Halloween

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Ne, nebude to báseň, ačkoli jsem chtěl něco takového zveršovat v šatičkách démonických. Halloween, tento pošahaný svátek původem z Irska, předchází Slavnosti Všech svatých, po níž následují Dušičky, kdy už bez pošahané náruživosti slavíme či spíše vzpomínáme naše již odešlé dušičky, svaté i nesvaté. Tento příspěvek bude zřejmě jedním z nejkratších, který jsem na NČ vypustil. Pro tento kraťas se najde několik důvodů, ale zmíním pouze jeden. Dušičky sice budou až ve čtvrtek, avšak pro mě se nade mnou budou vznášet celý týden, jenž se ve středu překlopí do listopadu.

 

Lucifer


Asi se mnou někteří nebudete souhlasit, což je dobré, jelikož kdyby se mnou souhlasili všichni, tak bych se asi zbláznil, k čemuž i bez toho nemám až tak daleko, ale pobíhat na Dušičky po hřbitově s nějakým okrasným koštětem a svíčkami považuji za nesmyslnou alotrii, která je pro naše již zde nepřítomné duše nedůstojná.

 

Chápu, že pro mnohé je hřbitov, kde jsou uloženy schránky jejich milých, posvátným místem, v jehož prostorách se mohou ponořit do vzpomínek a ke svým v tomto světě již nepřítomným promlouvat. Jiní tam zase míří jenom proto, že kdyby tam nezamířili a natožpak se nevybavili co nejdražším okrasným koštětem a co nejkvalitnějšími svíčkami, nezavděčili by se svému okolí, jež by je zahltilo ošklivými pomluvami. Takže tam jdou, učiní společensky vyžadovaný rituál, a pak se v klidu vrátí ke svým mobilům, televizím, knedlu vepřovému se zelím…, a jejich dušičky zůstanou na hřbitově samy se sebou, ověnčené uvadajícím koštětem a dohořívajícími svíčkami.

 

Možná zajdu na hřbitov v Ďáblicích, kde byla uložena zpopelněná schránka mé ženy. Možná ne. Ještě nevím. Vím ale jedno: Tento dušičkový týden budou v mé hlavě defilovat všichni, kteří už fyzicky se mnou nejsou. Vzpomínám na ně průběžně celý rok, ale v těchto okamžicích je budu ve své duši hýčkat a až se k nim připojím, doufám, že mě budou hýčkat zase jiní.

 


komentářů: 14         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

14 Zuzana
dusicky (neregistrovaný) 01.11.2017, 17:30:45
"Kazdy rok, 2. listopadu, Cesi a Slovaci slavi Dusicky neboli Pamatku zesnulych a davaji svicky ke hrobum jejich blizkych. Pamatka zesnulych se slavi po svatku Vsech svatych (1. Listopadu) a zavedl ji francouzky opat Odilio. Tento svatek je vsak mnohem starsi. Pochazi jiz z keltske tradice Samhain, keltsky Novy rok, kdy se nas pozemsky svet prolina se svetem dusi. V tuto noc lide pokladali svicky ke svym domum, aby k nim duse mrtvych nasly cestu.

Dusicky se slavi po celem svete, ale v ruznych formach. Ve Spojenych Statech, Australii, Irsku, a podobne, se slavi pod jmenem Halloween. Toto jmeno bylo prevzato z originalniho jmena All Hallow’s Even a vznikl v 19. stoleti. Lide v zemich vyse uvedenych veri, ze v tuto noc se svet dusi a lidsky svet spoji a duse mrtvych chodi volne po zemi ve forme koster, a mumii a podobne, a proto se lide prevlekaji do kostymu aby s nimi ladili.

Tento svatek se pak zmenil na trick-or-treating (koledu nebo vam neco provedu), kdy deti puvodne klepali na dvere aby ziskali ovoce, orisky, a sladkosti na Halloweensky festival. Lide take sypali sul na vlasy deti aby je ochranili pred zlymi dusemi.

Jak vidite, tyto svatky jsou velmi podobne. Lide v Ceske republice si take Halloween oblibili – hlavne vyrezavani dyni. iDnes magazin vydal clanek o Tomasi Halikovi, prezidentu Ceske krestanske akademie, ktery tvrdil, ze tento novy trend neni dobry a ze cesky svatek Dusicky ma vetsi smysl a hloubku.

Nicmene, my verime, ze at uz zvolite jakkykoliv svatek, je to lepsi, nez neslavit zadny. Cim vice jsme starsi, vice nasich blizkych je v tom “onom druhem” svete a vzpomeneme si na ne, urcite tak jako i mnoho z vas, mnohokrat v roce."

13
Zuzana (neregistrovaný) 31.10.2017, 21:21:57
Pocit viny za to, ze jsem jeste tady, nemam.
Myslela jsem to tak: mezi nasimi pocity viny, ktere ma snad kazdy clovek se svedomim, (nase debaty na to tema) je i pocit, ze kdybychom zustali, mozna by ke zminene tragedii nedoslo. Nekdy to chce jen jednoho jedineho, kdo poda ruku.

Dulezite je pomahat dokud jsme nazivu, mrtvym uz velke tryzny a plac na hrobe neznameho vojina nepomuzou.
Do toho zahrnuji navstevu nemocnice, opatreni leku a pomoci ruzneho druhu, kdyz vime, ze je ten ci onen potrebuje. A souciteni taky neni k zahozeni. Mozna, ze nekteri prestreluji, ale porad lepsi nez ignorance. Ta je ze vseho nejhorsi, podle me. Tu dobre ovladal ( a ovlada!)Velky Bratr a jeho heslo \"ignorance je sila\".

Lucifer
12
Lucifer * 31.10.2017, 20:45:50
Hudba mě bude vždycky provázet. Je spousta klasických skladeb, které jsem měl v hlavě odmalička, ale zprvu jsem byl odkojen soudobým bigbítem. Ano, ze všeho nejvíc mě oslovili oni slavní brouci. Ale pak jsem se nechal oslovovat i dalšími hudebními tvůrci a postupně jsem svoji hudební scénu rozšířil na všechny možné strany. Až na jisté výjimky, které skutečnou hudbou nejsou, ale tohle tady momentálně rozebírat nehodlám.

Skutečná hudba vás musí povznést, až někam do nebes. Ne nějaké tupé bušení pod vlivem jakýchsi narkotik, ale skutečný hudební lék pro vaši duši. Ne nějaké psychopatologické manipulování vašich ušních bubínků, ale zvuková nádhera brilantních vodopádů duševního rozkvětu.

Jedním z tvůrců tohoto povznesení byl už téměř od mé kolébky varhanní projev Johanna Sebastiana Bacha. Zvuk varhan miluji. Nejlépe se poslouchají v kostele a žádnou víru či náboženství k jejich poslechu nepotřebuji. Ačkoli jakousi víru asi ano, ale ani to zde nehodlám rozebírat...

Johann Sebastian Bach - Toccata et fugue

https://www.youtube.com/watch?v=mu_C_g8VoPE

Lucifer
11
Lucifer * 31.10.2017, 18:56:13
Jednou z dušiček, na kterou teď vzpomínám, je můj mladší bratr.

http://jdem.cz/djs566

Byl skvělý. Nevinný

Stella
10
Stella 31.10.2017, 17:41:14
Chodím na hřbitov, kdy chci já. Zítra nepůjdu.
Čím dál častěji v duchu jakoby sahám do prázdna
a ptám se: Tak je? Není?
Mate to.

Ale chodívám na hřbitov těsně po Dušičkách, z obyčejné zvědavosti: prohlížet výzdobu. Nejvelkolepější jsou romské hrobky. Květin tak za můj příjem na měsíc. Ano, Dušičky jsou svátek pro živé.

Pocit viny za to, že ještě jsem tady... Ano.

9
Zuzana (neregistrovaný) 31.10.2017, 13:57:58
Vzpomínka na kamaráda:


Byl náš kamarád v totalitních českých časech. A fakt to byl skutečný kamarád, projevil to mockrát. Nebyl moc šťastný, z rodiny lidí jako vystřižených z Kunderova Žertu. Oba rodiče komunisti, matka už za Hitlera, kvůli přesvědčení zavřená, žena ze statkářské ( kulacké) jihočeské rodiny.


Otec spíš kariérista o jakých píše Kundera. Oba rodiče vysokoškolsky vzdělání, Honza taky. U nich doma docházelo ke komickým absurditám, komunisti měli služku. kterou zdědili po statkářských předcích. A ta mimo jiné brala v nepřítomnost rodiny telefony. Lidí volali a ona odpovídala, milostpán není doma, učí na katedře marxismus-leninismus.;) A milostpaní je zrovna na schůzi KSČ. ;)

Dopadlo to všechno jako v 'Žertu. ' V obrodných letech si milostpán našel mladou studentku, rozvedl se a založil novou, modernější rodinu. Jeho žena zůstalala s dětmi sama a byla že svého osudu mírně vyšinutá. Honza se doma ve elikem bytě musel o všechno starat, ona to nezvládala. S dívkami měl smůlu, zamilovával se do krásných děvčat, které jeho lásku neopětovaly. Povolání sociologa ho netěšilo, protože viděl zblízka tu normalizaci bídu a všechno svinstvo. Byl jenom poloviční žid po otci, ale vypadal jako celá židovská obec. Tudíž každý bolševický policajtik ho zastavil kvůli občance (měl fousy a delší vlasy) a měl všude problémy, židovský intelektuál, to bylo něco pro komunisty, ačkoliv zdvořilejšího a artikulovanějšího člověka jsem nepoznala.

Honza nás často doma nastěvoval, jednak u nás konečně jedl normální, čerstvě uvařené, teplé jídlo a druhák si mohl otevřít srdce. Po našem útěku ( a to patří k našim pocituv viny, Stello ;), protože věříme, že kdybychom zůstali, tragédie by se nestala. měl by kam jít si poplakat na rameni), došlo k tragédii. Honzu opustila dívka, v níž vkládal velké naděje a on skočil z okna šestého poschodí. Jeho kamarádi s ním pili, ale nepodrželi ho, když mu bylo nejhůř. Možná o tom, jak mu je, ani nevěděli a nevycítili to sami.


Máme tady jeho obrázek, kresbu of Petra Skácela, bratra Jana Skácela a Honzovy dopisy do Ameriky. A vzpomínky na Honzu v duši.

8 Dušičky
Starý kocour (neregistrovaný) 31.10.2017, 00:26:35
Tentokrát hlásím naprosté souznění s Luciferem.

Dušičky....
Se svými mrtvými si mohu popovídat kdykoliv, třeba ve dvě ráno, než jdu spát. Občas si tak povídám s tátou nebo babičkou. Někdy zapálím svíčičky, někdy ne, ale oni i tak přijdou.
Nebo za krásného letního dne sedím na náhrobcích na hřbitově v Sudetech, kde jsou zase všichni "mí neodsunutí Němci" ale i Slováci a Řekové. Z Čechů je tam jen pan učitel Janda a jeho Berti Gross která mě učila německy ještě než jsem začal chodit do školy. Všechny moje dušičky jsou postavy milé a úctyhodné.

Dušičky jsou obřady pro lidi ale ne o úctě k mrtvým.

Ale moje nejmilejší dušičky jsou chlupaté, mňoukající i štěkající a na hřbitově žádné hrobečky nemají. Ale nosím si je sebou a když je mi občas smutno, tak si na ně vzpomenu a říkám si, že někde na mě čekají. A právě tam je moje nebe - protože tihle mě měli nejraději ze všech. Prostou láskou bez falše. Absolutní láskou.

Pak už se člověk nebojí smrti. Úžasný

Lucifer
7
Lucifer * 30.10.2017, 23:44:17
The Plastic People of the Universe - Sweet Jane

http://jdem.cz/djqy72

Úžasný

Lucifer
6
Lucifer * 30.10.2017, 23:23:45
Příběh písně "Muchomůrky bílé"

http://jdem.cz/djqxj8

http://jdem.cz/dhswq4

Nevinný

Lucifer
5
Lucifer * 30.10.2017, 19:25:21
A teď něco vážnějšího.

Classical Chillout - Pachelbel, Mozart, Beethoven, Debussy, Janacek, Bach, Handel

http://jdem.cz/djqdp4

Nevinný

Lucifer
4
Lucifer * 30.10.2017, 19:17:16
Dušičky od Slávka Janouška a labarbuchy

http://jdem.cz/djqdg5

Mrkající

3
Tahiti (neregistrovaný) 30.10.2017, 06:54:00

Že bych měla potřebu se setkat se všema dušičkama, to tedy rozhodně ne, ale jako každý rok a každý den mám ty svoje při sobě i v sobě, a hýčkáme se navzájem a ujišťujeme, že je to normální, už si občas i máváme přes tu řeku a když je dobrý bezvětrný den slyším občas i volaná slova. Třeba - neboj se, miluju tě, čekám, je tu krásně a bude i nadále dále, těš se a tak podobně....

Na hřbitov chodím zásadně jen když chci, když mě tam táhnou vzpomínky. Dcera mi tady zanechala dva nádherné vnuky, momentálně mě mají na starost. docela mě zradila moje tělesná schránka, nebýt jich, tak nevím... Zrovna bude jeden z nich za chvíli troubit pod okny.Jedeme na kontrolu do nemocnice. Nejvíc se těším, jak s ním půjdu zavěšená po dlouhatánské chodbě nemocnice a budu kradí sledovat mladé holky, co s nimi dělá pohled na dva metry pěkného chlapa. To bude hezký pozdrav od mojí drahé dušičky, tak bude na chvíli zase s námi..................... Zamilovaný


Lucifer
2
Lucifer * 30.10.2017, 00:29:51
Jablkoň - Buď zase chvíli mladá

http://jdem.cz/djmxa9

Nevinný

mefi
1
mefi 30.10.2017, 00:10:57
.
Daniel Landa - Dušičky

https://youtu.be/zIhiW5TnUsg
.
Mrkající

«     1     »