Mimořádná zpráva týkající se České spořitelny

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Svoji procházku do Divoké Šárky jsem byl nucen odvolat. Zařídila to Česká spořitelna, u níž jsem po mnoho desetiletí stálým klientem. V následujícím textu se nebudu vyjadřovat příliš slušně, neboť Česká spořitelna se ke mně zachovala nehorázně neslušně.

 

Lucifer


Začalo to tak, že jsem si chtěl vybrat z bankomatu ČS, který je v Albertovi nedaleko stanice metra Hůrka dvě stovky. Už jsem něco takového učinil mnohokrát, a nikdy nebyl problém. Teď však pojednou objevil. Bankomat mi sežral kartu a prohlásil, že je momentálně nefunkční. Zkusil jsem všechna možná tlačítka, ale platební kartu jsem z něho nevytlačil. Vlastně jsem z něho nevytlačil vůbec nic. Hlásil bez jakékoli další aktivity, že je nefunkční.

 

Za mnou stála mladší paní a trpělivě čekala, až tu šaškárnu ukončím. Řekl jsem jí, že bankomat je nefunkční, takže asi čeká marně. Zatvářila se soucitně a čekala dál.

 

Na bankomatu bylo telefonní číslo pro klienty ČS. To jsem vymačkal  na mobilu. Až to převzala nějaká funkční operátorka, situaci jsem jí vylíčil. Řekla mi, že tu kartu až asi nedostanu, takže je třeba ji zablokovat. Souhlasil jsem. Náhradní kartu dostanu až za týden. Když jsem se ji ptal, jak se dostanu ke svým penězům, řekla mi, že u nejbližší pobočky ČS.

 

Když jsem se chystal odejít na tu pobočku, zaznamenal jsem, že paní co stála za mnou, přistoupila k bankomatu, máchla mobilem, bankomat začal náhle fungovat a vydal jí požadovaný obnos.

 

Nejbližší pobočka ČS je jen pár desítek metrů od Alberta. Když jsem tam dorazil, čekal jsem asi dvě hodiny a povídal si s jedním pánem, který tam čekal o trochu déle. Byly tam dva stolky, u nichž zaměstnanci pobočky ČS vyřizovali předchozí klienty. Chvílemi to vypadalo, že si povídají o filmech, které v poslední době viděli, nebo luští křížovku.

 

Po chvíli přišla další klientka, které si sedla kousek od nás. Pán vedle mě se tvářil, že už mu dochází trpělivost.

 

Nakonec se klienti zvedli ze židlí a tak jsem pánovi řekl, že teď je na řadě. Zvedl se, ale omyl, na řadě z jakýchsi důvodů byla nově příchozí klientka. Pán se naštval a odešel. No a v té chvíli ve mně bouchly saze.

 

Vstal jsem a přišel ke stolku, u něhož usedala klientka, která přišla před chvíli. Musel jsem ten vztek v sobě dusit, takže jsem začal poměrně slušně. Snažil jsem se situaci vysvětlit, ale bylo to marné. Pracovnice ČS se na mě dívala jako na obtížný hmyz a prakticky mě poslala do prdele. Řekla mi, že si pro peníze mám zajet někam do Stodůlek. A v tu chvíli mé saze definitivně explodovaly.

 

Co všechno jsem jí řekl, radši zde reprodukovat nebudu, abych vám nezkazil náladu. Klel jsem jako dlaždič.

 

Týden nebudu mít přístup k penězům na svém účtu, ledaže že bych se je pokusil vypátrat někde ve Stodůlkách. I takhle může zacházet Česká spořitelna se svými klienty. Prostě vás nakopat do prdele. Za něco, co jsem nezpůsobil já, ale jejich debilní bankomat. Místo toho, aby se snažila ten nehorázný přehmat okamžitě napravit, vysmála se mi do obličeje.


komentářů: 18         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

18
xyz (neregistrovaný) 05.06.2023, 05:11:05
https://www.cnn.com/2021/07/18/health/grief-anxiety-healing-loss-wellness/index.html

A to je presne o cem jsem psala niz. Pote, co jsme ztratili sve milovane, nekdy propadame uzkostem z obavane ztraty tech, kteri zustali.

17 neco jsem opravila ale nerucim
xyz (neregistrovaný) 01.06.2023, 22:31:24
Je to nejspíš i tím, že už to trvá příliš dlouho, kdy jsem nezaznamenala žádnou radost prakticky z ničeho. Napřed těžký boj s tezkou manželovou nemoci, který trval deset let a mezitím dva moje těžké úrazy, jejichž následky taky teď nesu. Pak další skoro čtyři roky těžkého smutku v němž mne opavdu nikdo - kromě Tvých občasných povzbudivých slov, opravdu nikdo nepodporil, což jsem fakt nečekala Navíc na všechno úplně sama, včetně zařizování kremace a x dalších starosti kolem
Dokonce jedna bývalá kamarádka mi napsala, která má dvě dospělé děti a spoustu vnuků , ze každý si svoji káru musí tlačit sám a že když jsem se bez ní obesla tak dlouho, tak se bez ní obejdu zas. Asi tím chela říct, že jsem neměla emigrovat.

Takovy stupidní a krutý přístup bych nečekala od nikoho.

Vím, že si každý svoji káru tlačíme sami, ale mame rodinu, přátele a lidí, kteří projeví nějakým zpusobem pochopení. A to i když vím dobře i to, že i oni byli osudové postižení tou či onou tragédii.

Od nikoho jsem nežádala materiální pomoc ani v nejmenším. Potřebovala jsem jen povzbuzeni a dobre slovo.

Výjimku činí hlavně Pavlova nejbližší rodina. Jednak jeho sestra, ktera ale bohuzel odesla na vakcínu proti covidu a moje neteř i můj synovec, neteř pomáhá s mými věcmi v původním domově a synovec mi nabídl pomoc s těžšími problémy kdybych se přestěhovala. Taky znám v Brně člověka, ochotného mě odvézt z letiště domů a taky v lecčems pomoci.

Ale lidí s nimiž a jejich psychickou podporou jsem počítala selhali úplně. Nerozuměli napr. ani tomu, když jsem v panice po ztrátě nejblizich projevoala strach i o ne, což si může člověk precist i v každé psychologické příručce, že je velmi v takovém stavu častá a běžná věc. Zjistila jsem taky, že tihle ač se ohání znalostmi psychologie neví o nich zblo.

No a k tomu se pridruzily i ty ostatní fyzické problémy a konečnou sklízím teď.

Možná (ale nepravděpodobné) se z toho trvalým úsilím postupně vylížu, moc v to ale nedoufám.A v kazdem pripade dekuji za reakci.

16
xyz (neregistrovaný) 01.06.2023, 21:38:52
A taky je prave 31C, bude i zitra, docela se tesim na sobotu a nedeli (Den nezavislosti), kdy se trochu ochladi.

15
K predchozimu: (neregistrovaný) 01.06.2023, 21:19:03
A vidim ze je v textu dost nedoklepu a prekecu, ktere opravovat ale nemusim, jsou srozumitelne. ';

14
xyz (neregistrovaný) 01.06.2023, 21:11:23
Je to nejspíš i tím, že už to trvá příliš dlouho, kdy jsem nezaznamenala žádnou radot prakticky z ničeho. Napřed těžký boj s ezkou manželovou nemoci, který trval deset let a mezi tím dva moje těžké úrazy, jejichž následky taky teď nesu. Pak další skoro čtyři roky těžkého smutku v němž mne opavdu nikdo - kromě Tvých občasných povzbudivých slov, opravdu nikdo nepoporil, což jsem fakt nečekala Navíc na všechno úplně sama, včetně zařizování kremace a x dalších starosti kolem
Dokonce jedna bývalá kamarádka mi napsala, která má dvě dospělé děti a spoustu vnuků mi napsala, za každý si svoji káru musí tlačit sám a že když jsem se bez ní obezla tak dlouho, tak se bez ní obejdu zad. Aši tím chela říct, že jsem neměla emigrovat.

Takovy stupidní a krutý přístup bych nečekala od nikoho.

Vím, že si každý svoji káru tlačíme sami, ale mame rodinu, přátelé a lidí, kteří projeví nějakým spusobem pochopení. A to i když vím dobře i to, že i oni byli osudové postižení tou či onou tragédii.

Od nikoho jsem nežádala materiální pomoc ani v nejmenším. Potřebovala jsem jen ppvzbuzeni a dobře slovo.

Výjimku činí hlavně Pavlova nejbližší rodině. Jednak jeho sestra, ktra ale bojuzel oděla na vakcínu proti covidu a moje neteř i můj synovec, neteř pomáhá s mými věcmi v původním domově a synovec mi nabídl pomoc s těžšími problémy kdybych se přestěhovala. Taky znám v Brně člověka, ochotného mě odvézt z letiště domů a taky v lecčems pomoci.

Ale lidí s nimiž a jejich psychickou podporou jsem počítala selhali úplně. Nerozuměli napr. ani tomu, když jsem v panice po ztrátě nejblizch projevoala strach i o ne, což si může člověk precist i v každé psychologické příručce, že je velmi v takovém stavu častá a běžná věc. Xjistila jsem taky, že tihle ač se ohání znalostmi psuchologie něčí o nich zblo.

No a k tomu se pridruzily i ty ostatní fyzické problémy a konečnou sklízím teď.

Možná (ale nepravděpodobné) se z toho trvalým úsilím postupně vylížu, moc v to ale nedoufám.A v kazdem pripade dekuji za reakci.

13
xyz (neregistrovaný) 01.06.2023, 20:47:12
Co jsem psala není o házení flinty do žita. Jsem totálně vyčerpana a to víš, že se snažím, ale v posledních dnech upadám do mdlob, jinak se to nezvat nedá. Slabosti, vyčerpáním, něco se děje, možná jsou ty moje nešťastné krevní destičky, způsobené léčnou jeparinu, cokoliv to je, nemohu se teď vystavovat jekekoliv challenge.

Nejsem schopna ani vykonávat svoji běžné denní povinnosti, prostě na to teď nestačím, vím to, právě jsem se znovu s těch mdlob probudila a zkouším to znovu se postavit na nohy. Nechci to dramatizovat, nic takového jsem ale nikdy předtím nezazila, je to psychosomatický disaster.

Ze Ty se svými kondicemi bojuješ a potýkáš se s tím je obdivuhodné, ale tuším, že kdyby to bylo až tak zlé jako u mne, že by to překonávání se bylo i pro Tebe o hodně těžší.

Kazdou podporu beru, tedy i Tvoji. Prinejmensim se za mne pomodlí. Úžasný

Lucifer
12
Lucifer * 01.06.2023, 19:45:00
K některým tvým předchozím komentářům. Zkus si ze mě vzít příklad. Dnes to se mnou vypadalo ve Stodůlkách opravdu blbě. Nikdo by se nedivil, kdybych to zabalil. Mohl jsem se vrátit zpět do svého kutlochu a tiše úpět.

Tohle by ale nikam nevedlo. Respektive mohlo by to vést do ještě horšího stavu. Rozhodl jsem se, že to překonám za jakýchkoli okolností.

Svého cíle jsem sice dosáhl jenom částečně, ale i tak to byl úspěch. Jsem unavený a asi půjdu brzy spát. Zítra to vyjde třeba ještě lépe. V každém případě se budu snažit. Flintu do žita házet nehodlám.

11
K predchozimu: (neregistrovaný) 01.06.2023, 18:53:33
Ted jsem se tam (Pes) přece jen mrkla a zrovna vidím příklad, proč tam raději memrkat. Jediné co člověk může napsat je 'lháři' nebo 'hovado'.
Vskutku nic terapeutického. Zamračený

10
xyz (neregistrovaný) 01.06.2023, 18:27:49
K #7:
A je to taky tím, že lidí jak nabírají věk jsou víc rigidni, což patří k senilitě.A zejména ti, kterým nezbylo moc paměti, která přece jen částečně omlazuje. Skleroza naopak. S těmi už se prakticky komunikovat nedá vůbec, zejména když nejsou ( a to dost často ) příliš bright.

Prostě možnost komunikace prořídla.

Na to sice existují remedies, zdravá životospráva, cvičení ( pomáhá hodně). ztráta nadbytečná váhy, atd.., proces se tím zpomalit trochu dá...

Humor ( a s mích) jsou léky též..

Jenze je to teď celkové těžší už proto, že otevrete internet nebo jakékoliv zprávy a vidíte násilí, krutost a zmar. Uz daleko min klikám na Psa, kde hlavně pod úvodníky číst ty texty je sama o sobě deprese.

Lucifer
9
Lucifer * 01.06.2023, 17:20:08
Dívčí válka je příběh o vzpouře českých žen proti mužům. Ženy se po smrti kněžny Libuše pod vedením dívky jménem Vlasta opevní na hradě Děvín proti Vyšehradu (Chrastenu). Součástí pověsti je i příběh o Ctiradovi a Šárce. Ctirad se stane obětí léčky, kterou Vlasta nastraží v podobě spoutané Šárky. Podle varianty pověsti pak nešťastná Šárka skončí svůj život v Divoké Šárce skokem ze skály, nazývané od té doby Dívčí skok.

https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%ADv%C4%8D%C3%AD_v%C3%A1lka

Lucifer
8
Lucifer * 01.06.2023, 16:56:44
Právě jsem se vrátil z Divoké Šárky. Bylo teplo až skoro horko a polojasno. Dorazil jsem až k Dívčímu skoku, což je nejvyšší vrchol v Divoké Šárce. Pod
Dívčím skokem je restaurace, která se jmenuje Dívčí skok. Původně jsem měl dojít až na Jenerálku, což je pěkná štreka, ale necítil jsem se na to.

Problém začal, když jsem vystoupil na stanici metra Stodůlky, abych přestoupil na autobus 225. Začalo mě bolet v levém koleně. Po schodech nahoru k autobusové zastávce se mi šlo dost špatně. Dokonce jsem začal přemýšlet, že se vrátím domů.

Nakonec jsem si řekl, že to musím rozchodit. Divokou Šárku už se mi nechtělo zase odkládat. Když jsem vystupoval z autobusu, tak už to docela šlo. Avšak ne na plný výkon.

7
xyz (neregistrovaný) 01.06.2023, 15:28:33
I zde je další krásný, letní, slunečný den, ale ztrácím o svět zájem, jen nemusu tento fakt přehlídnout. Skutečně se nacházím ve stavu, kdy mne ani tento příjemný fakt nezajímá. Jde to s postupující depresi do kytiček. Nemám k ničemu chuť, žádnou touhu, radost z moji duše mizí.
Nepreju si, aby se že mne postupně díky té depresivní nemoci stal zatrpklý, nebo dokonce nenávistný tvor, jen ten pocit marnosti nejen přetrvává, ale stupňuje se. Marnost z pocitu, že není pro co a hlavně pro koho žít, na co a na koho se těšit. Přátelé, které jsem měla už nejsou, zemřeli, několik nejmilejších odešlo jak s covidem, tak z rucnych jiných důvodů, utrpěli jsem několik šoku z jejich ztráty, znamenali pro mě moc, ale už nejsou. O ztrátě Pavla ( a o té mluvím a teskním pořád),eni nemluvě. Pouta s Pavlem byla mimořádně silná a vzájemné povzbuzující. Měla bych děkovat Bohu, že mi dopřál těch x let radosti i štěstí, mnoho lidí nedostane ani to.

Jenže pokračující depka znemožňuje i to. Nemůžu teď ani optimisticky říct, třeba bude lip, protože jsem si jistá, že rozhodně nebude.

A to píšu v krásném, letním dnu kdy do okna září slunko, je tu všude klid a ticho, nic negativního se zatím neděje a v podstatě je to hřích, že to nedokážu oceňovat. Mejradeji bych mávla rukou a šla za toho krásného dne spát, nejlépe na věky.

6
K predchozimu: (neregistrovaný) 31.05.2023, 21:16:45
Vsem jistě spadl kámen se srdce že to dopadlo takovým happyendem. Chování zaměstnanců spořitelny tedy bylo v pořádku a podle pravidel. Jak se situace i attitude může změnit za 24 hodin je úžasná věc.

Lucifer
5
Lucifer * 31.05.2023, 16:45:26
Abych tuhle záležitost uzavřel:

Včerejší naštvání už ze mě vyprchalo. Smířil jsem se se situací. Jsou věci, které se staly a které se už změnit nedají. Nemá smysl se jimi dále trápit. Ztráta času a energie. Je třeba okamžitě řešit následky.

Zařídil jsem zablokování bankomatem spolknuté karty a vytvoření nové karty. Kromě toho jsem byl nucen jít na pobočku ČS a nechat si ze svého účtu vyplatit nějakou hotovost. Peněžní transakce mohu dělat přes internet banking, ale nakupovat mohu jenom s kartou nebo hotovostí.

V nejbližší pobočce, kde jsem byl včera, mi řekli, že nemají pokladnu a že musím jít na nějakou pobočku ve Stodůlkách. Nespecifikovali však na jakou. Vše jsem si musel zjistit přes klientské centrum ČS a internet.

Ukázalo se to být jednoduché. Nejbližší pobočka s pokladnou se nachází v těsné blízkosti stanice metra Luka, což je druhá zastávka z Hůrky.

Dopoledne jsem tam vyrazil. Zatímco včera jsem na NB pobočce čekal hodinu, pobočka u stanice metra Luka zela prázdnotou. Na řadu jsem přišel okamžitě.

Víc se k tomu už vyjadřovat nebudu.

4
K predchozimu: (neregistrovaný) 31.05.2023, 00:31:37
Před nějakým časem ale přišla na postu, odkud jsem posílala doporučenou postu a měla jsem jen stovku v hotovosti, takže ten poštovní úředník ak neměl z čeho vrátit (bylo to dost po ránu). Za mnou ale stal galantni gentleman a pokamzite mne tu stovku proměnil. Mrkající

«     1    2   »