Po mnoha nekonečně do dálek mizejících letech jsem opět nalezl omamnou květinu pravdy od Vladimíra Merty.
Lucifer
Poprvé jsem ji slyšel někdy koncem sedmdesátých let, ještě za dávného totáče, z jeho úžasného elpíčka P.S. A kolem bylo tolik lži. Někdy koncem devadesátých let, v době, když už jsem dobré dva roky debatoval tehdy ještě na neregistrovaném Neviditelném psovi, jsem v lehkém ovínění zplodil variaci. Netuším, co jsem tím v oněch pohnutých letech budování úžasně nové a svobodně demokratické společnosti myslel, ale dnes mám pocit, že jsem předvídal, že dnes si budu myslet, že kolem je stále stejná lež. Variace na omamnou květinu Hledal jsem lež s hlavou zabořenou do hnoje a narazil na člověka který se lží spává hledal jsem jed proti životu a našel oboje pátera Koniáše jak nad sudem prachu loučí mává Červi prokletí se zarývají tiše do hlavy mindráky zrají a v ústech sladce znějí lež není nic než příznak těžké otravy slabé zamorduje a silní se jen smějí Našel jsem cestu jinými dávno pokálenou kráčel po ní za lží na obě dvě strany byl chvíli mužem – chvíli ženou a vymýšlel si bajky pro své kurtizány Červi prokletí se zarývají tiše do hlavy mindráky zrají a v ústech sladce znějí lež není nic než příznak těžké otravy slabé zamorduje a silní se jen smějí Trhal jsem květy zla a dával do herbáře kladl je mezi pijáky a stránky slabikáře hledal jsem slabocha který umí vraždit a nenaříká a našel Koniáše napůl děvku napůl podvodníka Ztracená sklíčka zloby fekální symboly roztroušené v polích nutí nás abychom prznili světců hroby ale vyhrabat se z toho hnoje to nedovolí Lež není nic než příznak těžké otravy slabé zamorduje a silní se jen smějí nevadí vražděte dál po meči a po přeslici vražděte o berlích a třeba s bílou holí Pravda je omamná květina Slabé nezabije a silné nezahojí
27.02.2011, 21:32:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6