Tou Žlutou ponorkou je planeta Země. To je náš domov a zároveň i klec, ze které se nemůžeme dostat ven a obydlet nějakou jinou ponorku – červenou, modrou, fialovou… to je jedno. Pro dnešní den ve Žluté ponorce jsem ve vinárně U Čerta připravil takový mišmaš. Na konci bude velký nápis Yellow Submarine, na který když kliknete, tak se vám na YouTube spustí píseň o Žluté ponorce od The Beatles.
Lucifer
Nejdříve bych ocitoval začátek textu té písně:
In the town where I was born
Lived a man who sailed to sea
And he told us of his life
In the land of submarines
So we sailed on to the sun
'Til we found a sea of green
And we lived beneath the waves
In our yellow submarine
We all live in a yellow submarine
Yellow submarine, yellow submarine…
Když jsem dnes dopoledne vstával a usedl na pohovku s pohledem na lodžii, krátce po mé relaxaci jsem zahlédl straku. Usedla na zábradlí a začala se rozhlížet. Koukala jako puk na všechny strany. Z pohovky jsem na ni začal krákat stračím jazykem. Nevšímala si toho. Ani nekrákla. Posléze usoudila, že nedostane nic nazobat a vzlétla o patro výš.
Straky jsou děsné potvory, ale i přesto s nimi kamarádím. Stejně jako ostatní krkavcovití jsou velmi inteligentní. Občas se mi stane, že když se vracím domů, tak mě před barákem vítá svým nenapodobitelným krákoravým zpěvem nějaká straka.
V Nových Butovicích mě znají úplně všichni. I straky, anebo potkani. Ti jsou ale plaší. Před pár dny jsem jednoho potkana potkal. V hrůze přede mnou začal utíkat. Volal jsem na něj, že bychom si mohli popovídat, ale on se na to evidentně vykašlal. Zmizel v nějakém křoví.
Krátce před polednem jsem vyrazil na nákup. V ruce jsem nesl dva pytle s tříděnými odpadky. Jeden kontejner jsem musel otočit, protože byl špatně orientovaný. Mám smysl pro pořádek. Kdybyste viděli můj obývák, tak byste to pochopili.
Zašel jsem do supermarketu Albert u stanice metra Hůrka. Tam mě taky všichni znají. Personál po mém příchodu okamžitě zbystří pozornost. Zašel jsem se podívat, jestli už opravili zahřívanou vitrínu, ve které se vyskytují mimo jiné krabice s grilovanými kuřecími stehny, které rád nakupuji. Kuřecí vitrína byla stále ještě mimo provoz. V tomhle stavu je už asi čtrnáct dní.
Problém s tím stojanem je v tom, že jedna jeho skleněná strana je na nadrobno roztříštěná. Tenhle fakt provoz oteplovacího stojanu dle bezpečnostních pravidel znemožňuje. Zeptal jsem se paní, která tenhle sektor obsluhovala, kdy to bude v provozu. Řekla mi, že netuší. A tak jsem se ještě zeptal, jak se to stalo. Řekla mi, že jedna zákaznice do toho praštila nákupním košíkem. Asi ovládala karate nebo tak něco.
S drobným nákupem jsem zakotvil u hlavní pokladny. Přede mnou byla nějaká paní s malou holčičkou, která byla velmi roztomilá a čiperná. Její máma se tvářila poněkud přísně. Když ta máma chtěla platit, zjistila, že holčička někam zmizela. Nákup přerušila a rozběhla se ji vyhledat, což se jí podařilo. Byla strašně naštvaná a holčičku peskovala, že by ji mohl někdo ukrást. Nesměle jsem podotkl, že si holčička prostě vyšla na procházku. Nevnímala mě stejně jako ta straka.
Venku je docela teplo, ačkoli povětšinou zamračeno. Někdy vykoukne slunce, ale už jenom šilhá z ostrého úhlu. Značná část stromů již odhazuje svoje listí, takže je čím se brodit – krásně to šustí – nicméně ve druhé polovině října to vypadá, že k nám ze Severní Ameriky dorazilo indiánské léto. To listí je žluté.
And our friends are all aboard
Many more of them live next door
And the band begins to play
Yellow submarine
19.10.2022, 15:20:42 Publikoval Luciferkomentářů: 9