Vánoční monstrance

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Vánoce jsou nadohled, zdatný junák by k nim dohodil šutr, neméně zdatná junačka kabelku plnou všeobjímajících nezbytností ženského kalibru, a já jsem v úvodu prasince slíbil, že se zde budou odehrávat jen ty nepodivuhodnější věci – žádné populárně naučné či filosofické obohacování s pomocí sebe sama či jiných autorů atd. Když jsem to slíbil, tak mi nezbývá, než abych ten slib splnil – nejsem přece jenom tak nějaká neviditelná slibotechna. Abychom si však nalili čistého vína: Nejsem též perfekcionista, takže vám svoji slibotechnu zaručuji na sto procent pouze do Vánoc. Ten zbytek – no, uvidíme.

Dnes, patnáctého prosince roku 2015, přicházím s jednou lehounce aktualizovanou vánoční básničkou, kterou jsem napsal šestnáctého prosince roku 1998. Je to tak těžký kalibr obojetného pohlaví, že jsem se rozhodl vypustit ji s takovým předstihem, abych samotné Vánoce až tak úplně neznehodnotil. Mám k nim totiž docela dobrý vztah, stejně jaký jsem poměrně nedávno pocítil k olomouckým tvarůžkům. Vážně si na mou čest nedělám legraci. Díky polistopadovým návštěvám Francie jsem si velmi oblíbil tamní špičkové sýry, a k tomu samozřejmě tamní špičkové vína. Už jsem se z toho vyléčil. Kam se celá ta sýrová Francie hrabe na olomoucké tvarůžky, které se vyrábějí v Lošticích. Bez nich se někdy nedokážu dohrabat ani do postele.

Ještě před vypuštěním Vánoční monstrance tohle: Nezařadil jsem ji do Poetického koutku, jelikož si myslím, že má o kapku blíže olomouckým tvarůžkům. Taková rubrika tady není, pročež ji umisťuji do Slova Neviditelného čerta.

 

Lucifer


Když podvečerní procházkou

ve vánočním tom čase

brouzdal jsem sněhem

v hlubokém zadumání

a po obvyklé trase 

na nebi měsíc v úplňku

vůkol šumící byl les

 

Nad obzorem plála

ta nejjasnější z hvězd

v mé duši jako v kostele

Jan Jakub Ryba s Bachem v chóru

a všeobjímající teplo

prýštící z mých přelaskavých pórů

poselství míru neslo

všem lidem dobré vůle kdes

 

Tu pod rozložitým dubiskem

jež jak velebný kněz

z té výše ke mně spouštělo

své sukovité ruce v gestu

Tak tedy pod tím dubiskem

na bílém snížku jako v těstu

jsem šlápl na hovno

velké jako pěst

 

Vážně vám nelžu

na mou čest

na hovno

velké jako jitrnice

Pak odkráčel jsem

směrem do blázince…

 


komentářů: 3         



Komentáře (3)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
3
Lucifer * 18.12.2015, 23:34:52
Vykašli se Haarossi na antibiotika, jsou k ničemu, už nejméně třicet let jsem je nepoužíval a nechybí mi. Teď jsem spořádal pět malých olomouckých tvarůžků a je mi výsostně fajn. Úžasný

Haaross
2
Haaross 18.12.2015, 15:59:52
Také bych si dal nějakého sýra, ale bohužel antibiotika mi to ještě nedovolej.Mám schovaný Romadůr, na lepší časy. Lucifere děláš mi chutě Zamračený

Lucifer
1
Lucifer * 16.12.2015, 20:38:54
Tak jsem si teď k večeři dal pět malých koleček olomouckých tvarůžků na kvalitním základě švýcarského krouceného chleba pomazaném zlatou Hanou a posílám děkovný pozdrav do Loštic.

https://www.youtube.com/watch?v=F2vdLx4Lhq0

Usmívající se

«     1     »