Neviditelný čert

Z pohledu astronomického kalendáře se včera započal podzim, jenže ne ten skutečný. Po občasně se vyskytujícím mariánském létu, letos velmi horkém, nastává koncem září léto babí. S pocitem, že tentokrát nedorazí, jsem se smiřoval s myšlenkou, že se musím bez mezery adaptovat na podzim. Jenže dorazilo. Včera. A s maximálními denními teplotami kolem dvaceti stupňů Celsiových vydrží až někdy do konce příštího týdne. Pokud se nebudete potloukat po nocích, tak lehký téměř letní oděv by měl postačit. A všude kolem spousta malých pavoučků na pavučinových padáčcích.

Lucifer

Měl jsem v úmyslu zde na první astronomický podzimní pátek s víkendem vypustit něco z u mne již nějakou dobu skladované knížky o synchronicitě v moderním pojetí, anebo zakončit letní seriál o šokujících lékařských postupech napříč staletími. Ten závěrečný díl ještě vypustím, někdy koncem babího léta, bude se týkat dvou psychiatrů z první poloviny minulého století, kteří v zájmu léčení duševních chorob předložili neuvěřitelně úchylné léčebné postupy, přičemž ten první za to dostal Nobelovu cenu. Nemyslím si, že to oba mysleli až tak špatně a vzhledem narůstajícímu počtu duševně vybrakovaných jedinců bych jejich postupy s drobnými úpravami schválil.

Jenže příchod babího léta ve mně evokoval to, co dělá pokaždé. Upadl jsem do jakéhosi vznešeného sentimentálně psychotronického stavu. Začal jsem se potulovat po hvězdách a pohrával si s Alzheimerovou kopulací, která se začala zjevovat ještě před příchodem babího léta. Spočívá kupříkladu v tom, že si najednou vzpomenu, že jsem na něco zapomněl, a když to jdu zkontrolovat, tak zjistím, že jsem na to nezapomněl. Jen výjimečně (zatím) to nezjistím.

Třeba zavřít a zamknout při ranním odchodu dveře od bytu. V tomto případě jsem při kontrolním návratu vždy zjistil, že se mi to podařilo. Jednou jsem se dokonce vracel dvakrát. Až s tímto případem začnu mít problémy, umístím na dveře zvenku velikánskou ceduli: Nezapomeň zavřít a zamknout dveře. A když mi někdo vykrade byt, tak to bude znamenat, že nějaký jurodivý vtipálek tu ceduli v noci odstranil anebo jsem přišel o svůj ostříží zrak. Ve druhém případě si koupím slepeckou hůl, abych měl čím vymetat ty baboletní pavučiny k jejich kráse.

Babí léto považuji za ústřední svátek padlých andělů. Ne Vánoce, Velikonoce či výročí vystřelení do vesmíru první opice, ale BABÍ LÉTO. Se vším všudy. Z pohledu padlých andělů, k nimž se bezpochyby mohu výsostně připočítat, je proti tomu Máchův Máj slabým odvarem obnošených ponožek.

A pak ještě ti pavouci, kteří tkají sítě, do kterých, když jsi padlý anděl, nechytí tě. Chytí jenom mušku zlatou, sbalí si své pavučiny a odeberou se do podzimu, aby s muškou zlatou přežili zas další zimu. Poezie? Ale ne. To je jenom taková baboletní evokace, inspirace, gravitace, psychotronická pavoučí populace či jeduprostá kopulace.

Sedmým smyslem poshledávám, že na ranním ubruse v kuse najdu preventivní zástěrku v podobě synchronicitní kytice fialek s pomněnkovým přelivem. Kleptomaniakální masturbace se vkrade do posthumánní kontemplace. Probudím se. Samozřejmě. Úchopem kultivovaným povznesu kytici překypující již strávenými šťávami nekropolních havranů do výše svého nosu. Abych přičichl. Navykl si a posléze zase odvykl. Usnul.

Takové je mé babí léto padlých andělů.

23.09.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8