Třešňová nálada

rubrika: Vinárna U Čerta


Asi si budete říkat, že mi hráblo. Jistá meteoroložka ohlásila návrat zimy a on tady blouzní s třešňovou náladou. Prvák: Žádná zima se už nevrátí. Předpovědi sice zní, že na horách a občas i trochu níže může zachumelit, ale to se v těchto polohách může odehrát i v dubnu, v těch nejvyšších i v květnu. Níže se budou nejvyšší teploty pohybovat kolem deseti stupňů nad Celsiovou nulou, což se zimou už tak nějak nesouvisí. Jaro ještě není, ale předjaří už je bezvýhradně. Druhák: Mám na mysli úplně jiné, nepravé třešně, což ale neznamená, že s těmi pravými, jež budou dozrávat někdy v červnu, má nálada nemusí souviset.

 

Lucifer


Nedávno jsem si zakoupil zelenou kávu, což je v podstatě totéž jako ta černá, akorát že není pražená. Jak k tomu došlo? Svým způsobem velmi jednoduše. Dostal jsem náhlý podnět, že některé své zvyky zaměním za úplně jiné. Blíží se jaro, což znamená změnu zatvrzelosti, jež se ve mně uhnízdila v zimním období. Ne že bych tak obvykle nečinil, ale tentokrát jsem se rozhodl jít na to poněkud revolučnějším způsobem. Nastal soudný den a já se vrhl zcela bezhlavě do víru svých změn.

 

Nechal jsem se vést jediným našeptávačem, kterého respektuji, totiž mým podvědomím. A možná ještě něčím shora. Někdy to nedokážu rozlišit. Nebudu vás unavovat, čeho všeho jsem se dopustil a co si z toho odnesl. Jak je jistě mým čtenářům známo, nezřídka se zde projevuji jako nespoutaný exhibicionista. Náhodný kolemčtoucí by mohl nabýt pocitu, že zde obnažuji nejcitlivější partii svého těla; zkušený čtenář však ví, že se jedná o nejcitlivější partie mé duše. Žádný duševní sadomasochismus však nečekejte, na tácku vám předkládám pouze třešně.

 

Hnán popudem svého podvědomého našeptávače jsem při výstupu ze stanice metra poblíž mého pracoviště zamířil do jednoho obchůdku s čaji, bylinkami a podobnými laskominami. Mimochodem, ten obchůdek se nachází ve stejném prostoru, v němž dříve pobývala kavárna Satori, do níž jsem ze zcela jiných popudů tak často mířil. Vešel jsem dovnitř a zamířil k jednomu regálu, k němuž jsem ještě nikdy nezamířil.

 

První, co mi padlo do obou očí, byla zelenobílá krabice, na níž se skvěl nápis Zelená káva. Obvykle piju čaj, ale tu a tam nepohrdnu ani kávou. Černou kávou, ne zelenou. Že existuje zelený čaj, to vím, jelikož k němu se váže část mého pitného režimu. Ale zelená káva? Dokmital jsem s tou krabičkou k pultíku a nechal si od prodavačky vysvětlit, jaký je rozdíl mezi černou a zelenou kávou. Byl jsem ujištěn, že obsah kofeinu je více méně totožný, ale chuť je úplně jiná. Trochu to připomíná zelený čaj a trochu výluh z kořínků. Jak jsem byl k zelené kávě navigován, tak jsem s ní odplul. A kde jsou ty třešně?

 

Třešně jsou právě v té kávě. V kávových zrnech, jež jsou ve skutečnosti peckami plodu kávovníku, který připomíná třešni. Fascinující prozření do skutečné reality. Není úžasné, že onen černý mok, jímž mnozí tak slastně oblažují a excitují svoji duši, je vývar z pražených pecek něčeho, co se podobá třešním? Je. Bezpochyby. A tak jsem si začal luhovat nepražené pecky z nepravých třešní. A kde jsou ty pravé třešně?

 

Pravé třešně jsou na stromech poznání. Bible mate. Ne jablko, ale třešničku na rajském dortíku pozřeli Adam a Eva; a jak známo,dortík jim pak byl neurvalým způsobem uzmut. Nezbylo jim nic, než jen ta třešňová nálada.

 


komentářů: 1         



Komentáře (1)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
1
Stella 10.03.2017, 19:17:59
Předběžné časné rajské léto...
A bylo to granátové jablko. Údajně.

«     1     »