Neviditelný čert

Napsal jsem „skoro zimní“, protože teploty spadly hodně nízko. Dnes ráno bylo v Praze 0 °C. Takže skoro mráz. Včera to bylo o trochu lepší. Počasí celkem vyhovovalo, a tak jsem se rozhodl podruhé navštívit starobylou vnitřní Prahu. Tentokrát jsem měl namířeno na Staroměstské náměstí a dalším objektem v hledáčku byl Karlův most.

Lucifer

Moje cesta začala jak jinak v Nových Butovicích. Metrem na Můstek a pak pěšky na Staromák. Při výstupu z metra na Můstku se mi podařilo tak trochu ztratit orientaci. U mě se to stává zhruba jednou za sto let. Nikdo není dokonalý. Spatřil jsem ceduli Na Příkopě a řekl si, že tahle ulice začíná či končí na Můstku, takže fajn. A pak došlo k té dezorientaci. Vydal jsem se opačným směrem.

Když jsem pochopil, že jdu špatně, rozhodl jsem se, že na Můstek se už nebudu vracet a do Starého Města se vnořím Prašnou bránou. To se sice povedlo, ale stejně jsem začal bloudit. S ulicemi jsem si jaksi netykal. Pokusil jsem se soustředit a rozhodl se vyhledat Celetnou ulici, která ústí na Staromák. Za chvíli jsem spatřil věže Týnského chrámu a pochopil, že Staromák je nadohled.

Když jsem se přískokem blížil ke Staromáku, ucítil jsem potřebu odskočit si na malou stranu. Tím nemyslím Malou Stranu, tam jsem si odskočil později, myslím tím, že se mi chtělo čůrat. Co teď s tím. K nejbližším veřejným záchodkům či obchodním centrů daleko. Budu muset jít do nějaké hospody, řekl jsem si.

Naskytla se restaurace kousek od Staromáku s venkovní zahrádkou, kde ještě nikdo neseděl. Vešel jsem dovnitř a poručil si sklenku vína. Dostal jsem na výběr z několika odrůd. Zvolil jsem Chardonnay. Pak jsem se zeptal, kudy se u nich dá jít na záchod. Bez jakéhokoli otálení jsem byl nasměrován. Na otázku, kam mi to víno mají postavit, jsem řekl, že na nějaký stolek venku.

Po návratu z WC sklenka vína venku ještě nebyla. Řekl jsem, že hned zaplatím kartou, což prošlo, a ihned chci tu sklenku vína vidět u venkovního stolu, který si vyberu. Našel jsem si třetí stolek od vchodu do restaurace, a na něm mi téměř okamžitě přistála sklenka vína.

Lahodně jsem z ní upíjel s pocitem, že to nebyla žádná láce, ale někdy si to snad mohu snad dovolit. Díval jsem se, jak kolem proudí turisti a kochají se pohledem na starobylou Prahu. Já jsem se též kochal. A po dopití jsem konečně vyrazil na Staromák.

Na Staroměstském náměstí jsem byl mnohokrát. Jedna z posledních návštěv se odehrála v době covidové paranoi. Spolu s jedním mým tehdejším kamarádem. Konala se tam demonstrace proti covidové buzeraci. Většina lidí měla na obličeji roušku či respirátor nebo nějaký jiný hadr. Já jsem měl obličej obnažený, což bylo v té době téměř trestné.

Netrvalo dlouho a ke mně přiběhl nějaký mentálně nadržený dozorce a důrazně mě upozornil, že si mám okamžitě ten hadr nasadit na obličej. Poslal jsem ho do prdele s tím, že můj lékař mi to zakázal, jelikož mám dýchací problémy. Covidový dozorce se okamžitě stáhl do předem připravené pozice.

Při odchodu ze Staromáku jsem se začal konečně řádně orientovat. Zvolil jsem Karlovu ulici, která vede ke Karlovu mostu. Turisti se zvolna kumulovali a já si tu procházku užíval na plný výkon. A pak se přede mnou objevil Karlův most.

Na Karlově mostě bylo turistů namačkáno jako v plechovce sardinek. Projít tím davem byl docela problém. Přemýšlel jsem o tom, že by se mi hodil buldozer. Nebo alespoň vidle, na které bych napichoval turisty a házel do Vltavy.

Většina turistů neustále něco fotografovala a obzvláště v tom vynikali Asiati. Ti fotografovali úplně všechno, včetně dlažebních kostek. Spatřil jsem jednu asijskou dvojici, která posadila svoje děvče na obrubu Karlova mostu a začala ji fotit s Pražským hradem v pozadí. Anglicky jsem je upozornil, že by se svojí dcerou neměli tak riskovat. Mohla by spadnout do Vltavy a její život by byl s největší pravděpodobností ukončen. Její maminka to pochopila a z obruby Karlova mostu dcerku okamžitě sundala.

Moje první až skoro zimní procházka ze Staromáku na Karlův most se skončila na Malostranském náměstí, kde jsem nasedl do tramvaje a zamířil na Anděl.

Tím je tento procházkový triptych ukončen. Pokud budu psát o svých procházkách, tak až někdy příště. Třeba o tom, jak jsem naháněl dvě samice lidského rodu na Břevnovské pláni.

17.10.2023, 10:31:31   Publikoval Luciferkomentářů: 11