Neviditelný čert

Když se ráno probouzím, říkám si, jestli je to ještě opravdu nutné. Až se úplně proberu, což může trvat i dvě hodiny, dojdu k závěru, že zřejmě mám strážného anděla. Možná jsem jím i já sám. Když se podívám do zrcadla, pochopím, že jako strážný anděl bych nestál ani za fajfku tabáku.

Lucifer

Někde hluboko v mé knihovně, hluboko v mém podvědomí, zkrátka někde tam, kde lišky dávají dobrou noc, je název knížky od Karla Houby Dobrou noc, anděli. Kdo je tím andělem a kdo jsem já, ví Bůh, anebo aspoň kterákoli jiná reinkarnace, přicházející ke mně ve snu. Když spím. Když jsem nehybný. Když jakoby nejsem. Když se ráno probudím, tak první, co řeknu semknutými ústy, je: Dobrou noc, anděli.

Dobré ráno, anděli. Venku je tak krásně, že až srdci se chce zastavit na jednu malou v cukrárně U větrníku. Snídám u viaduktu, kde spí malí poslové jitra, které bych rozhodně nechtěl probudit, ale na jazyku mám takovou chuť.

Chuť tabáku.

Dobrou noc, anděli. Až se probudíš, povím ti, kam jsem schoval tvoje křídla. Povím ti pohádku o neskutečně krásné zemi, kde lišky dávají dobrou noc a andělé dobré ráno. Povím ti vše, co bych nikomu nepověděl.

Až se probudíš, nenajdeš mě. Budeš tady sám. A ten dopis, který jsem ti napsal, když jsem tady byl a ty jsi spal, bude začínat větou: Dobrou noc, anděli.

Dobré ráno, anděli.

25.03.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1