Neviditelný čert

Někdy po nocích přemýšlím, jestli nejsem marioneta. Loutka s tváří dřevěnou. Ovšem mužského rodu. Takže vlastně marionet. Je spousta věcí, které mě v poslední době žerou jako dřevokazi. Dřevokaz je kromě houby též hmyz. Třeba červotoč nebo tesařík. To jsou brouci. No a já jsem ta marioneta, kterou se snaží sežrat.

Lucifer

Spousta věcí se v poslední době změnila díky nějakému viru (červotoči), který nejspíš unikl z nějaké laboratoře. Netopýři či luskouni za to nemohou. Hraje se tady podivná ruleta. Lidé nemohou normálně žít, ven jenom v maskách, vláda slíbila, že se to už začne uvolňovat, to už slíbila mnohokrát, celý svět kolem zešedl. A přitom se jaro zase začíná vracet k normálu.

V posledních dnech se ochladilo. Začaly totiž kvést forsytie. Žlutě. Vzpomínám si, jak jsme jednou šli s bývalým ředitelem vědeckého ústavu na oběd, a on mi říkal: „Začínají žlutě kvést keře, ochladí se.“ Tohle se opakuje každý rok. Duben nemá slitování. Na šeříky si počkejte až do Máje Karla Hynka Máchy.

No a já začínám dřevěnět. Ve dne podřimuji, v noci nemohu spát. Nicméně cítím, jak mi na koncích prstů zažínají rašit pupeny či pučet rašení. Asi rozkvetu. Jako strom.

07.04.2021, 01:28:46   Publikoval Luciferkomentářů: 12