Babí léto padlých andělů

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Z pohledu astronomického kalendáře se včera započal podzim, jenže ne ten skutečný. Po občasně se vyskytujícím mariánském létu, letos velmi horkém, nastává koncem září léto babí. S pocitem, že tentokrát nedorazí, jsem se smiřoval s myšlenkou, že se musím bez mezery adaptovat na podzim. Jenže dorazilo. Včera. A s maximálními denními teplotami kolem dvaceti stupňů Celsiových vydrží až někdy do konce příštího týdne. Pokud se nebudete potloukat po nocích, tak lehký téměř letní oděv by měl postačit. A všude kolem spousta malých pavoučků na pavučinových padáčcích.

 

Lucifer


Měl jsem v úmyslu zde na první astronomický podzimní pátek s víkendem vypustit něco z u mne již nějakou dobu skladované knížky o synchronicitě v moderním pojetí, anebo zakončit letní seriál o šokujících lékařských postupech napříč staletími. Ten závěrečný díl ještě vypustím, někdy koncem babího léta, bude se týkat dvou psychiatrů z první poloviny minulého století, kteří v zájmu léčení duševních chorob předložili neuvěřitelně úchylné léčebné postupy, přičemž ten první za to dostal Nobelovu cenu. Nemyslím si, že to oba mysleli až tak špatně a vzhledem narůstajícímu počtu duševně vybrakovaných jedinců bych jejich postupy s drobnými úpravami schválil.

 

Jenže příchod babího léta ve mně evokoval to, co dělá pokaždé. Upadl jsem do jakéhosi vznešeného sentimentálně psychotronického stavu. Začal jsem se potulovat po hvězdách a pohrával si s Alzheimerovou kopulací, která se začala zjevovat ještě před příchodem babího léta. Spočívá kupříkladu v tom, že si najednou vzpomenu, že jsem na něco zapomněl, a když to jdu zkontrolovat, tak zjistím, že jsem na to nezapomněl. Jen výjimečně (zatím) to nezjistím.

 

Třeba zavřít a zamknout při ranním odchodu dveře od bytu. V tomto případě jsem při kontrolním návratu vždy zjistil, že se mi to podařilo. Jednou jsem se dokonce vracel dvakrát. Až s tímto případem začnu mít problémy, umístím na dveře zvenku velikánskou ceduli: Nezapomeň zavřít a zamknout dveře. A když mi někdo vykrade byt, tak to bude znamenat, že nějaký jurodivý vtipálek tu ceduli v noci odstranil anebo jsem přišel o svůj ostříží zrak. Ve druhém případě si koupím slepeckou hůl, abych měl čím vymetat ty baboletní pavučiny k jejich kráse.

 

Babí léto považuji za ústřední svátek padlých andělů. Ne Vánoce, Velikonoce či výročí vystřelení do vesmíru první opice, ale BABÍ LÉTO. Se vším všudy. Z pohledu padlých andělů, k nimž se bezpochyby mohu výsostně připočítat, je proti tomu Máchův Máj slabým odvarem obnošených ponožek.

 

A pak ještě ti pavouci, kteří tkají sítě, do kterých, když jsi padlý anděl, nechytí tě. Chytí jenom mušku zlatou, sbalí si své pavučiny a odeberou se do podzimu, aby s muškou zlatou přežili zas další zimu. Poezie? Ale ne. To je jenom taková baboletní evokace, inspirace, gravitace, psychotronická pavoučí populace či jeduprostá kopulace.

 

Sedmým smyslem poshledávám, že na ranním ubruse v kuse najdu preventivní zástěrku v podobě synchronicitní kytice fialek s pomněnkovým přelivem. Kleptomaniakální masturbace se vkrade do posthumánní kontemplace. Probudím se. Samozřejmě. Úchopem kultivovaným povznesu kytici překypující již strávenými šťávami nekropolních havranů do výše svého nosu. Abych přičichl. Navykl si a posléze zase odvykl. Usnul.

 

Takové je mé babí léto padlých andělů.

 

 

devil


komentářů: 8         



Komentáře (8)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
8
Lucifer * 23.09.2016, 20:22:33
Špulí nejméně dvakrát

https://www.youtube.com/watch?v=jQDUwWwyU7U

Zamilovaný

7
Tahiti (neregistrovaný) 23.09.2016, 20:16:21
To víš, že jsem jí to nezbaštila, Lucifere. Nechala si tanga. Zadek sice špulí, ale jsou to jenom špeky.. Ty mladý holky jsou čím dál vykrmenější! To my, na Tahiti, vypadáme úplně, ale úplně jinak! S vyplazeným jazykem

Lucifer
6
Lucifer * 23.09.2016, 17:48:57
Tahiti, padlá Anděla je bezpochyby včetně flašek naaranžovaná. Všimni si, jak žádostivě špulí zadek.

https://www.youtube.com/watch?v=hwZNL7QVJjE

Mrkající


Stella
5
Stella 23.09.2016, 14:24:17
Tahiti,

v tom je dobrá naděje! Budeme se na sebe usmívat.
Podzimně,rovnodenně. Až slunce na severu zapadne.


4
Tahiti (neregistrovaný) 23.09.2016, 14:15:29
Padlá Anděla na závěr mě dojala. Ta bezbrannost mládí, ta suverenita postoje (polehu), ta nahota zdobená noční pitkou - úžasný obrázek. Jako by ho začal tvořit strejda Alois. Jojo, tam to začíná a končí to tak, že člověk jednou nenajde ani sebe. Ani nic v sobě, kolem sebe. A na všechno se bude usmívat, aniž by tušil, že se usmívá. Konečně pohoda.

Babí léto budiž pochváleno. Vyvedlo se!

3
xxx (neregistrovaný) 23.09.2016, 09:13:37
G, absolutní poezie.

Stella
2
Stella 23.09.2016, 09:12:12
Na poslední dlouhý odstavec musím rozhodně reagovat: CO TO? Překvapený

Já jsem měla víckrát v předsíni na dveřích ceduli o zavření plynu atd.. Nevnímala jsem ji už druhého dne.
Muselo by to být něco, co člověka praští a spustí závoru. A ještě potom si nejsem jistá, že bych se zachovala jinak, než že bych začala klít, bez splnění úkolu. Cedule zvenku? Pro legraci králíkům.
Na fotce je padlá Andělka? (Ještě, že je u ní popisek...Jinak ženu nepoznáme.)

1
G (neregistrovaný) 23.09.2016, 07:45:24
Babiletově padlá (na hlavu) poema
(zlehýnka recyklovaná, rychlokvašná)

Alzík se mnou cloumá fest,
nejen ráno tak dycky jest,
a když razím na procházku,
brávám vždy Páju na provázku.

Pája - toť má drahá tarantule,
co má často nohy do vrtule,
zapomíná zamykat zasebou,
vymlouvá se, že jí nohy zebou.

Na to my- padlí- ale neslyšíme,
právě v tomto se občas lišíme,
nasadíme sobě kazajku svěrací,
těšíme se poté na vlastní kremaci.

Jdeme spolu šedou mlhou ranní,
když tu na mne příjde náhle ...
schovám se s Pájou do břízek,
však náhle objeví se jakýsi pořízek.

Anžto Pája je můj obranář tarantulí,
co noc co noc se ke mne ráda tulí,
nezavrčí, není pes, skočí po ňom tiše,
chvíli ji má na zádech, potom zase na břiše.

Vracíme se ránem spokojeni,
naše potřeby byly ukojeny,
týpek v dálce tiše skuhrá,
a mačká si přitom uhra.

A dost.
Hezké mlhavo do kotlinky s babími pavoučky...

«     1     »