Neviditelný čert

Započíná se třetí měsíc od konce našeho dvanáctiměsíčního kalendáře, jemuž se v českém žargonu říká říjen, což má jakousi souvislost s jelení říjí. Nejsem jelen, a pokud chci mít říji, tak je mi úplně jedno, jaký měsíc se zrovna nachází v kalendáři, ani fáze oné poďobané satelitní mičudy kroužící kolem zemské mičudy mě nezajímá. Koncem předchozího měsíce, kterému v našich končinách říkáme září, jsem se kompletně vyzářil. Něco z tohoto úkazu se vám teď pokusím vyždímat, ale od sfouknuté svíčky toho moc nečekejte.

Lucifer

Někdy se mi stává, že nejsem schopen zformulovat jedinou srozumitelnou myšlenku. Najednou jsem prázdný jako čerstvě vysypaný odpadkový koš. Pokouším se alespoň něco vyždímat z kousku banánové slupky, která se nedokázala odlepit ode dna odpadkového koše, ale není taková ždímačka, která by z té slupky vykouzlila cokoli, co není břitce matoucí.

Ano, jsou chvíle, kdy se cítím jako naprosto vysypaný koš a nějaká slupková samolepka to nemá šanci vylepšit. V těchto chvílích už čím dál tím méně poskrovnu začínám uvažovat o svém definitivním konci.

Ten konec jistě nebude absolutní. Každý po sobě zanechá nějakou stopu – někteří pár bobků, jiní pytle myšlenek, další katedrály, další nekonečné řady neúspěšných kroků atd. – ale každý musí své stopování někdy ukončit. Jeho stopa a svým způsobem i on však zůstane. Časem sice vyvane, ne však absolutně, jenom se přetaví do jiných, čerstvějších stop, obohatí je, ale ten tělesný batůžek se zcela zákonitě obrátí v prach.

Proč jsem tu introvertní a zlomkovitě kratičkou úvahu nazval Matoucí? Když jsem ji v pozdním večerním čase před pár dny psal okousanou tužkou na pomuchlané papírky v kavárně Satori, nic lepšího mě nenapadlo. Mohl jsem ji nazvat třeba Tonoucí, Chřadnoucí, anebo Rozpuštěný a definitivně vypuštěný. Jenže jsem tak neučinil, protože jediný pocit, který se v oné chvíli ke mně dostavil, byl absolutně matoucí.

01.10.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 5