Neviditelný čert

Minulý týden v pondělí jsem vyrazil na delší výlet. Nevěděl jsem, jak dlouho bude trvat, ale předpokládal jsem, že asi týden. Nakonec jsem se vrátil další čili tento týden v úterý. Mým záměrem bylo oprostit se ode všeho, co na mě doma padalo. Naprostý úlet někam úplně jinam. Nebylo to úplně jinam, tuhle krajinu jsem znal, stejně jako mnohé další krajiny v Čechách a na Moravě. Včetně Prahy. Tu znám už nazpaměť. Rozhodl jsem se nicméně, že se pokusím dívat jinýma očima. Nasadil jsem si proto úplně jiné brýle. V hlavě. Na hlavě jsem měl pořád ty samé brýle, ale přes ně koukalo z mého nitra něco jiného. Asi nějaká reinkarnace.

Lucifer

Zde jsou střípky z mého výletu:

Kadaň je dnes krásné město. Po druhé světové válce bylo vylidněno a za komunistického režimu zdevastováno. Centrální Mírové náměstí zelo prázdnotou. Kolem něho se krčily ruiny historických domů a na periferii vyrůstala panelová sídliště. Po pádu minulého režimu nějakou dobu trvalo, než se Kadaň začala postupně restaurovat. Okrajem Kadaně, nedaleko od historického jádra, protéká řeka Ohře, nad níž se tyčí Kadaňský hrad. Na konci Kadaně, směrem ke Klášterci nad Ohří, je Františkánský klášter. I ten byl za minulého režimu zdevastován. Dnes už žije svým životem, je tam příjemná zahrada, kavárna a včelí úly. Z Františkánského kláštera se můžete vydat dolů k Ohři, a po jejím nábřeží dojít až pod Kadaňský hrad.

Jeden z mých výpadů z Kadaně směřoval do Karlových Varů. Už jsem tam jednou byl a i tentokrát jsem jel vlakem. Na zrodu jednoho z nejkrásnějších lázeňských měst se podílel Karel IV. V minulém století začaly Karlovy Vary postupně okupovat Rusové. Obzvláště za minulého režimu, ale v klidu pokračovali i po jeho pádu. Z věhlasných Karlových Varů, které původně kypěly návštěvami z nejrůznějších koutů Evropy i světa, se tak stávalo ruské město. I dnes si tam můžete připadat spíš jako v Rusku než ve věhlasných světových lázní. Všude v centru narážíte na ruské nápisy.

Někdy na konci minulého století pořádal vědecká instituce, u které jsem pracoval, mezi národní konferenci. Jako organizátoři jsme uspořádali jeden konferenční výlet do Karlových Varů. Autobusu, ve kterém jsem seděl, dominovala jako průvodce jedna moje kolegyně z východní Ukrajiny, která se spíš než k Ukrajině lísala k Rusku. Účastníkům zájezdu nadšeně vysvětlovala, že Karlovy Vary jsou dnes význačným ruským městem. Zatímco ona se hrdě vzpínala v uličce autobusu, já jsem se opodál krčil a skřípal zuby.

V Karlových Varech se zítra začíná mezinárodní filmový festival. Prý přivítá i Johnnyho Deppa. Návštěvníci festivalu, včetně VIP, budou neustále důkladně sledováni, jestli nejsou napadeni covidem a dodržují všechny možné anticovidové restrikce. Ve vnitřních prostorách se budou moci pohybovat pouze v respirátorech, venku na každém rohu budou testovací stánky, v nichž bude třeba se nechat denně zkontrolovat, jestli náhodou nemáte v sobě kapičku koronaviru. Ti, kteří budou odhaleni jako pozitivní, budou okamžitě odlifrováni do déle trvající karantény v nejbližším záchytném středisku, takže je možné, že Karlovy Vary opustí až po skončení MFF, aniž by spatřili jediný film.

V sobotu jsem z Kadaně vyrazil vlakem do Krásného Dvora, kde se kromě zámku nachází rozsáhlý přírodně krajinářský park, první svého druhu v Čechách, oživován množstvím romantických staveb. Vlak spočíval v jednom vagónu, který radostně přikvačil na nástupiště narvané nebývalým množstvím lidí. Můj doprovod projevil obavu a vyjádřil se v tom smyslu, že se na to vykašleme a zkusíme to zítra. Řekl jsem, že zítra se k tomu třeba nedostaneme, už jsem tady, tak to zvládneme. A začali jsme se vehementně tlačit do narvaného vagónu. Někteří lidi zůstali na nástupišti, jelikož se neměli už kam natlačit. Na dalších zastávkách čekali další lidi, al v drtivé většině na nich zůstali.

V jednovagónovém vlaku jsme si připadali jako sardinky v rybím oleji. Většina namačkaných lidí neměla respirátor či roušku v aktivní poloze. Někteří ji měli na bradě, jiní v tašce nebo vůbec nikde. Dominoval tam jeden postarší pán, který měl respirátorem pokryt skoro celý obličej, a z jeho očí bylo vidět, že se asi tváří velmi vážně. Takhle to trvalo až do jedné z následujících zastávek, kde větší část lidí vystoupila, V onom místě se totiž konala nějaká pouť a nedaleko bylo poměrně velké přírodní koupaliště. My, cestující oním vlakem bez roušek, se nyní omlouváme všem žijícím v blízkém i vzdáleném okolí, že jsme zapříčinili vznik další covidové vlny, během níž se už asi bez Flegrových mrazících boxů v ulicích neobejdeme.

V Krásném Dvoře bylo krásně. Jak jinak. Už jsem tam jednou byl. Vřele doporučuji toto parkové místo navštívit. Vydechnete si tam úplně ze všeho. Dokonce se můžete nechat vozit bryčkou se dvěma koníky, anebo si v zámeckém nádvoří dát sklenku vína. Nebo dvě sklenky. Třetí jsem už nestihl. Ujel by mi skoro prázdný vagón.

V neděli jsem se zúčastnil Medového jarmarku v zahradě Františkánského kláštera. Samostatně. Dal jsem si tam tři kalíšky medoviny, poslouchal hudbu jakési bluegrassové kapely a posedával poblíž dvou starších žen, jelikož lepší místo jsem nenašel. Ta druhá ode mne byla zajímavá. Elegantní vycházkový ohoz a tmavomodrý klobouk. Když bluegrassová kapela začala hrát trochu svěžejší rytmy, dáma s tmavomodrým kloboukem vstala a začala tančit. Posléze se k ní přidala i ta druhá a obě se náležitě v tanečním kroku sfázovaly. Dáma v tmavomodrém klobouku byla vyhlášena nejlepší tanečnicí Medového jarmarku a pak si šla koupit ke stánku med. No a já jsem dopil medovinu a začal se pozvolna loučit se svým reinkarnačním výletem.

V pondělí jsem vesměs odpočíval, až na malou vycházku do restaurace poblíž Mírového náměstí. V úterý brzy odpoledne jsem pak odjel z kadaňského autobusového nádraží do matičky stověžaté, abych se zase oprostil od svého oproštění.

19.08.2021, 13:10:27   Publikoval Luciferkomentářů: 3