Pokud očekáváte nějaké cestopisné vyprávění, musím vás zklamat. Něco takového ode mne zcela zřetelně očekávat nemůžete. Nicméně pár, možná nesouvislých, postřehů si však přece jenom dovolím. Lucifer
Začnu od konce. Když jsem poprvé od příjezdu do Prahy vyšel ven, tak první, co jsem slyšel, byl hlasitě blábolící azbuk do mobilu. Pak jsem navštívil obchůdek našich speciálních asijských souputníků, abych si něco doplnil do svého eráru, načež jsem zamířil do čínské restaurace za účelem drobné přesnídávky. Sedím v místnosti, kde kromě mne se nachází pouze jedna skupinka u stolu téměř na opačné straně této místnosti, odkud jsem velmi intenzivně zásobován hlasitým azbuckým blábolením. Skoro jsem měl tendenci, někoho, vlastně ani nevím koho, se zeptat, zda se skutečně nacházím v Praze, české matičce stověžaté. Když nepočítám jednu čínskou servírku, která ovšem mluvila česky velmi dobře a s pražským přízvukem, tak jsem zatím žádnou češtinu neslyšel. A teď zpět k Šumavě. Za celý týden, který jsem tam tak jurodivě strávil, jsem azbuku neslyšel - pouze češtinu a němčinu, v obou případech ve velmi příjemném provedení, jak jazykově, tak i kultivovaně. No a teď si připadám, jako by mě někdo z Šumavy velmi krutě přesunul někam do zahnívajících bažin našeho obdivuhodného východního dubiska. Na Šumavě jsem byl už několikrát. Někdy mám takový zvláštní pocit, že už více než mnohokrát. Ale teprve teď jsem si uvědomil, že jsem si ji zamiloval. Nejenom pro tu krásnou přírodu, úžasné lesy a neobyčejně hojivé ovzduší, ale i pro ty příjemné a bohulibé lidičky, kteří k tomuto úžasnému kraji tak nějak přirozeně patří. Je smutné, že tento kraj, který zahrnuje Šumavu a Bavorský les, byl v minulém století nejdříve německými nácky a potom českými komouši tak odporně a hnusně rozdělen a rozčtvrcen. Ve všech restauracích, jak na šumavské, tak na bavorské straně jsem se svým doprovodem zažil velmi příjemné chvilky, včetně jídla a pití, kterých se nám tam dostalo. Nikdy na Šumavu nezapomenu a doufám, že se tam ještě někdy vrátím. Avšak teď, když jsem se navrátil do svého domova, mám pocit, jako bych se zcela nečekaně a nechutně objevil u kořene toho východního dubiska. A zrovna, když jsem předchozí větu v čínské restauraci dokončil, podivní azbuci se vydali k odchodu, jeden z nich měl na hlavě kapuci - a já jsem zase začal vnímat svou domovskou čínskou restauraci. Doufám, že házet flintu do žita ještě fakt není nutné. No a víc vám už dnes ze své šumavské cesty kolem mé hlavy asi neřeknu.
11.08.2012, 23:00:24 Publikoval Luciferkomentářů: 6