.:: Neviditelný čert ::.

Aloha

rubrika: Vinárna U Čerta

Nic než patafyzika...

Lucifer

Rozhodl jsem se založit novou rubriku, do které bych vkládal zlomky myšlenek, které mne napadají pozdě večer, ale do příštího úvodníku by dávno vyšuměly, do žádné z debat se nehodí a na povídání ještě nejsou zralé. Nejspíš ji zítra ráno zase smažu a večer zase obnovím.

Takže, milé čertí plémě, v dnešním premiérovém večerníčku se vás pokusím uspat hudbou. To je takové to chvění vzduchu, při kterém se tu a tam cítíme dobře, hodí se k relaxaci, milování, malování a konzumaci dobrého jídla a pití. Hudba se odjakživa dělí na populární a vážnou. Když jsem začal hudbu vnímat, byl to bigbít a ač byl jednoznačně nadělen do hudby populární, bral jsem ho vážně. Vážnou hudbu jsem nesnášel. Lidovky, dechovky a country jakbysmet. Pokud kapela měla jakýkoli hudební nástroj mimo elektrických kytar, kláves a bicí soupravy, nechytal jsem se.

Uplynulo něco vody v nedalekých tocích a já už nedělím. Můžu poslouchat všechno. Tedy všechno ne, ale nedělím hudbu na vážnou a populární, jakož ani na nástroje. I na hřeben se dá zahrát dobrá hudba. A naopak, i symfonický orchestr může zývat nudou. Samoúčelnou masturbaci v podobě většiny techna, gangsta niga motofoko či umělohmotných prefabrikátů šoubyznysu za hudbu nepovažuji.

Občas na mne z internetového rádia, které mám naladěno na New Age, aby mě ta muzika při práci příliš nerušila, vypadne něco pozoruhodného. Dnes na mne vypadla havajská balada, tož si to užijte.