Skřítci a klauni ve vlastním cirkuse

rubrika: Povídání


Skřítek či šotek je původně ochranný duch domu. Místa, kde přebývá, jsou různá. Můžete ho najít v kuchyni či koupelně, v obýváku pod pohovkou, v ložnici pod postelí či přímo v ní, na lustru či v odpadkovém koši. Lidem, kteří mu ublíží, se rád mstí, ale jinak je jeho přínos domu pozitivní. Klaun je cirkusový šašek. Někdy bývá hodný – umí dobře pobavit i děti – jindy zlý. Vyskytuje se všude. Každý z nás může být skřítkem i klaunem.

 

Lucifer


„Znáš ten transparentní typ fantastického zrcadla, které je jako okno – ve kterém vidíš krajinu – ve kterém se zrcadlí všechny předměty ve tvém pokoji?

 

Najednou spatříš lidi, jací skutečně jsou – v tom krátkém, prchavém okamžiku těsně po probuzení, s rozcuchanými vlasy, zcela uvolnění, ještě ne ve stresu, beze jména či kariéry nebo společenského postavení. A pak vzápětí, již zcela probuzení, stávají se vlastní karikaturou, mění se v upachtěného klauna ve vlastním cirkuse a po skromném představení si zase sbalí svých pět švestek. Na scéně nakonec zbydou jenom šašci a kašpaři.

 

A pak je tady ten zvláštní pocit, když stojíš před zrcadlem, brzy ráno, utíráš si tvář a představuješ si, že jsi právě smyl svoje myšlenky spolu se vším – a možná jsi tak, tou trochou vody, zničil kousek nekonečné pravdy. Možná ty sám jsi skřítek – uprostřed nekonečného vesmíru, který existoval mnohokrát předtím. Možná žiješ na nejnižší planetární úrovni – možná má naše Země stejný význam pro ostatní planety, jako měl před staletími pes Leonarda da Vinci, který právě zašel támhle za ten roh? Co kdyby se Leonarda da Vinciho pes náhle zastavil pod světlem plynové lampy a uvědomil si, že život je hledáním „něčeho" kvůli „ničemu"? Leonardo da Vinci by jistě byl rád, že se dozvěděl něco od svého psa. Na oplátku by tomu zvířeti mohl říct něco o těle – které zviditelňuje duši.

 

Ale teď, když jsme zcela vyčerpali den, vyšplhejme zvolna zpět k jitru.“

 

(Christian Morgenstern)

 

Jako oko v hlavě

 

Abrahám kráčel zeleně a modře natřenou ulicí. Slunce se vyhlíželo v loužích a děti do těch louží skákaly šipky po hlavě. Patrně proto, aby si zaplavaly, anebo snad proto, aby si zatopily. Abrahám neváhal a jedno tam šikovně přistrčil. Poté nenápadně, aby se neřeklo, pokračoval v cestě. Ulice vedla na dobře vykrmenou louku s pomateně se klikatícím potůčkem. Kolem potoka rostly, kromě již zcela nezbytných platanů, trsy úhybníka bloudivého (Parardentosa clitoris) a hromady čerstvě vycíděného hnojníka čichavce (Palpitus humus). Abrahám se spokojeně usadil v zátočině a rozbalil několik dlažebních kostek.

 

Na vlnách se pohupovaly bleděmodré labutě, zobáčky trhaly dobře vypasené potkany. Pěšinou, vyšlapanou zvěří již kdysi dávno, se nenuceně plazil hlemýždník vykutálený (Acceleratorus globator) a z lesa zahoukal houkavec krvesmilný (Krakorum dehtum). Abrahám na to všechno však z vysoka dlabal. Měl teď poněkud jiné starosti, které mu dělaly houfy starostníků podloudných (Nesmyslus vandracus). Včera se tito dotěrní tvorové snesli na jeho mladou, ale již solidně vypleněnou zahrádku. A jako by těch morových ran nebylo dost, přibyla do kraje kolonie stupidoida zeleného (Animalis greenensis vulgo Stupidum colorum). Stupidoid zelený, jak Abrahám dobře věděl, se živí zcela bez skrupulí lidskými mozky, jak jen k tomu má příležitost. Nepohrdne však ani lidským tělem (dříve jeho hlavní potrava – viz Staré řecké báje, Historica cretenica apod.).

 

Prahnoucí po bližších informacích, včetl se Abrahám v encyklopedický slovník. Co se dozvěděl, nepřidalo mu na klidu. Stupidum colorum (nazývaný též Monstroteratum furiosum čili odporňouš zuřivák, viz Galaktická teratologie od Grampluse a Gzeemse) patří mezi nejzvrhlejší druh rodu člověkupodobných (Pseudohominis). Vytváří silně organizovaná stáda s neuvěřitelně složitou hierarchií. To je konec zahradničení, pomyslel si Abrahám a sežmoulal další kostku. Sentimentální úpadek však netrval příliš dlouho.

 

Náhle Abraháma osvítila téměř již vyhaslá, ale teď opět skvělá a životodárná myšlenka. Není tomu tak dávno, co potkal dědečka kouzelného (Dedulus eskamoterus). Poté co stařeček zbaštil několik dlažebních kostek, daroval za odměnu Abrahámovi časoprostorovou gumu (dnes již žádný zázrak, viz Vassill Gumatscheck: Časoprostorová nihiláza v praxi, k dostání v každé partiové prodejně – Kupte si Nihilogum, budete pít pořád Rum, Nihilogum – Guma na Všechno). Z Abraháma opadaly starosti jako šlupky z banánu. Stále jako by slyšel kmetův roztřesený hlas: „Synku, opatruj ten kousek gumy jako oko v hlavě!“


komentářů: 0         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 0 »

«    »