Rouper de Clotrimazolovy mikropovídky

rubrika: Povídání


Když s příchodem loňského babího léta Rouper de Clotrimazol ukončil fúzi se svým Stvořitelem, započalo se mu samostatné období hašení požárů. Požár stíhal požár a Rouper měl co dělat, aby stíhal hasit. Stalo se, že uhasil jeden a vzplály hned dva. Nezbývalo mu, než svoje hasící úsilí zdvojnásobit. Chvílemi to vypadalo, že se dohasí až k poslednímu požáru, v jiných chvílích měl zase pocit, že přijme osud Mistra Jana Husa. Nakonec se ale díky zajímavým konstelacím dohasil alespoň k slabounce kouřícímu spáleništi. Těžce znaven ulehl zpět do své sklepní kóje, vlil do sebe obsah sudu vína amontilladského a usnul spánkem hasícím. Asi tak za měsíc začalo být Stvořiteli divné, že Rouper neprojevuje žádné známky aktivity. „Asi se chystá slavit Vánoční svátky,“ řekl si, a nechal to plavat až do Nového roku. Když se ale ani poté Rouper nijak neprojevil, Stvořitel zbystřil pozornost a šel situaci omrknout do Rouperovy sklepní kóje. Na posteli našel lístek s těmito slovy: „Šel jsem se někam projít. Nevím, kdy se vrátím, a jestli vůbec ještě někdy.“ Ve spodním šuplíku nočního stolku pak Stvořitel našel zápisník s nadpisem Rouper de Clotrimazolovy mikropovídky. Jako dlouhodobého přítele mě Stvořitel o tom telepaticky vyrozuměl a teleportací mi zaslal dokonalou kopii Rouperova zápisníku mikropovídek. Zde jsou alespoň tři z nich:

 

Lucifer


Ferdinand Hospoda

 

Životní náplň Ferdinanda Hospody zhruba z poloviny odpovídala latinskému rčení Nomen omen. Ferda byl velmi pracovitý člověk. Z práce však nezamířil domů, kde by stejně nikoho nepotkal, ale do hospody, kde se cítil mezi svými. Byla to hospoda s otevírací dobou nonstop, takže tam mohl kdykoli přijít, a kdykoli odtamtud odejít. Důvod příchodu byl jediný: skončila se mu pracovní doba. Důvod odchodu byl taktéž jediný: začínala se mu pracovní doba. Ke spánku se uchyloval průběžně, když v hospodě vázla řeč nebo v práci nebylo do čeho píchnout.

 

O víkendu se stavil i doma. Ale jenom na chvíli, aby dal vyprat nahromaděné zásoby použitého spodního prádla. Jinak byl víkend téměř kompletně hospodský. Časem bylo slovo „téměř“ kompletně vyškrtnuto a pračka přemístěna do hospody.

 

V hospodě se Ferda kromě řečí, spaní a praní použitého spodního prádla věnoval sepisování filosofických, vědeckotechnických a věroučných pojednání. Zprvu mu stačily pivní tácky, později potřeboval roli toaletního papíru. Někdy dokonce i dvě.

 

Každý spisek odnesl Ferda do práce, a tam s ním zatopil v kamnech. Ferda byl totiž topič a věřil, že vše, co napsal, se změní v něco jako kouřové signály, které někdo někde někdy s porozuměním přečte.

 

 

Opožděný vlak

 

Anežce už táhlo na padesát a stále ještě neměla muže. Robertovi též táhlo na padesát a stále ještě neměl ženu. Anežka chtěla muže, ale žádný nechtěl ji. Robert chtěl ženu, ale žádná nechtěla jeho. Ti dva se evidentně hledali. Kdyby se jeden vlak neopozdil, nikdy by se nenašli. Jenže se ještě před jejich padesátinami jeden takový vlak našel.

 

Mnoho let vyjížděla Anežka do práce z nádraží A do nádraží C. Robert nastupoval na této trase cestu do práce v nádraží B (mezi A a C) a mířil do nádraží D. Začínal pracovat o něco později než Anežka, takže jel následujícím spojem. Jednoho dne však měl ten Anežčin spoj zpoždění. Na této železniční trase se něco takového stává jednou za sto let. Naposledy před padesáti lety.

 

Na nádraží B nastoupil Robert do stejného vlaku, ve kterém jela Anežka; do stejného vagónu a do stejného kupé. Tam si konečně padli kolem krku a odjeli do nádraží Z, kde se vzali za muže a ženu od A až do Zet.

 

 

Němý Zpěvák

 

Byl jednou jeden zpěvák, který byl na rozdíl od všech ostatních zpěváků němý. Nikdo neznal jeho jméno, jelikož ho nikdy neřekl. A tak mu začali říkat Němý Zpěvák. „Jak může němý zpěvák zpívat?“ asi se zeptáte. Ti, kdo ho slyšeli, by vám řekli, že může.

 

Po mnoho let stával Němý Zpěvák na Hlavním náměstí rodného města u Kulaté kašny v ošuntělém sáčku a odraných manšestrákách, a „zpíval“. Lidé kolemjdoucí jeho zpěv zpočátku nebrali na vědomí a brali ho jako žebráka. U nohou měl papírovou krabici od tahací harmoniky, do níž mu někteří slitovnější vhodili jednu či dvě mince.

 

Jednou brzy ráno šel kolem v onom městě známý hudebník Emanuel Hudebník. Byl poněkud v podroušeném stavu, jelikož v nedalekém baru strávil celou noc. Do půlnoci hrál na akordeon, po půlnoci už jenom pil. Jeho bohémství však bylo stále v dobrém rozpoložení.

 

Když se dokoulel až ke Kouli na Hlavním náměstí, pocítil potřebu se do té kašny vymočit. Učinil tak s bravurní nonšalancí, a když se mu po několika pokusech podařilo zazipovat poklopec, tak jeho zrak padl na žebráka. Ze všeho nejvíc ho však zaujala krabice od tahací harmoniky.

 

Emanuel přistoupil k němému žebrákovi a zeptal se ho: „Proč máš zrovna tuhle krabici?“ Jelikož odpověď neuslyšel, tak zvedl zraky přímo do jeho tváře. A pak uslyšel zpěv. Ne uslyšel, on ho vlastně uviděl – jenže, co viděl, začal slyšet v hlavě. A byl to nádherný zpěv. Něco takového ještě neslyšel a neviděl. Žebrák se na něj díval očima, jejichž barva se neustále měnila stejně jako rysy jeho tváře – vše ladně a harmonicky – a to vše mu pak znělo v hlavě jako andělský zpěv.

 

Emanuel zíral v němém úžasu a podvědomě ze svého ramene sundal akordeon. Pak už tu u Koule stáli dva – jeden hrál a druhý zpíval. Kolem šlo několik ranních chodců a Emanuel na ně zařval: „Pojďte sem! Pojďte si poslechnout ten úžasný zpěv!“ Jeden z nich, asi jeho přítel z mokré čtvrti, utrousil: „To jako chceš říct, že zpívá? Cha, cha, chá, vždyť je němý.“ „Drž hubu a postav se proti němu,“ řekl Emanuel a zmáčknul akordeon…

 

Odpoledne už před Němým Zpěvákem stály zástupy lidí. Emanuel furt ještě hrál na akordeon, krabice od tahací harmoniky se plnila bankovkami, a všichni zpěváci, kteří až dosud nebyli němí, oněměli.


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
2 Synchronicita?
Lucifer * 13.01.2020, 19:52:30
Sedí dva indiáni u řeky a najednou vidí kouřové signály. „Něco důležitého?“ ptá se mladší staršího. „Nevím, zatím jde reklama.“

https://promuze.blesk.cz/clanek/pro-muze-sex-a-tabu-divka-dne/630610/linda.html

Úžasný

Marky
1
Marky * 13.01.2020, 14:11:23
Rouper je velice talentovaný Úžasný Moc se mi líbí jak dobře všechny minipovídky dopadnou...a jedna dokonce svatbou, to je skoro jako pohádka Nevinný

https://www.youtube.com/watch?v=vo-UZWjFdS0

«     1     »