.:: Neviditelný čert ::.

Brixen nadohled

rubrika: Vinárna U Čerta

Už se to blíží. Za třináct dní nasednu někdy v pět hodin ráno do vlaku a zamířím do Brixenu.

Když jsem se pozdního pátečního večera dokomíhal do své vlajkové kavárny Satori, začínal jsem se ladit do svého již citelně se blížícího konferenčního vyhnanství v Brixenu.

Kavárna byla téměř prázdná, ale i při větším obsahu na mě povětšinou čeká rožní kulatý stoleček. V této řadě, u výkladu, byl obsazen jenom jeden stoleček. Též kulatý a hned vedle mého. U něho seděl vyspělý pár, a když jsem usedal ke svému stolečku, jeho mužská polovička začala své opačné polovičce demonstrovat čerta s ručními prstíky na hlavě. Velmi roztomilé přivítání.

Když roztomilý páreček odešel, zbyl už jenom jeden další obsazený stoleček, kousek dál u barového pultu. Asi bych měl spíš říct u kavárenského, jenže jeho barová vizáž je neoddiskutovatelná.

Trojice u toho stolečku, hranatého, diskutovala s dvojicí za bar-pultem a já jsem diskutoval sám se sebou, kulatě a bezhlesně. O vyhnanství, na které se nesmírně těším, jelikož se do něho vyháním sám od sebe. Nikomu jinému bych to nedovolil. Bezpochyby se tam budu cítit krásně, možná napíšu i básně, anebo nějakou elegii. Možná budu podnícen k něčemu úplně jinému.

Až se vrátím – i z vyhnanství je možno se vrátit – budu nejspíš někým úplně jiným. Na tom ale nic tak zvláštního není. Dělám to pravidelně.

I pravidla se mohou odebrat do vyhnanství. I Brixen.

A tak dopíjím poslední kapku vína ze satoriho poháru, něco se ve mně myká postaru, možná už nejsem mladší, ale až se z Brixenu vrátím, pokud se mi bude vůbec chtít, budu ještě sladší.