Tak jsem své nedělní rozjímání zcela nečekaně zakončil v řece zapomnění. Lucifer
Tahle Jarkova písnička z nového alba je dost tristní, ale proč ne. Ne vždycky musíme své rozjímání ukončit nějakou veselkou. Kdybychom se pořád veselili, tak bychom se z toho poměrně brzy zbláznili. Je třeba střídat noty, myšlenky veselé a smutné, krásné a ošklivé. Je třeba při smutnění věřit tomu, že se zase budeme radovat, a při radování si uvědomit, že zase někdy budeme smutnit. Že někdy budeme vzpomínat a jindy se ponoříme do řeky zapomnění.
19.08.2012, 21:27:59 Publikoval Luciferkomentářů: 0