Neviditelný čert

Prapodivný únor, který postupně zatuhl ve stavu beztíže, v monotónně se opakujícím stavu o ničem, kdy se každý den podobal všem ostatním, a nic se nepodobalo ničemu, co by se od února dalo očekávat, definitivně zatáhl svoji poslední záclonu a odněkud z jeho podzemí začal nesměle rašit první březnový klíček. Takové prťavé nedochůdče svého němého únorového předřečníka. A na mě padla nostalgie, prapodivná vize, v níž se chaoticky střídají obrazy z již dávno odplynuté minulosti, a celému tomu vévodí nádherný plameňák.

Lucifer

Může za to ten divný únor, že místo do předjarního chvalozpěvu upadám do nostalgického žalozpěvu. Tajemný černokněžník přikryl náš kraj jakýmsi poklopem, anebo přímo svým vlastním poklopcem, a zatímco všude kolem na severní polokouli se ostatní věnovali velmi hutným zimním radovánkám, u nás nic, jako by se nechumelilo. V Saudské Arábii řešili problém, jestli Korán povoluje stavět sněhuláky, v Istanbulu to neřešili, protože celé město se proměnilo ve sněhuláka, v New Yorku lyžovali v Centrálním parku, tedy pokud se tam vůbec prokopali sněhovými tunely, beduíni pobíhali po sněhem zaváté poušti v podvlíkačkách a ještě dřív než stačili umrznout, objednávali si přes mobil kožichy, rukavice a nemrznoucí krmivo pro velbloudy… Zkrátka a dobře, kromě nás si ten únor všichni kolem nás až zhruba po obratník Raka patřičně užívali, jen my tady pod tím poklopcem jsme nepatřičně zevlovali.

Já jsem nezevloval dlouho. Upadl jsem totiž do naprosto nostalgického kómatu, a kdyby se v něm tu a tam nepromenádoval nádherný plameňák, tak bych si ani nevšiml, že už je tady březen…

01.03.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3