Jako každý den

rubrika: Povídání


Lucifer pozoruje ptáky a povídá si s nimi. Je to určitě lepší, než se rozčilovat nad lidmi v přeplněné městské dopravě. Možná objevuje rozměr, který jeho život ve velkém městě postrádal. Malé město nepřináší mnoho nových podnětů, ale jeho kladem je předvídatelnost. Chtě nechtě se v něm stane součástí nevzrušivého koloběhu každý, a třeba to, jak v očích ostatních vypadám, mi bohatě k stačí přemýšlení! Zařadila jsem se. Dnes se podělím o několik jistot, o pravidelná setkání, na něž se můžu (v malých obměnách) spolehnout…

 

Stella


Pořád mě někdo předbíhá a předchází a já už na to ani nemyslím, pokud mě jako dnes chvatně nepředejte shrbený stařík o dvou holích. A co se dá dělat. Chvíli se můžu tvářit, že je mi dvacet, a když si vzpomenu, i pohled předvedu jasný a rozhodný, držení těla vzpřímené, krok pružný. Vydržím až za roh, za poslední vilku. Tam konečně zvolním a vydýchám se. No a co! Co je vám po tom.

 

A opět křepce vystartuji, až málem doženu Jiřinu, která před pár lety (asi třiceti) hodila naše klíče do kanálu. A dnes Jiřina takto mluví k svému nohatému synkovi: Jak to, žes mi, Lukášku, nepřipomněl, že mám na stole kabelku? Ani jsi mi neřekl, abych vzala klíče! Co s tebou? Tohle jsou důležité věci! Lukášek se schoulí ještě víc, je zřejmé, že je zvyklý na svá špičatá ramínka nakládat vinu úplně za všechno a že by se nejraději zamotal do své pavučiny. Nic neříká. Oba rychle zmizí ve dveřích svého bonbonového paneláku a já jsem docela ráda, že neslyším další výchovu a že se nedožiju Lukáškova pavoučího vzdoru vůči krásné urostlé mamince.

 

Komunikace matek s dětmi je kapitola sama o sobě. Maminka veze kočárek, radostně vypráví, přitom batolátko – žádný úsměv, žádný projev zvídavosti. Neruší. Už chápe, že nesmí. Maminka svou pozornost věnuje mobilu.

 

Dva chlapečkové nestačí mamince, natahují za ní ručky, ona natahuje nohy, protože spěchá a – kouká do mobilu. Kdyby její děti někdo unesl, nebude vědět, kdy se to stalo. Příznačné je, že ti chlapci nemluví ani spolu. Pískoviště. Několik matek, všechny před očima mobil. Děti se spolu ani nepřou o bábovičky, nanejvýš něco pořvávají. Někam do neurčita. Autobusová zastávka. Kluci se nudí, ale maminka ne, ta hledí do mobilu: Dejte mi pokoj! A kluci opět – mlčí. Komunikaci si vynahradí až doma, v pokojíčku. S počítačem.

 

Ale veseleji. Támhletu dvojici potkávám mnoho a mnoho let. Už mají časná vnoučata. Jeho vodívali za ruku, dokonce, když už měl černou bradku. Chodil v předklonu, s širokým úsměvem. Najednou se vedle něj začala objevovat paní, přírodou velmi obdařená a také velmi umolousaná, ale co: její dekorativnost – její věc. Prý ho oženili a ona má po dětských domovech čtyři děti. A tak spolu začali každý den chodit po nákupech, stále s kočárkem, stále s dětmi okolo a paní stále těhotná. Jejich vztah byl a je záviděníhodný. Jestli se dá o některých lidech říci, že jsou pohodoví, tak jsou to oni dva. Nebo celá jejich rodina. Kráčí zvolna, usmívají se, občas prohodí slovo, ze samoobsluhy si ty dva kilometry vozí všechno v nákupním vozíku. Žádná podrážděnost tak typická pro jednu z nejkonfliktnějších situací – nakupování s partnerem.

 

Ten vozík je pokaždé nový, a dosud je nikdo nezastavil. Kouzlo samozřejmosti! Vůbec si nelámou hlavu tím, že chlupatá zimní bunda ani doširoka rozšlápnuté kozačky se do vedra nehodí, a kolapsy složitých společností a plasty ve světovém oceánu jdou také naprosto mimo ně! Nesejí, nežnou. Jako ptactvo nebeské? Ale tady je nějaká chyba. O setí pomlčme, faktem je, že žnou. Moc mě překvapilo, když jsem byla svědkem, jak u pultu ten (dnes už vetchý) ušmudlaný pán hbitě počítal z hlavy a vysvětloval své zjevně negramotné manželce, kolik to bude za čtvrt kila. Co my víme… Prý jejich dětí vůbec nejsou hloupé, ale ze všeho nejvíc ovládaly už ve škole všechny předpisy týkající se věcí sociálních a do učení nejde a nešlo nikdy žádné.

 

Také potkávám muže, který časně ráno sedává v rozehřívajícím se slunci na „své“ lavičce. U nohou omšelý, potrhaný batoh, ale na hlavě frajerské sombrero, na očích brýle, před sebou noviny, luští křížovky. Okázale ignoruje okolí. Zatímco pár chlapů nedaleko přešlapuje a pozoruje ty druhé lidi. Už jste dnes jedli? Volá břichatý řezník, který vykoukl ze svého obchodu. Tak počkejte.

 

Kdyby se pánové bez batohů nebavili s řezníkem, mohli by uvidět, co je v životě minulo: krásné bílé Audi. Přijelo k benzince u marketu, vyvalilo se z něj mohutné široké stvoření ve vytahaném tílku, stanulo u bílé zdi a bez rozhlédnutí a bez zaváhání si začalo – ulevovat. Tak 5 metrů od toalet, přede všemi lidmi. Podruhé v tomto textu: No a co?

 

Takhle my si tu žijeme.


komentářů: 38         



Komentáře (38)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

39
ZU (neregistrovaný) 05.07.2018, 16:02:38
Až navlhko je tu dnes mnohem líp, jenom 28C.

38
ZU (neregistrovaný) 05.07.2018, 15:40:12
Vám to jasné je, St., reagovala jsem na Luciferův odkaz na wiki. Pro jistotu. Mrkající

Párala nečtou možná taky kvůli jeho neslavnému normalizačnímu postoji. Viewegh a Páral by se nedali vůbec srovnávat, (Páral byl o několik tříd výš), nebýt Páralovy normalizační nepříliš slavné éry. která s ním asi jde pořád. K bonům a klidu (odkaz na poklábosení) by se klidně ;) daly přidat i fronty na Párala. ;)

Zajímalo by mne, co se tedy čte, pokud se vůbec čte? Viwegha snad četly hlavně jeho babičky a Klaus vždycky, ale oni nečtou ani Topola nebo novější dobré?

Zde je slib odchodu horka az o weekendu.



Stella
37
Stella 05.07.2018, 09:18:38
ZU, já si k srdci žádné popichování neberu, i kdyby tady bylo. Ta poznámka ode mne byla jako projev povinné skromnosti, nebo jak to vyjádřit.
Pochvaly si velmi cením, samozřejmě.
To je vše. Však tam byl smajlík mrkající. Mrkající

Milenci a vrazi. Bylo to přesné, ty další také.
A přece dnes skoro nečitelné! A nečtené, pořád přemýšlím, kde se stala chyba. Příliš aktuální?

Do maloměsta člověk zapadne, ale pak se octne ve smyčce a to je dost hrozné. Přesto vím, že jinde by mi české malé město chybělo - už pro typické urbanistické uspořádání.
Ale kdo ví? Nezkusila jsem to.

Co a kolik o kom říci? Viewegh se na jednom místě vyjadřoval k tomu, jak je nelehké psát o sobě - čtou to jeho babičky... Mrkající

Očekává se velké horko a mně je špatně už předem.
Snad to tady nebude jako dnes v Kanadě a jinde - smrtící vedra.
Přežijme nějak.

36
Zuzana (neregistrovaný) 05.07.2018, 04:47:55
23 St:
Já tolik a tak detailně nepozoruju okolí ( možná ke své škodě), a spíš vnímám atmosféru a kvůli té jsou velká města (NYC určitě) pro mne mnohem přijatelnější. Malá města moc ráda nemám.. Ve velkém městě si ani nelze takových detailů, jaké jsou vylíčeny v článku, tak podrobně všímat. Pozorovací schopnost je dar, ale někdy zároven průvodní znak nudy a stále dokola opakovaných 'dobrodružstvi'. Velice zdařile to popisuje Páral v několika svých totalitních knižkách, jako 'Soukromá vichřice' a dalších.

A tady je důkaz, že z umění pozorovat může vyjít i velmi dobrá literatura, k níž Páralovy počáteční věci určitě patří.

Právo vyprávět má každý, ale jde-li o věci, které nám někdo svěřil jako svoje tajemství, o nichž neví nikdo kromě mě a jeho - pak bych šíření viděla jako dost neférovou indiskrétnost. K tomu, myslím, v tomto článku nedošlo.


Jeden z příkladů je je třeba známý písničkář, který někomu svěří, že mu vadí jeho nedostatečná výška. Jestli to jeho kamarád nebo kolega, kterému svůj problém s výškou svěřil, rozkecává na veřejnosti, pak to vidím jako pomlouvačné porušení důvěry. Takových a podobných příkladů by se našlo dost.

35
Zuzana (neregistrovaný) 05.07.2018, 01:02:30
Ted mi napadá jako český překlad slova 'teasing' slovo utahovat si, utahování. To může být pro někoho iritující, když se to děje opakovaně, ale pořád je to považováno za drobnou věc. Citlivý člověk může utahování si brát jako ponižování, což v tomto případě (Stellin článek) nebylo nebylo takt míněno ani zamýšleno.

34
Z. (neregistrovaný) 05.07.2018, 00:52:32
Doplnek:

in a playful way (uniklo pismeno 'p').

33
Zuzana (neregistrovaný) 05.07.2018, 00:51:05
teasing

intended to provoke oř make fuň of someone in a layful way

Běžné se to vnímá jako ta playfrul way =
přátelské pošťuchování, dobírání si někoho.

Stella píše, že jsem ji pochvalu mínila jako teasing. Odpovídám Stelle, že jsem to jako jako teasing nemínila, ať už si vysvětluje slovo teasing jakkoliv. Nebyla to ironie ani zesměšňování, dokonce to nebylo ani pošťuchování, dobírání. Byla to vážně míněná pochvala. Je to u mne pattern, pochválila jsem jeji články mockrát, každy si může dohledat. .

Je to teď jasné?

32
G (neregistrovaný) 05.07.2018, 00:00:32
Ještě zpět k [19] .
Našel jsem náhodně tohle video, ilustrující názorně, co se nad kavalou v sobotu dělo.
Sice jiný, ale podobný typ éroplánů, jenže- né 5 minut rachotu ale 2 hod se 4-5 letadly vzájemně se honícími, velký cirkus ve vzduchu...

https://youtu.be/dThO0tyFJmY

Usnul jsem na moment, a teď sprchlo a bouří, aspoň se trocha ochladí, kéžby todle každou noc, kdy ani kránu neklesá t pod 20...
Tak zatim


30
ZU (neregistrovaný) 04.07.2018, 21:40:09
(23 St)
Neni to dobírání si, je to seriozní, ale neee jen formálně, nejen ze slušnosti.

No a co? Usmívající se Mrkající

29
xxx (neregistrovaný) 04.07.2018, 21:20:25
G, ten popis potravinového řetězce je perfektní.
Jako v barevně barvitém filmu.
Ještě, žes nepopisoval, jak to pokračuje dál. Mrkající Ahoj


Lucifer
27
Lucifer * 04.07.2018, 20:21:50
Tak jako slunečnice každým dnem...
https://www.youtube.com/watch?v=dVMNOQjHq7E
Nevinný

26
G (neregistrovaný) 04.07.2018, 19:26:12
Ale dyž na tu evropu vypustěj bejka, aby s toho vůbec něco bylo, a pan přeceda orchestru je šoumen k pohledání, to je pokoukáníčko a posloucháníčko pošušňáníčko »

https://youtu.be/bP67TwGWUh4

GE

25
G (neregistrovaný) 04.07.2018, 19:11:55
Dokonáno jest, a tak strýček Sallík může, až mu klesne, odpovídat.
Teplota.
Tzn.do 1,49ti popůlnočních...
[21] Šukal jsem, šukal, ni jednu nedošukal.
Cikády byli asi letos ňákou čiprasovou vyhláškou zrušený, páč je KLIT!
Dyž eště ty spustěj,
už mi s těch kavalbohnic nepustěj.
Každoročně startujou (v součinosti s 9,41 tisícem světlušek, jež podnikaj opakované kamikadze nálety na žhnoucího vajgla)už na sklonku máje.
Letos nic.
Ticho jak vhrobje.
V dálce jen opčas zasténá řecké robje.
Divný, mócinky divný.
Moc sucho?
Pak moc mokro?
Záhada!
[23] Teasing nejlepčejší s teaserem!
Na teaparty...
[24] O čom je řeč?
Nerozumím jazyku tvé smečky!
ZBYTKY
Kavalštejnština toto slovo nemá ve svém slovníku dobrýho mluveního!?
Fáze van- keti dostanou na pvc podložky obsah celé tažky.
Fáze thů- co neokoušou a nepozří odřezky se přesunuje k psíčkům.
Fáze trí- velký pokřik vran, kavek, stračen, pud sobezáchovy potlačen, a tyto ozobávají žalostné gramové zbytky z původních 5 poundů.
Fáze fór- za zvuků slavnostních fanfár Bzz, přilétají vosy, a sbíhají ferdové ve stovkách jedinců a dojíždějí ty zbylé nanogramy.
Naše heslo: ani drobek nazmar!
Kočičky poté připomínají hruštičky, psíčci melouny a vosy otylky.
Ani pírkem zametat netřeba...
Jen organizaci potřeba!
Jasný?

Co dyby hráli na tom staromáku tudle, holky v sukních...

https://youtu.be/vAZbMjuM3dI

Taky po juropě dost profláklá melodyje.
Česká, jak ten vacek.
Jak by dopadla kolektivní účast tentokrát, co myslíte?

«     1    2  3   »