In black
Lucifer
Tak to na mě dopadlo. Koronáč nezná bratra ani sestru, matku či otce, natožpak dědečka nebo babičku. Nemohu jít dnes na noční, zítra asi půjdu na testy. Pokud v sobě budu mít nejmíň půl promile kononáče, asi má práce zase zpláče. A tak jsem si na těch nočních nechal tak záležet, jenomže jsem zapomněl, že koronáč se nenechá uležet. Ten bastard z čísi ledničky už není vůbec maličký. Vyrostl nadmíru do nebetyčných výšin, mít roušku na ksichtě: už ho asi neutiším. Stane se ze mě bezdomáč, a na topole podél skal radostně zatleská koronáč.
A venku přitom je tak krásně, po koronáči ani slechu. Ještě jsem ho nikdy nepotkal a ani nevím, kdo či co to vlastně je. Jenom po ránu ty poblité aleje. Hromady mrtvol na silnicích, při pouličních bojích o ničem, paranoidních extázích v zájmu stupidity… a to vše připsáno koronáči se zaujetím, jenž už není ani k pláči.
Něco zde asi nehraje, koronáč vábí lokaje. Rouškáči se tomu nebohému bohu klaní jak chovanci psychiatrické léčebny skotským střikům a bez jakýchkoli skrupulí radostně stepují v svěracích kazajkách. Idiocie je základem koloritu, a ti, co ten paranoidní festival režírují, laskavě onanují ve svém skrytu.
Někdo zde asi hraje na píšťalu krysí. Damoklův meč nad námi visí – už pro strach nevidíme krásu a lidství je nám cizí.
Jednoho rána mě navštívila dáma v černém.
05.08.2020, 20:50:52 Publikoval Luciferkomentářů: 16