Kdysi jsem se dočetl, že jedna Indka spatřila na obloze zajímavý úkaz. Vypadal jako dveře či portál do jiného světa. Natočila si to na kameru chytrého telefonu. Vědci prý nemají pro záhadný jev vysvětlení. Tedy někteří. Mraky na obloze a lidská fantazie dokáží vyprávět fascinující příběhy. Dnes jsem spatřil dveře do léta.
Lucifer
Téměř každá ráno sleduji rozednívání. Často se na obloze prohánějí mraky a někdy vytváří zajímavé útvary. Pokud pustím uzdu fantazii, mohu vidět cokoli. Třeba i dveře do jiného světa. V podstatě všechno to jsou optické klamy. Je nesmysl spatřit na obloze jakési dveře do jiného světa či vesmíru. Netvrdím, že něco takového nemůže existovat. V mracích to však nenajdete.
Kdysi jsem četl vědecko-fantastický román Dveře do léta od amerického spisovatele Roberta A. Heinleina. Mám ho ještě v knihovně.
Ústředním motivem knihy je cestování v čase. Název knihy vychází z poznámky autorovy ženy Virginie, která podotkla na adresu jejich kocoura, který nechtěl jít ven do zimy, když měl otevřené dveře: „Hledá dveře do léta.“ Heinlein pak román napsal za pouhých 13 dní.
Byl jednou jeden kocour a ten neměl rád déšť. A sníh ho studil do tlapek. Ale choval pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne. A když ne do léta, tak alespoň do lepších časů…
Citoval jsem Roberta A. Heinleina, teď ocituji sebe:
Je léto
Žhavými polibky bodají paprsky slunce
Pár havraních mudrců už dávno odletělo
Je doba letní evoluce
V horečkách bloudí opuštěné vločky sněhu
A stařenky u ohně vyprávějí
že léto značí změnu…
Vracím se nocí loukou v ústech růži
A s chutí yperitu se skláním k tvému stínu
Rosa z mých doteků se třpytí na tvé kůži
Zima se vrací zpátky do pramenů
Je krátce před svítáním
A jarní červánky zas vrací létu svoji něhu
Stojíte na rozcestí a máte si vybrat jednu z cest. Zvolte tu nejméně klikatou, která vede k vašemu cíli. Proč dělat něco složitě, když to můžete udělat se stejným výsledkem jednoduše. Stačí se zamyslet a neplýtvat časem. Jednoduchost nemusí znamenat, že to odfláknete.
Cituji část textu skladby Sunshine od Nazereth:
Sunshine, every single day
Helps to light my way
And darlin', right before my eyes
It don't come as no surprise
That it's easy
Easy lovin' you
Někde hluboko v mé knihovně, hluboko v mém podvědomí, zkrátka někde tam, kde lišky dávají dobrou noc, je název knížky od Karla Houby: Dobrou noc, anděli. Kdo je tím andělem a kdo jsem já, ví Bůh, anebo aspoň kterákoli jiná reinkarnace, přicházející ke mně ve snu. Když spím. Když jsem nehybný. Když jakoby nejsem. Když se ráno probudím, tak první, co řeknu semknutými ústy, je: Dobrou noc, anděli.
Dobré ráno, anděli. Venku je tak krásně, že až srdci se chce zastavit na jednu malou v cukrárně U větrníku. Snídám u viaduktu, kde spí malí poslové jitra, jež bych rozhodně nechtěl probudit, ale na jazyku mám takovou chuť.
09.06.2025, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 1