Zájezd do Pekla

rubrika: Povídání


Jedna cestovka v Nebi začala nabízet zájezd do Pekla. Andělé začali kroutit hlavami a nedůvěřivě mávat křídly. Našli se však i takoví andělé, které ten zájezd zaujal. Podívat se na dovolené do exotického prostředí, proč ne. Vždyť je tady v Nebi nuda. K této zprvu malé skupince andělů se postupně přidávali další. Nemohli nepodlehnout tomu lákání a těšili se, že by si mohli něco nevšedního užít. Cestovka začala praskat ve švech.

 

Lucifer


Archanděl Gabriel je sice varoval: „Neblbněte pitomci, Peklo není procházka růžovým sadem, a navíc je tam moc horko.“  Konzervatisti s ním souhlasili, ale liberálové se mu vysmívali: „Co to plácáš za nesmysly, opelichaný anděli. Máme právo na svobodu a jezdit či spíš létat, kam chceme.“ Gabriel se naštval a oslovil pána Boha, aby s tou dekadencí něco udělal. Pán Bůh mu však řekl, že má na starosti jiné věci, a že tohle je úplná prkotina. „Chtěli svobodu, tak ať ji mají“, dodal Pán Bůh a audienci archanděla ukončil.

 

Andělé začali s pomocí cestovky Směr Peklo přelétávat do Pekla. Uvítání bylo skvostné. Čerti se radovali, že začal fungovat cestovní ruch. Andělé byli ubytováni v nejskvostnějších hotelích s luxusním vybavením. Cena byla poměrně nízká a zahrnovala snídani, přistýlku, lednici, internet, King-sized postel, minibar, stůl, TV-SAT a vlastní koupelnu s vanou. Andělé si to nemohli vynachválit.

 

Na programu byly návštěvy speciálních pekelných prostor, v nichž se nacházely kotle s hříšníky. Andělé byli překvapeni, jak v Pekle s hříšníky slušně zacházeli. Těmto místnostem s kotly se v Pekle říkalo sauny. Občas dali hříšné duše do mrazáku, aby se vychladily, a pak zpátky šup do rozpáleného kotle.

 

V jedné místnosti jim čertí průvodce ukazoval kotel a řekl, že v něm relaxuje Adolf Hitler, a v tom dalším Stalin. „A v jakém kotli relaxuje Putin?“, zeptal se jeden mírně zpocený anděl. „Putin je ještě na zemi“, odvětil průvodce. „Kotel už má ale připravený“, dodal a ušklíbl se. „A jak je to u vás v Nebi. Máte tam taky kotle?“, optal se čertí průvodce. Jeden z andělů odvětil, že kotle jsou v Nebi zakázány a že nehříšné duše hibernují v mrazácích. „Tak zůstaňte v Pekle. Tady je větší legrace a teploučko. Můžete dokonce relaxovat v sauně“, zareagoval čertí průvodce.

 

Andělé se po skončení kotelní vizity rozběhli zpátky do hotelů. Tam si udělali obrovskou žranici a zpili se do němoty. Ráno se probudili v kotlích. Čerti byli rádi, že mají nové zákazníky či klienty v hojném počtu. Sauny pukaly ve švech.

 

V Nebi zavládla radostná atmosféra. Andělé se přemnožili a někteří měli problém získat ubytování. V některých bytech se třeba mačkalo pět andělů. Migranti do Pekla však ten problém vyřešili. Najednou bylo v Nebi krásně, volno a mrazáky jely na plný výkon.

 

Poznámka: Tohle je krátká povídka. Měl jsem nějakou inspiraci, ale zbytek se tak nějak vypařil. Asi do Pekla. Možná to ještě někdy rozvedu, Nespoléhejte však na to. Nevěřte čertům ani andělům. Jsou to dva opačné extrémy. Jděte střední cestou.

 


komentářů: 11         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

11
xyz (neregistrovaný) 07.03.2023, 19:26:05
Větší porozumění je věc symbiózy mezi dvěma ( i více) jedinci. Tam už nejde říct, tys moji píseň nezpíval, svým způsobem ji ten 'symbiotic' zpíval a zpívá dál...
Jistě, že když člověka lékaři diagnostikují se stavem reakoviny, kdy už moc života člověku nezbývá, pak je na tom jinak, než ten, komu to zatím zdánlivě nehrozí. Něco jiného je žít život naplno, bez vědomí konkrétního nebezpečí nebo konce a jiný je rozsudek smrti.

Pavel by asi mě přítelkyni psal (pokud by vůbec psal o čemž pochybuju ;) úplně jinak jako odsouzenec, než já, ktera ho těžce oplakávám. I druh bolesti je v takových případech jiný.

Nikdo, kdo zatím odsouzen nebyl, se nemůže vcítit do stavu duše člověka,jenž tím odsouzencem už je.

Ale pořád, dva lidí, kteří znají přibližně svoje osudy a přibližně se dokážou do nich vzájemné vcítit, mají v té symbióze větší šanci si porozumět a vcítit se jeden do druhého,než sobecký tvor, kterého naopak smutek přítele obtezuje.

10
xyz (neregistrovaný) 07.03.2023, 16:48:23
Kdo může znát tu píseň
co já v sobě mám

Můžeš si půjčit klobouk

nepůjčíš si nikdy cizí žal

Cizíma ústy ještě nikdo nezpíval

Černá kára - Zuzana Návarová

Citovanou části mi poslala kamarádka, aby mi sdělila, co tuším (zároveň s Tennessy Williamsem), že vlastní zkušenost je nepredatelna. On napsal, že nikdo nemůže pochopit a vzít se do tvoji zkušenosti tak, jak ji rozumíš a prožíváš ty sám.

A tak ona - ta přítelkyně - nerozuměla ani tomu, že rozumím, proč ona nemůže plně chápat moji bolest neb je to moje bolest, ne její.

Měla jsem jen za to, že člověk, jenž zažil hodně bolesti a trápení, bude mít asi pro tvoje totéž větší pochopení, než ten, který tu zkušenost zatím nemá. A to byl důvod, proč jsem se obrátila na ní, věděla jsem, že má taky za sebou těžké strážné. Saně na pochopení u dvou lidí s podobnymi, nebo stejně intenzívním straznemi, je proto z mého pohledu přece jen o něco větší. Stejne byt nemohou.



Lucifer
9
Lucifer * 07.03.2023, 09:42:18
Zuzana Navarová & KOA : Andělská

https://www.youtube.com/watch?v=jGQO_xBCL0g

8
K predchozimu: (neregistrovaný) 06.03.2023, 21:18:41
wild caught salmon atd...

Poklička:děláš-li omeletu na pánvi, je lepší ji přikrýt pokličkou, udělá se lip. Totéž z volskými okky nebo ham and eggs.

7
xyz (neregistrovaný) 06.03.2023, 19:33:00
A klidně může: taky je klasická sardinková pomazánka, podstatatne levnější a dostupnejsi než pacifický wild cought salmon. (Taky se podobně pomazánky dají dělat z jakékoliv ryby, skoro).

Máslo utřeme do pěny, přidáme vidličkou rozmělněné sardinky, dobře rozmícháme za postupného přikapávání oleje že sardinek. Nakonec přidáme drobně pokrájenou cibuli, vejce pokrájené na drobno a okurku.

2

Pomazánku přisolíme, zakapeme citrónovou šťávou a dochutíme worchestrem. Dobře promícháme.

Dokonce bych vynechala i to máslo, sardinky jsou tučné dost, stačil by asi i jen ten olej že sardinek. Na zájezdu do pekla dobrý. (Maslo ale pomazanku zjemni).


6
K predchozimu: (neregistrovaný) 06.03.2023, 18:44:58
Lucifer stejně říká, že tady v pekle nám stačí sardinky a pivo, zbytek kidne eliminovat. ;)

5
xyz (neregistrovaný) 06.03.2023, 18:20:35
A přidávám pekelnou večeři. Očištěné papriky = červená, žlutá, oranžová a zelená uvařené nad parou a nakrájené na proužky, Do rozpáleného olivového oleje a jemně opekat. Zalít čerstvými vejci a opékat dál. Pak přidat kvalitní plátkový sýr a na omeletě rozpustit. Může se přidat i něco drceného parmezánu. Na povrch nasypat trochu cayennskeho pepře a zelené petrželky. Pokud chcete na olej přidat kousek klobásy, parku nebo sunky, klidně.

Výsledek pizza z pekla bez těsta. Úžasný

4
K predchozimu: (neregistrovaný) 06.03.2023, 18:09:26
Pomazánku, to bych ji křivdila. Úžasný

3
xyz (neregistrovaný) 06.03.2023, 17:55:27
Z pekla hlásím lososovou pomanzaku (lunch). Rozmixovany losos driv uvařený na parou. Do něj krémovou syrovou pomzanaku a česnekem, trochu odtučněné majozeny, cayenne papper, trochu uzené papriky, neco kopru, vše rozmizovana v hladou směs.
S topinkami a něco bílého chardonnay ( můžete přidat trochu vína i přímo do pomazánky).

Ne, že by mi v poslední době skutečně chutnalo cokoliv, ale pomáhá i pomyšlení na ty, kteří by si pochutnali.

Teplo +11C, napůl slunecno, bude takto prý celý týden až do weekendu.

Tolik z pekla v 11:.54 - skoro poledne

2
xyz (neregistrovaný) 04.03.2023, 04:15:08
Inspirace
Ivan Martin Jirous, držitel ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní dílo, umírá ve svých 67 letech v listopadu roku 2011. Podle hosta pořadu, literárního a výtvarného historika Radima Kopáče, patří k jeho nejlepším sbírkám Magorovy labutí písně a Rok krysy. A právě v této sbírce je báseň Já si k smrti své dolezu sám:

Já si dolezu k své smrti
a nebudu potřebovat ani
úmrtní list
tím jsem si jist
a nebude mě už zajímat
zda nad mou rakví
sněží
či padá podzimní listí
ani mě zajímat nebude
zda nad mou rakví
kecají kněží

Nicméně doufám
že bude sněžit

Toto přání se mu nesplnilo, ale stal se inspirací pro mladé básníky a osobností, kterou je správné si připomínat nejen její uměleckou tvorbou.

Jak uvedl publicista Pavel Kosatík: „Zvlášť houževnatý a kvalifikovaný protivník komunistického státu byl uvězněn celkem pětkrát a dohromady strávil za mřížemi 8,5 roku, zastihl ho tam i listopad 1989. Tím vším se stal víc než jen mravní autoritou: prakticky měřítkem ukazujícím druhým, kam až mohou a kam nemohou.“


1

«     1     »