V poslední době se mi čím dál častěji stává, že upadnu do apatie. Zatímco ve stoické filosofii se pod pojmem apatie (apatheia) myslí odolnost člověka vůči vášním a různým hnutím mysli, v současné češtině se tím myslí netečnost a rezignace. Mezi těmito dvěma póly se různým způsobem pohybuji. Někdy si ale nejsem jistý, kterému z nich jsem vlastně blíže.
Lucifer
Dostávám se do situací, kdy mi takříkajíc teče do bot a není to žádná sranda. No a já najednou ustrnu a přestanu s tou situací komunikovat. Přestanu se jí zaobírat. Kolem může třeba probíhat válka, z nebe padat meteority, na mě se řítit auto bez řidiče a řidič bez auta s klackem v ruce, cokoli. Stojím jako solný sloup s pohledem upřeným do nekonečné dálky. Pociťuji naprostý klid, ne však uspokojení, ale prázdnotu. Válka skončí, auto a řidičův klacek mě minou o vlásek. Nastane ticho. Rezignoval jsem, nebo jsem jen zaujal odolný postoj?
Někdy to probíhá tak, že se rozdvojím. Jeden se zmítá v těžkých situacích, kdy mu teče do bot a není to sranda. Druhý opustí zmítající se trosku a z výšky to sleduje, jako by se díval v klidu pokoje na nějaký thriller, někdy i horor. V podstatě pozoruji sám sebe, ale z bezpečné vzdálenosti, aniž bych hnul brvou. Jako bych v laboratoři pozoroval pozoruhodný experiment na sobě samém.
A pak si prohodíme role. Apatický pozorovatel se změní na zmítající se trosku a zmítající se troska si jde odpočinout na apatickou lavičku. Jako třeba v hokeji. Ovšem tam se střídají čtyři formace. Jedna se zmítá na ledě, další tři na to apaticky čučí ze střídačky. Je jasné, že celé se to na jeden záběr zvládnout nedá. Já zatím používám jen dvě formace, ale další dvě už jsou na cestě.
První varianta, tj. odolnost vůči vášním a různým hnutím mysli maskovaná naprostou netečností a rezignací je riskantnější. Ale když se povede, tak ušetřím spoustu energie. Všem čtyřem formacím. Když se nepovede, tak se mi povede rozplynout se definitivně.
21.02.2020, 21:45:21 Publikoval Luciferkomentářů: 12