptám se, kdo to přinesl? Řekly, že posel.
Pacoušky i sestry byly zcela ohromené, asi to tam ještě nezažily, a já se tvářila jako nejobdivov anější filmová diva, která je na podobné jevy odmala zvyklá. V kytce byla navštívenka - Kocourova.
Milý Kocoure, ještě jednou ti veřejně děkuju za tu radost,kterou jsi mi udělal. Od toho dne jsem nastartovala honbu za zdravím. Zvolil jsi tu nejvhodnější dobu! Zamilovaný

20 Úhel pohledu
Starý kocour (neregistrovaný) 22.02.2018, 12:25:56
No ono se to z té dálky nejen dobře mistruje protože i ten pohled je jiný. Někdy mám pocit, že těm "uprchlým" zůstal v mysli otisk toho, co tu bylo, když odcházeli.
Navíc - Státy jsou velká země, je tam dost místa (kromě velkých měst, pochopitelně), takže styk s lidmi je víc "na distanc" a je to tam normální.
Těžko vlezeme do jejich kůže stejně tak jako oni do naší. Ale ten pohled "zpoza velké louže" je, aspoň pro mě zajímavý.

Jsem:
Nefrustrovaný pracující důchodce, který tu a tam neví, kam dřív skočit, ale zato příliš netrpí nouzí. (Je to ve sladění chtění a možnostmi.)
Představoval jsem si sice svůj důchod úplně jinak, ale jsem rád, že je takový, jaký je.
(A mohlo by to tak pár dalších roků zůstat. )

Včera jsem si šel cosi koupit do místního supermarketu. Zahraniční vlastník, který začal se službami, obvyklými třeba v Německu, postupně ubírá snahy, protože "to tak stačí". Stejně přijdou, protože veškerá okolní konkurence díky němu zkrachovala.
U kasy seděla paní, asi tak 50 let, otrávená, protože kasírek bylo málo a ve frontě čekající zákazníci byli protivní a nakupovali, jako by zítra měla být světová válka. Popřál jsem jí tedy dobrý den (jinde je to naopak) a uviděl zázrak. Paní se rozzářila, obsloužila mě s úsměvem a myslím, že jí ta dobrá nálada vydržela ještě několik minut po mém odchodu. Někdy stačí proti blbé náladě ((c) Václav Havel) jeden pozdrav a úsměv.

Tak je to, Zuzano. Mrkající
Stella
19
Stella 22.02.2018, 12:06:21
14
K poznámce o nezáludných duších. Nedalo mi to, abych si znovu nepřečetla staré známé věci:

https://www.psychologiechaosu.cz/sila-slova/energeticti-upiri/

A tím končím neplodnou debatu.
Stella
18
Stella 22.02.2018, 12:04:12
Rozdíly v penzích jsou u nás všech minimální. Vyžít se rozhodně dá, já se mám bez úspor z mnoha důvodů dokonce lépe, než v časech plného pracovního nasazení. Přijde na to,jaké má člověk nároky.
Té paní bych přispěla - i kdyby si za to nejspíš koupila něco pro sebe... Škoda, že ty bys nekoupila přímo ty roztomilé žížalky. Mrkající Ono je nebezpečí, že by přišla zas a znova.
17
Tahiti (neregistrovaný) 22.02.2018, 09:17:03
Myslela jsem na to, Stello, že paní Psíčkové nabídnu nějaký obnos na žížaly, jen mám strach, abych se jí nějak nedotkla. Jsem sice též důchodkyně, ale důchod mám dostačující, protože jsem v době temna byla dost moudrá a na důchod jsem si připlácela. Navíc teď nám zase přidají, jak jsem četla, tak to bude fajn. Ahoj
Stella
16
Stella 22.02.2018, 08:58:26
Milá paní Zuzano, problémy si řešme každý ty svoje, ale příběhy jsou (čím?) příběhy právě proto, že jsou z konkrétního života. Živé a plnokrevné.
Jinak by šlo o ryzí teoretizování. Žánry se zde střídají a je to tak dobře.
Pokud by "rysy" nesloužily jako námět, na čem by stavěla veškerá klasická literatura? Celý folklor?
K čemu by sloužila dokonce i samotná řeč?

My, nemajetné, frustrované důchodkyně, světe div se, dokážeme vidět svět také s humorem a nadhledem. Aniž bychom měly potřebu někoho mistrovat z bezpečné dálky zajišťující omezenou možnost jakékoli jiné konfrontace... My totiž nemáme strach z té reality, která nás obklopuje přímo zde, na našem místě.


«     1    2   »