Neviditelný čert

Už brzy se stmívá. Příští týden nastane prosinec. Meteorologové považují celý prosinec za zimní měsíc. Astronomická zima začíná ve chvíli zimního slunovratu, jenž je krátce před Vánocemi. Je poslední listopadová neděle, venku je ticho jako v krematoriu po zavíračce, a já začínám s předstihem Nového roku sumírovat svůj život.

Lucifer

Když jsem se narodil, vůbec jsem netušil, která bije. Pak jsem si nějakou dobu hrál v dětské postýlce a později vyrazil poprvé do školy s brašnou na zádech. Z brašny koukali dva opelichaní plyšoví medvídci, jeden měl jenom jedno skleněné oko, a „robůtek“, což byla taková malá kovová armatura. To byli moji přátelé.

V základní škole jsem pak poznal živé kamarády, spolužáky. S nimi jsem si užil spoustu legrace i nepříjemností. A život kolem běžel dál v kolejích tehdejšího režimu, který jsem tak nějak nevnímal, pokud jsem do jeho zdi občas nenarazil. Byly to krásné dětské časy, i když v jakémsi paranoidním akváriu.

Z těchto dětských dob jsem si postupně vypreparoval jedno ponaučení, či spíš životní krédo: Nikdy se nenech nikým zmanipulovat. V podstatě jsem se ho držel už od dětství, ale jenom podvědomě, instinktivně. Svému vrozenému instinktu jsem vždycky naslouchal. Měl jsem s tím občas problémy, jako třeba ty s armádou, ale rozebírat to tady nebudu.

Ve svém rodném městě jsem vystudoval gympl a moje puberta začínala nabírat obrátky. Zároveň jsem se ale začal ohlížet po něčem poněkud vyšším. Inspiraci jsem našel v knihách. Už tehdy jsem se pokoušel napsat básně. Měl jsem pár kamarádů zhruba ve svém věku, kteří se ubírali podobným směrem. Dva z nich byli bratři Čapkové. Starší se jmenoval Karel, mladší Michal. Karel nějakou básnickou sbírku nakonec publikoval. Jmenuje se Menuet s krejčovskou pannou. Oba předčasně zemřeli. Karel se vrátil z Ameriky nakažen nějakou nevyléčitelnou nemocí, Michal spáchal sebevraždu v Nuslích. Oba jsem naposledy viděl v Praze.

Nehodlám dál pokračovat v přepisu svého životopisu. O spoustě věcí z vysoké školy v Brně, z vědecké instituce v Praze atakdále jsem už tady mnohokrát psal. Někdy je ale zapotřebí si svůj život zrekapitulovat. Něco bylo dobré, něco špatné, někdy jsem se dopustil trestuhodných chyb, někdy jsem třeba i něco dobrého vykonal. S tím vším je třeba se smířit, nic se už nedá vrátit, a po tom očistci můžete v životě pokračovat poněkud zmoudřelí.

27.11.2022, 19:03:55   Publikoval Luciferkomentářů: 5