Letošní léto se definitivně končí. Během dnešního dne to poznáte až později odpoledne. Právě nad námi přechází oblačné rozhraní mezi teplým, který nám zatím ještě vládne (když to píšu, tak je skoro 20 stupňů nad nulou) a studeným vzduchem proudícím kolem Grónska odněkud z arktických oblastí, který během několika hodin začne přebírat nadvládu. Tento podivuhodný konec léta jsem včera oslavil procházkou po Kampě.
Lucifer
Kampa je ostrov na řece Vltavě v Praze na Malé Straně, od níž je oddělen vltavským ramenem Čertovkou. Podle žebříčku cestovatelského portálu VirtualTourist je po pařížském ostrově sv. Ludvíka druhý nejhezčí městský ostrov světa. Na ostrově sv. Ludvíka jsem nebyl, takže nemohu jeho první místo potvrdit; nicméně to, že Kampa je jedním z největších skvostů Prahy, potvrdit mohu. Kampou jsem procházel mnohokrát. Poslední procházka se odehrála včera.
Měl jsem vytýčený jeden cíl – Werichovu vilu. Kromě toho jsem chtěl též okouknout dům, ve kterém bydlel Josef Dobrovský. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že se jedná o stejný objekt. První zmínka o této stavbě byla zaznamenána v roce 1580. Po několika majitelích přišli na řadu Nosticové, kteří v ní v roce 1798 nabídli ubytování Josefu Dobrovskému.
Ve vile pobývalo několik významných osobností. Kromě Josefa Dobrovského: historik umění a významný památkář Zdeněk Wirth, Jan Werich, Jiří Voskovec (mezi léty 1946-1948) a básník Vladimír Holan. Rozhodně to není malý domeček, ale dost velká a výstavná budova. V přízemí je dnes kavárna s venkovní zahrádkou a nedaleko vchodu stojí socha Josefa Dobrovského.
Pokud jde o soužití Wericha a Holana, který se do vily nastěhoval hned po odchodu Voskovce, bylo dost mizerné. Werich byl na rozdíl od Holana požitkář, který miloval jídlo, pití a veselou společnost. Vila těmito večírky občas praskala ve švech.
Na Kampu jsem dorazil kolem zdi Maltézské zahrady, na severní straně Velkopřevorského náměstí. Kolem Lennonovy zdi. Krátce po násilné smrti Johna Lennona byla tato zeď ozdobena různými texty z dílný The Beatles a Johna Lennona, včetně obrázků. Kousek dál je můstek přes Čertovku na Kampu.
Jak jsem procházel Kampu a kochal se pohledy na její zákoutí, začal jsem dostávat žízeň. Bylo fakt ještě hodně teplo. Napadalo mě, že bych se mohl stavit v nějaké restauraci, jedním pivem svlažit hrdlo a možná i zobnout něco drobného k snědku. Žádná z okolních restaurací mě však nezaujala. Byly narvané turisty, čemuž odpovídaly ceny na jídelním a nápojovém lístku. Takže jsem se vydal postupně Smíchovu.
Chvíli jsem měl pocit, že to zabalím a z Anděla odjedu metrem do Nových Butovic. Na Arbesově náměstí mě však zaujala restaurace U svatého Filipa a Jakuba. Nahlédl jsem dovnitř a interiér mě zaujal. Příjemné prostředí. Usedl jsem k jednomu stolu a téměř okamžitě jsem dostal jídelní lístek. Při prohlédnutí nabídky jsem usoudil, že v této restauraci poobědvám a k pití si dám tmavého velkopopovického Kozla.
Při placení jsem sdělil číšníkovi, že se mi tady líbí a nejspíš zase přijdu. Řekl jsem mu též, že nejsem místní a bydlím v Nových Butovicích, nicméně sem mohu dorazit v poměrně krátké době. Číšník hned věděl, která bije a řekl, že metrem z Nových Butovic to trvá na Anděl několik minut a pak pěšky k Arbesovu náměstí též několik minut.
Doma jsem z internetu zjistil, že restauraci U svatého Filipa a Jakuba pochválil slovutný šéfkuchař, gastronom, podnikatel, lektor atd. Zdeněk Pohlreich. Tím se tato restaurace definitivně zařadila do seznamu míst, která musím občas navštívit.
Když to dopisuji, je venku 21 °C. Dovedete si představit, že za pár hodin to začne jít dolů a o půlnoci už bude asi 10 °C nad nulou? Téměř nepředstavitelné. Ale stane se to. Už tam začal foukat vítr.
14.10.2023, 11:30:35 Publikoval Luciferkomentářů: 16