Jak jsem navštívil Kutnou Horu s opeřeným doprovodem

rubrika: Povídání


V druhé polovině předminulého týdne jsem se jel podívat do Kutné Hory, jelikož jsem tam snad ještě nikdy nebyl, ačkoli není vyloučeno, že jsem tudy alespoň jednou projížděl. Kutná Hora je krásné město s velmi zajímavým historickým pozadím, jemuž mimo jiné vévodí impozantní chrám svaté Barbory. Ubytoval jsem se v hotelu U Vlašského dvora poblíž Palackého náměstí a nedaleko hradu Vlašský dvůr, kde se prý nějaký čas ztrácelo stříbro, jež se v Kutné Hoře kutalo. Ze svých výletů a procházek jsem tady napsal řadu povídavých příspěvků, v nichž jsem se pokoušel i o jakési literární eskamotérství. Tentokrát však musím předem upozornit, že nic takového nečekejte, vedřiny se mnou docela zacloumaly. Jenom pár postřehů a obrázků. A ještě než k tomu dojde, musím zde udělat reklamu na zmíněný hotel: Perfektní včetně personálu, dokonce mi chtěli zavolat i záchranku, když jsem ten pitný režim tak nějak přepísknul. Rozhodně si nedělám legraci (tedy dělám, ale ne výsměšnou), poněvadž jsem se v tom hotelu (a v celé Kutné Hoře) cítil úžasně (skutečně skvělí lidé).

 

Lucifer


Při své výletní mánii absolutně nechápu, že po celá desetiletí Kutná Hora, která je vcelku blízko Prahy a pár kilometrů od Kolína, unikala mé pozornosti. Historické jádro není příliš veliké, ale kouzelné. Kromě balení tabáku se Kutná Hora živí především turismem. Byl jsem fascinován, kolik návštěvníků z nejrůznějších zemí se tam potloukalo. Ze všeho nejvíc mě překvapil poměrně velký počet Asiatů. Tolik jsem jich snad neviděl ani na Staroměstském náměstí. Centrum je kromě památek ověšeno hotely a restauracemi s venkovními zahrádkami. V jednom podloubí na Palackého náměstí kotví piano, na které si můžete zahrát. To piano se začíná rozjíždět až v pozdní večer, když se ho chopí opravdový virtuos, což jsem jednoho večera zažil. Od klasiky až po těžký bigbít.

 

Hotel U Vlašského dvora a Vlašský dvůr

 

     

 

Výhled a pohled na svatou Barboru

 

     

 

Palackého náměstí večer

 

 

Na okraji Kutné Hory v Sedlci se nachází letitý cisterciácký klášter, který vydrancoval Jan Žižka, jelikož neměl koule ze stříbra, ale z olova. Nedaleko kláštera, který Žižku evidentně přežil, se nachází kostel Všech svatých, jenž ke klášteru patřil, a v něm se nachází jedna z nejzajímavějších kostnic na území Království českého. Tam jsem zamířil předposledního dne svého pobytu v Kutné Hoře. Přemýšlel jsem totiž o tom, že už by bylo na čase někde uložit svoje kosti. Nakonec jsem si to ale zatím rozmyslel.

 

 

A to by tak bylo zhruba všechno. Vlastně ještě ne úplně. Na něco jsem zapomněl. Obrazně vás seznámit se svým opeřeným doprovodem.

 


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

2
Gg (neregistrovaný) 06.08.2018, 08:45:06
Čéče, tak ti marně přemejšlim, zda jsem kdy KH nafštívil. Natuty jsem nenocoval, tuďíš nemaje zážitky s tamní záchytky, si fakt nefspomínám...
Možná profrčel skrs, v rámci kdys zde zmíněné akce platyna- irídyjum při toulkách po českých škodaservisech, ale při jejich počtu 149 aby si to čert pamatoval...
Vrapci sou teť stále vzácnější, i bes dalšího dopadu impaktu, vaš si té dinosauří interakce, jednou o tom budeš třebas vyprávět vnoučkům...
Takže vlastně nemam co dodat, či položit kontrolní otásku, a tak myzím zhmyzího anofelího ráje(10kamikadze/sec)za mamutama, ve mňěsťe absentují, a dojdu nebeského klidu...
GM

Stella
1
Stella 06.08.2018, 08:38:35
Historický exkurz?
Na stará kolena člověk musí dohánět, co zmeškal během produktivního věku, kdy šly mimo něj takové věci, jako poklidný výlet... Možná je to už i autorův případ?
Já mám otázku, pane. Je ten doprovod on, či ona?
Jak tomu bylo s ubytováním? Dobrá klícka?
Četla jsem právě, jak neradi ubytovávají jednotlivce - ale to zde asi problém nebyl.

Je fakt, že často neznáme místa úplně nejbližší.
Říkáme si: tam můžu vždycky, to neuteče.

«     1     »