Kněžná pod Rychnovem

rubrika: Povídání


Od pondělka do pátku jsem se tento týden pohyboval v oblasti Orlických hor. Se svým ženským doprovodem jsem byl ubytován v Penzionu v chaloupce, který se nachází na okraji Rychnova nad Kněžnou. Ten okraj je však třeba brát s jistou rezervou, jelikož Rychnov nad Kněžnou, kterému jsem začal přezdívat Kněžná pod Rychnovem, je tak malinký (z pohledu naturalizovaného Pražáka), že do historického centra na Starém náměstí je to asi jako z Nových Butovic do Lužin. Ještě blíž je to na autobusové nádraží a pár kroků pod penzionem je železniční stanice Rychnov nad Kněžnou zastávka. Jen ta hlavní železniční stanice je trochu dál, asi dvakrát tak daleko jako Staré náměstí.

 

Lucifer


V pondělí se sice počasí tvářilo teplotně nepříliš vybíravě, ale v průběhu dalších dní se mělo oteplovat, a jelikož když se nacházím v pohybu, tak funguji jako tepelná elektrárna, vyrazil jsem na cestu v kalhotách a džínové polokošili. Cestu jsem zahájil na pražském Hlavním nádraží nástupem do vlaku, který mířil do Hradce Králové. Tam jsem měl, tedy měli, jelikož na hlaváči jsem přibalil ženský doprovod, přestoupit na vlak, který mířil do Rychnova nad Kněžnou, a to tak že přímo do oné zastávky pár metrů pod Penzionem v chaloupce.

 

     

 

Na hlavním nádraží v Hradci Králové jsme měli nějaký čas na přestup, a jelikož vnitřek nádražní budovy v přestavbě vypadal dost chmurně a chladně, vyšli jsme před nádraží, abychom se oteplili na slunci. Ještě než jsme tak učinili, dostal jsem žízeň, ale nedařilo se mi uvnitř najít žádnou restauraci. Nakonec, lehce zmatený, jsem objevil malý tabákový krámek Relay (asi dva metry čtverečné) a z regálu uzmul plechovku jakéhosi piva. Když jsem z toho Relay vyšel, motali se kolem nějací dva starší chlapi v téměř čundráckém oblečení, jeden mě zmerčil a pravil: „Kde jste vzal to piviště?“. Ukázal jsem palcem za sebe a čundr chlapi se okamžitě vecpali do Relay. No a já se začínal i se svým doprovodem cpát ven, jelikož jsem začínal vychládat. Vychládl jsem až tak, že u lavičky před nádražím jsem si svlíkl džínovou polokošili, z cestovní kabely vytáhl tričko, natáhl si ho na sebe, a pak zpět na něj zase tu polokošili.

 

Úterý jsme věnovali Rychnovu nad Kněžnou, kde jsme mimo jiné navštívili místní zámek. Ten byl sice tak trochu v přestavbě, ale prohlídka byla možná. Před vstupem do místnosti, kde se dali koupit lístky na prohlídku a drobné turistické pozornosti (vybral jsem si lahvičku medoviny ze zdravotně prospěšných bylinek), jsem si chvíli povídal s papoušky a podobnými ptáky ve dvou klecích. Při prohlídce jsem pak zaznamenal asi dva obrazy s papoušky. Průvodce staršího věku (ne však úplně starého) působil dojmem profesionálního herce a byl neskutečně výřečný a vnímavý, což patřičným způsobem reflektoval, což mu samozřejmě neuniklo, takže se občas na mě důvěřivě obracel.

 

     

 

Když jsme kupříkladu vstoupili do jedné místnosti a já jsem zaznamenal obraz jakéhosi šlechtice, jehož zjev mi připomenul Rudolfa Druhého, prohlásil jsem, že ten pán na obraze vypadá jako Rudolf Druhý. Průvodce se okamžitě obrátil ke mně a prohlásil, že to sice není Rudolf Druhý, ale k Habsburkům má velmi blízko.

 

Ten den jsem měl na sobě tričko s mikinou, a i když nebylo nijak zvlášť pošmourno, přesto jsem cítil, že mi není až tak teplo. Můj ženský doprovod se nade mnou slitoval a zakoupil mi jakousi polobundu s lehce huňatým povrchem a kapucí.

 

Středu jsme věnovali výletu do Vamberku, který je známý tím, že se tam začaly paličkovat krajky. V tu dobu se už mělo oteplovat, ale v době, kdy jsme vyrazili na nedaleké autobusové nádraží, byly asi čtyři stupně nad nulou. Bylo hezky, skoro jasno, a odpoledne se měly teploty přemístit někam k patnácti stupňům, ale můj ženský doprovod zavelel, že si mám na mikinu navléct tu polobudnu. Když vám taková rázná ženská zavelí, tak i takový rázný chlap jako já změkne. Tož jsem změknul a navlékl si tu polobundu. Když jsme se blížili k autobusovému nádraží, potkali jsme staršího pána v kraťasech a tričku a já se tak trochu zastyděl. Už na tom autobusáku jsem tu polobundu sundal a můj ženský doprovod ji pak srolovanou vláčel ve své výletní kabelce.

 

Ve Vamberku jsme kromě jiného navštívili Muzeum krajky. Není příliš veliké, ale exponáty jsou dost působivé. Až do té chvíle jsem netušil, že krajky se paličkují ručně. Paličkovat se však mohou i strojově, a na jednom z vystaveného funkčního stroje jsem si točením kliky vypaličkoval asi deset centimetrů krajky.

 

Z Vamberku jsme vyrazili na pěší túru směrem ke hradu Potštejn. Plán spočíval v tom, že můj ženský doprovod si odpočine dole v obci Potštejn a já se mezitím vyhrabu až na samotný trosky toho hradu. Když jsme dorazili do obce Záměl, měli jsme toho plné kecky už oba. Zakotvili jsme v restauraci místního penzionu, doplnili své trávicí ústrojí velice chutnou a nepříliš drahou krmí ve společnosti několika štěbetajících seniorů. Když jsme trochu pookřáli, zamířili jsme na silnici vedoucí zhruba směrem k Rychnovu, kde jsme po chvíli narazili na autobusovou zastávku, z níž měl za necelou půlhodinu jet autobus tam, kam jsme potřebovali.

 

     

 

Čtvrtek byl věnován Žamberku. Bylo hezky a fakt se dostatečně oteplilo, takže tričko a džínová polokošile. Žamberk je pozoruhodné městečko, k němuž má můj ženský doprovod specifický vztah. Závěr našeho orlického putování byl tudíž zcela v jeho režii.

 

Jako skoro v každé větší obci v oblasti Orlických hor se i v Žamberku nachází zámek, k němuž přiléhá rozsáhlý a skvostný zámecký park. Posledním šlechtickým rodem, který vlastnil a svým způsobem dodnes vlastní žamberský zámek, jsou Parishové. V Žamberku se narodil český hudební skladatel Petr Eben, jehož tři synové, Marek, Kryštof a David, tvořili hudební trio.

 

V pátek jsme se rozloučili s Penzionem v chaloupce a zamířili na hlavní železniční stanici v Rychnově nad Kněžnou, jelikož ze Zastávky pod okny penzionu v dohledné době nic nejelo. Mimochodem, v noci a brzy ráno nás v bordó pokoji občas lehce budil dunící vlak, který mířil do či z Kvasin (stanice Solnice), kde se nachází montovna automobilky Škoda (a zámek samozřejmě). Nevím jak můj ženský doprovod, ale já jsem se prakticky vůbec neprobudil a též mi to absolutně nevadilo. Jinak tam bylo totiž naprosto ticho. I ta čtyřnohá kočka, která se ke mně tulila, když jsem na dvorku penzionu popíjel pivo z přistaveného sudu, mňoukala velmi tichounce.

 

Vlakové spojení na Prahu bylo velmi hbité, takže jsem v Hradci Králové nestihl sundat z pod džínové polokošile tričko, abych tak dokonal kompletní recyklaci. Nákup plechového piviště v dvojím provedení jsem však stihl. Cestou spěšným vlakem do Prahy jsem se tak mohl díky pitnému režimu dostatečně kochat okolní krajinou, ačkoli nic zajímavého v ní až tak moc nebylo.

 

A na závěr něco k názvu. Možná si myslíte, že měl znít Kněžna pod Rychnovem. Souhlasím, jelikož něco takového jsem měl původně v úmyslu. Proč? To snad nemusím rozebírat. Jenže pod tím Rychnovem není Kněžna, ale ta říčka či potok, který tam teče, se jmenuje Kněžná. Kněžna byla pode mnou v Chaloupce.


komentářů: 8         



Komentáře (8)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Astra3
8
Astra3 01.10.2018, 13:10:18
Vyškrábat se odněkud z podobné polízanice, ve které ses ocitnul ty, Kocoure, to bývá malheur. Já padla tady doma, když jsem se loni učila znovu chodit. Nejenže jsem slyšela několikeré prasknutí žeber, ale i nepojízdné nohy nemohly pomoct.Z ruky mi crčela krev, byla jsem v šoku, telefon daleko - tedy pouze vedle na stole. Netušila jsem,co tělo dokáže, když je v nesnázích. Vzala jsem rozkolísaný rozum do hrsti a nějak se vztyčila - a to až tak, že jsem dokázala dosednout na židli. Též velmi nezapomenutelný zážitek. Už bych to ale prožít nechtěla.Potom jsem sebou švihla ještě dvakrát, to pouze s prasklými žebry na druhé straně. Někdy je život boj. S vyplazeným jazykem Překvapený

Stary kocour
7 Krásné vzpomínky?
Stary kocour 30.09.2018, 22:05:53
Časem se jimi stanou i ty nepříjemné. Koncem srpna jsem při focení mýtn po kůrovci zakopl a spadl na záda do koleje od Harvestoru, plnou studené vody. Suché jsem měl jen boty a ten foťák. Zkuste se dostat bez pomocí rukou z půl metru hluboké jámy! Nechtěl jsem v žádném případě namočit foťák a pokud možno ani boty, ale nakonec jsem se dostal na pevnou půdu, popošel jsem asi padesát metrů k hromadě klád, svlíkl triko a kalhoty a ždímal a ždímal. Vztek už mě přešel (telefon i navigaci mám vodotěsnou a v peněžence jsem měl jenom drobné) a bral jsem to jako fór, který budu jednou vyprávět. Mrkající
Což tímto činím.

Astra3
6
Astra3 30.09.2018, 19:49:34
Už dávno byl v Dikobrazu nakreslený košilatý vtip. Pod obrázkem bylo napsáno \\\"Rychnov nad kněžnou\\\"... S vyplazeným jazykem Rozpačitý

5
xxx (neregistrovaný) 30.09.2018, 17:46:38
Chce to kliknout na fotografie!

4
xxx (neregistrovaný) 30.09.2018, 17:45:00
Webka Pastviny:

http://prehrada-pastviny.cz/cs/webova-kamera-pastviny

3
xxx (neregistrovaný) 30.09.2018, 17:43:00
St. Kocoure, nejsou podobné vzpomínky krásné?
Jsou, jinak by už dávno vyšuměly!
Dobře jste trávili čas.

Stella
2
Stella 30.09.2018, 17:41:19
Tak tohle jsem vůbec netušila. že nejde o podstatné jméno Kněžna:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kn%C4%9B%C5%BEn%C3%A1

Světlonoši, mám dojem, že jsme podobným hlášením doplňovali tzv. cesťáky. Ale věru že jsme neuváděli takové podrobnosti...
Co na to asi ona paní - slečna? Křičící
Krajka z mašiny už asi není paličkovaná, ale nos ji v peněžence. Ať pokladní v Galerii hledí! Mrkající

Stary kocour
1 Vamberk >Žamberk
Stary kocour 30.09.2018, 00:23:56
Párkrát jsem to tam s kamarádem z dětství projížděli na motorkách. Odtamtud už je do Jeseníků celkem kousek. Buď jsme objížděli Československo podél hranic pravotočivě, pak to bylo směr Vamberk >> Žamberk a nebo v protisměru a bylo to opačně.
Zapamatoval jsem si přehradu Pastviny, protože jsme při pohledu na tu studenou vodu dostali žízeň. Hned za mostem jakási starší paní natírala a zdobila kapličku. Požádali jsme ji o trochu vody, ale dostali jsme místo toho v hrníčkách kyšku - protože "voda je přece na mytí". Takové pitominky si pamatuji...
Úžasný

«     1     »