Neviditelný čert

Stella 13.12.2019, 21:22:04
Literární miniatura, na dobré úrovni. Potěší.

S Dostojevským se mi dělo velmi podobně
(s Bratry). On byl placen od řádku, netajil se natahovací metodou. Svého času také mnoho peněz prohrál.
Pokaždé jsem musela litovat slečnu, které diktoval. Později už jeho paní...

Pokud jde o rozsah psaného, hraje tu roli také skutečnost, že nejen myšlenka je důležitá. Přece také estetika jazyka apod.. Každý žánr má holt svoje.

Sklenice tvého vína je, asi, Světlonoši, Čechov, Mark Twain, O´Henry, Rulandské šedé, plzeň.

Lucifer  13.12.2019, 20:21:17
Blériot je velmi komprimovaná povídka, tedy nanopovídka. Ale když si ji rozcupujete na kousíčky, a každý z nich rozvinete do patřičné šíře, máte před sebou sáhodlouhý román. Jakási inspirace - neřeknu kým či čím - je tam cítit. Pokud se tato nanokomprimace povede, ušetří vnímavému čtenáři spoustu času, který by strávil absorbováním prakticky téhož z románového tlustospisu.

Před hodně dlouhým časem jsem byl uchvácen Dostojevským. Prošel jsem si skoro celé jeho dílo a nejvíc mě zaujaly Běsi a Idiot. Když jsem dorazil k Bratrům Karamazovým, ukončil jsem jejich četbu někde v polovině druhého dílu. Utopil jsem se v té grafomanii. Napsat tak rozsáhlý text, jehož podstata by se dala zkomprimovat do relativně krátké povídky s mnohem údernější působivostí? Pochopil jsem, že tohle opravdu není sklenice mého vína.

Stella 13.12.2019, 09:44:53
Brzy uběhne sto let, a neuvěřitelné, hlavně ovšem nepochopitelné osudy nás budou pronásledovat stále.
A nastupující generaci též. Trauma - které věk rozumu nepředpokládal, takže na ně nebyl připraven.

Marky  12.12.2019, 18:09:47
empetře...wau. Ta poslední věta mě dostala.....
Asi mate pravdu...Pro mě je to osobní. Budu patetická a to nemám ve zvyku.
V minulém století zmizelo v Evropě z povrchu zemského během několika let tisíce rodin, a to díky šílené ideologii, která rozhodla že jeden konkrétní národ nemá právo existovat. Když je zabita celá rodina, kdo zapálí svíce? Otec mého pradědečka byl žid, ale naštěstí pradědeček byl nemanželský (díky tomu přežil a jeho/moje rodina také) i tak dostal od otce možnost se vzdělávat a slušně žít. Pradědečkův otec patřil do velké rodiny brněnských průmyslníků a my jsme si celá léta mysleli, že ještě stihli před nacisty utéct do Ameriky...před třemi lety Spolek pro vojenská pietní místa ztotožnil hroby židů, kteří zemřeli těsně před transportem, teď už víme, že pradědečkův otec byl celou tu dobu na brněnském židovském hřbitově. Díky internetové čerstvě založené encyklopedii historie Brna jsme zjistili že z jeho rodiny téměř nikdo holocaust nepřežil...Máma dala konečně dohromady rodokmen a minulý týden se jí přihlásila paní z Izraele, jednomu praprabratranci se podařilo utéct. Svíce se po desetiletích zase rozhořely. Chci tím říct, že se snad vždycky někdo najde, kdo je zapálí....

Stella 12.12.2019, 17:46:32
Moc pěkné! Vážně.