Moje velká velikonoční vycházka (VVV)

rubrika: Povídání


Letošní Velikonoce se skloubily s počátkem dubna čili apríla, což už samo o sobě předznamenalo neskonale legrační kotrmelce. Aprílové počasí s malovanými vajíčky si nás vychutnává v podobě bleskurychlého střídání jara, zimy a léta. Ze čtyř ročních období chybí jen podzim, a to jenom proto, že na stromech ještě není listí. O Velkém pátku jsem se odebral na Golgotu, abych se nechal nainstalovat na kříž, což svého času patřilo mezi oblíbené adrenalinové sporty. V sobotu jsem si na kříži lebedil jako Buddha na lotosu, v neděli jsem na něm dokonce usnul jako dítě v povijanu. Nastalo pondělí. Uklidil jsem kříž do rekvizitáře, odškrtl si všechny svoje hříchy, rozcvičil všechny svoje údy a po lehké snídani z restovaných lotosových lístků někdy kolem poledne vyrazil na velkou velikonoční vycházku.

 

Lucifer


Počasí bylo překrásné, teploty se blížily skoro těm letním a cíl své VVV jsem v prvním přiblížení umístil někam do nekonečna. Bylo mi zjevné, že do jakéhokoli nekonečna dorazit nemohu, ale jako první nástřel to nebyl špatný nápad, jelikož jsem nebyl ničím na úvod omezován. Nalezl jsem jeden ze dvou východů z domu, v němž jsem ubytován, už ani nevím, který z nich to byl. Jestli ten vepředu nebo ten vzadu. V podstatě to bylo úplně jedno, protože všechny východy vedou do někam. A já jsem v zárodku VVV cítil, že chci jít kamkoli, jenom ne zůstat stát na jednom místě kdekoli.

 

Cesta v podobě Brownova pohybu se z počátku zdála být nesmírně uklidňující. Spatřil jsem spoustu podivuhodných věcí: Chlapce v kraťasech a tričku, mladší ženu v tlusté zimní bundě s tenkou šálou kolem krku a rukavicemi na rukou, jednu starší paní oblečenou v těžké zimní výstroji z daleké Sibiře a párek milenců ve výstroji plážové. Aprílový rozkmit lidského hemžení byl opravdu fantastický. Pak mě to ale začalo tak nějak nudit, takže jsem se rozhodl ten Brownův pohyb alespoň poněkud usměrnit.

 

Vyrazil jsem do vesnice jménem Butovice, která byla připojena ku Praze téměř před sto lety spolu se svojí přidruženou vesnicí Jinonice. Já bydlím v městské části Nové Butovice, které v době připojení Butovic ku Praze ještě nějaký čas setrvávaly za hranicemi Prahy v podobě neobydlené, avšak tu a tam lehce obhospodařované krajiny polí či sadů. Zatímco Nové Butovice dnes představují poměrně čipernou a výstavnou městskou část Prahy se dvěma stanicemi metra (Nové Butovice a Hůrka), jež se nachází relativně daleko od hranic Prahy, Butovice se stále tváří jako vesnice. No a tam jsem vyrazil, jelikož je tam hezky a jedině tam jsem byl ochoten hledat svou velikonoční duši.

 

Byla to dobrá volba, jelikož mě tam čekala velmi mladá žena s plyšovým jezevčíkem a neskonalou jarní dychtivostí seznámit se možná nejen s mou mužskou duší. Ta mladá žena byla tak mladá, že bychom ji mohli bez jakéhokoli uzardění zařadit do dětského věku. Ano, bylo to holčička a cupitala po butovickém chodníčku s maminkou. Moji přítomnost zaznamenala zhruba na třicet metrů, jak jsem se k nim zezadu blížil, takže se okamžitě otočila a začala mi věnovat svoji hlubokomyslnou pozornost. Maminka se možná snažila též, ale neměla šanci, jelikož holčička měla v rukou dirigentskou hůlku v podobě plyšového jezevčíka o velikosti asi třiceti centimetrů.

 

Dívenka hezky pozdravila a přicupitala mi naproti. Pozdravil jsem ji též snažíc se nepříliš cupitat, abych nevypadal jako lovec evidentně mladších žen. Lovkyní mužů evidentně starších byla ona a řekla mi, abych pohladil jejího plyšového jezevčíka. Jak mám ve spojení s ženami ve zvyku, vůbec jsem se s tím nemazal a jezevčíka jsem po krátkém pohlazení z jejích ruček uzmul na plný výkon. Dívenka se zamračila a řekla, že jezevčíka mi nedá. Slovo dalo slovo, a tak jsem jí toho podlouhlého plyšáka zase vrátil, což ji benevolentně uklidnilo.

 

„Jak se jmenuješ?“, optala se mě vzápětí dívenka. „Lucifer“, odvětil jsem s pocitem, že přebírám kormidelní můstek. Malou jezevčici to nijak nevykolejilo a pokračovala se svým dotazníkem. „Kde bydlíš?“, přitvrdila. „V Pekle“, přitvrdil jsem též a ukázal prostředníčkem směrem do země. Podívala se tím směrem a v jejím pohledu se zračila nebetyčná žádostivost.

 

Naše Butovické námluvy však přerušila její maminka s tím, že svoji malou jezevčici do Pekla nevydá. Všichni čtyři jsme se tomu zasmáli, z dáli se přidružili jejich příbuzní a já se oddružil do dáli, abych pokračoval ve své VVV, kterou jsem ukončil na Andělu.


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

6
xxx (neregistrovaný) 03.04.2018, 22:42:58
Ono je lepší cizí děti nefotit. Nejen čertí myšlenky jdou šejdrem, šejdrem jdou i všelijaká módní podezření.
Příležitostí k fotografování ještě bude! Pomalu se probouzí zeleň a záběry budou pestřejší.


Lucifer
5
Lucifer * 03.04.2018, 22:22:55
Škoda, že jsem tu holčičku s plyšovým jezevčíkem nevyfotil. Foťák jsem s sebou měl, ale místo abych ho vytáhl, tak jsem tahal jezevčíka z jejích ruček. Jediná omluva, kterou mohu jako profesionální pozorovatel předložit, je, že moje myšlenky běžely tak nějak šejdrem. Nebyl jsem zkrátka ve své čertí kůži. Foťák jsem netasil ani při dalších zajímavých příležitostech, což se mi ještě nikdy za takové konstelace nestalo. Nepřestávám si sypat popel na hlavu, jelikož ta fotka by povídání o mém VVV skvělým způsobem završila. Nevinný

mefi
4 not Světlonoš only 2
mefi * 03.04.2018, 20:51:57
.
Joscho Stephan Trio - Acoustic Hendrix Cover (Joscho Stephan Trio)

https://youtu.be/KEMWTyO8iXQ
.
S vyplazeným jazykem

Stella
3
Stella 03.04.2018, 19:51:40
Vycházkové jaro s dětmi a pohádkovou tramvají a se zázrakem galantnosti - to je pěkné, to je pěkné!
A víte, jak krásně mi uschly tři pračky prádla? Mrkající

Ta jezevčí holčička brala Světlonošovo sdělení prostě jako fakt! Nepochybuji, že o tom setkání doma pořád mluví a chtěla by se do pekla podívat.
A nejspíš ji občas maminka postraší Luciferem. Na vlastní oči holčička přece viděla, že Lucifer existuje.
A tento Lucifer končí na Andělu!! Překvapený

Počasí je sinusoidové a bude v tom pokračovat, tak se všemožnému odění nemůžeme divit. Myslím, že se právě schyluje k bouřce. VVV - velmi vlnité vlny.


2
Tahiti (neregistrovaný) 03.04.2018, 17:47:58
Hezky ses, měl, čerte. Já taky. Jela jsem tramvají. Což není udivující, ale udivující bylo to, co se pár desítek metrů před konečnou dělo.Tramvaj uprostřed prudké jízdy prudce zastavila. Seděla jsem poblíž řidiče, takže jsem hleděla, copak se to asi stalo.Jedno parkující auto u chodníku stálo tak nešťastně, že byl risk pustit se do jeho minutí nablind.Řiditel bezradně popojížděl po decimetrech, vždycky zastavil a šel ven kontrolovat, jak že to zrovna je.Jsou to milimetry, říkal. Poradila jsem mu, ať dlouze zvoní, že se to tady často děje. Zvonil jak o vánocích. Nic.
Po krátkém telefonickém rozhovoru s ústřednou mi sdělil, že přijede zásahovka. Mohla jsem vystoupit a dojít domů, ale byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne a taky - tramvaj mi zastavuje přímo před domem,s těžkým nákupem významná pomoc, což považuju za velice nóbl, v Praze nevídáno.

Zásahovka přijela téměř v okamžení, jakoby čekala kdesi za rohem. A nastala souhra pracovníků. Nejdřív všechno vyfotili, potom jeden sedl za řízení a začal popotahovat.Řiditel to všechno venku se zájmem sledoval a ukazoval mi po každém potáhnutí vzdálenost od
zaparkovaného auta. Bylo to o vlásky. Za námi už podupávala další tramvaj, když jsme dojeli před moje bydlo. Řiditel mi dvorně sundal těžkou tašku na chodník a podal mi ruku, abych pohodlně sestoupila z nepohodlných schodů staré tramvaje.
Připadala jsem si jako princezna z pohádek, jenže místo koní před kočárem končily koleje. A tramvaj nekoňsky hučela.
A ještě k tomu,jak byli dnes na ulici oblečení lidé. Slunce pralo ze všech sil, vedro jak na Rujáně, někdo polonahý, někdo v kožichu. To nevím, co si o tom mám myslet S vyplazeným jazykem

mefi
1
mefi * 03.04.2018, 13:57:22
.
Jsou lidé, kteří vlastní a lidé, kteří žijí.

zdroj: Miloš Zeman
.
Mrkající

«     1     »