Před pár dny jsem narazil na PDF knihy. To je takový portál na internetu, z něhož si můžete stáhnout nejrůznější texty či knihy v pdf formátu. Pár takových jsem si už stáhl. V této fázi mě víceméně zaujal jeden text, jehož název tkví v názvu tohoto příspěvku. Sepsala ho v roce 1894 Ruth Smythersová, milovaná žena reverenda L. D. Smytherse, pastora arkadické metodistické církve, při výročním regionálním shromáždění. Jelikož jsem vzhledem k ženám sexuálně silně založený muž, tak mi nezbývá než se s vámi o tento text podělit, abyste věděli, že dokážu být v tomto ohledu sebezpytující, ba přímo kajícný. V textu jsem provedl jenom pár stylistických změn, příště vás obdařím výňatky z Kámasútry.
Lucifer
30.06.2020, 18:11:40 Publikoval Luciferkomentářů: 3
Ještě nikdy jsem takhle brzy nepřišel do vinárny U Čerta. Ale jsem tu. A sám. Jak jinak. Abychom si nalili čistého piva, rumu či fernetu, možná i vína, jsou tady se mnou Tři sestry a bacha na Karla Vlacha.
27.06.2020, 07:15:57 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Čemu se báseň říká, ptal se mladičký Orten. Obrazu, zkratce, ve které je všechno, příčiny i následky. Jak se trápíme třeba tím, kam se ubírají dějiny a kdo za to může. Wernisch nabízí odpověď.
Stella
26.06.2020, 10:07:40 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Časopisy, které nosívám do domova důchodců, jsem jako vždycky položila na stolek u vchodu a teprve pak jsem si všimla mlčenlivého hloučku před prosklenými dveřmi na konci haly. Něco se stalo? Recepční se vyklonila: Bude večeře. Klienti upřeně hleděli do skla před sebou: končí další den, podobný včerejšímu a podobný možnému zítřejšímu.
23.06.2020, 23:01:48 Publikoval Luciferkomentářů: 1
Když to myslím vážně
21.06.2020, 23:40:32 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Předevčírem jsem upadl na záda v umývárně obchodního centra. Mám teď poněkud pochroumaná žebra. Včera jsem strávil pár hodin na jednom úřadě. Netýkalo se to práce, ale důchodu. Co se děje ve Spojených státech amerických, ale i těch unijních Evropských, mi hlava přestává brát. Domníval jsem se, že právo zešílet mám jen já a pár podobných. Zdá se, že si ho osobují už skoro všichni. Více jak měsíc předpovídají meteorologové, že nás nejpozději pozítří čekají třicítky. Zatím nic moc, ale meteorologové to začali šroubovat na čtyřicítky. Po Vyšehradem prý bouchne nějaká bomba, trosky vyšehradské skály přehradí Vltavu a z Prahy se stane jezero. Možná moře.
18.06.2020, 16:10:39 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Nadešel čas, abych se rozloučil.
16.06.2020, 10:42:36 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Právě jsem přišel o práci. Byla z těch předchozích nejméně idiotštější, nějak se však musím živit. Umím spoustu věcí, ale nikoho to nezajímá. Potřebují idiota, který dokáže oblbnout další idioty. K něčemu takovému jsem se za poslední dva roky několikrát odhodlal, protože jiná nabídka než manipulativně hovořit s lidmi, což mohu excelentně dokázat, nebyla. Nikdo neměl zájem o zkušeného fyzika, pouze o manipulativního idiota.
15.06.2020, 13:16:43 Publikoval Luciferkomentářů: 10
Prší, občas zahřmí a meteorologové tvrdí, že to hned tak nepřestane. A je to dobře, protože žíznivá země si vodu žádá. Je neděle, obvykle nic nedělám, ale tentokrát přicházím s výzvou.
14.06.2020, 10:07:43 Publikoval Luciferkomentářů: 0
V červnovém víně slunečního dítěte jsem řekl, že Víno hadrářů od Charlese Baudelaira doplním, pokud se mezitím nevytratím do ztracena, dvěma básněmi z téhož šuplíku. K mému podivu onen okamžik doplnění nastal dříve, než jsem čekal.
Léto začalo pučet a já přemýšlet, kam se můj život bude ubírat. Uvědomil jsem si, že asi ne do nekonečna. Pak jsem přehodil výhybku na fyziku a začal uvažovat nad tím, co je to vlastně nekonečno. Má vůbec nějaký smysl nad tím pojmem přemýšlet? Jsem tady. Narodil jsem se, abych tady byl. Byl mi dán do vínku život, abych ho prožil. Abych stvořil něco, co má skutečný smysl. Jak a do jakého nekonečna se to pak přetvoří, to mě nemusí až tak zajímat. A už vůbec ne, že u toho fyzicky nebudu.
Když mi bylo asi devět let, pojal jsem podezření, že jednoho dne umřu. Byl to pro mě naprostý šok. Za šera jsem si klekl ve svém dětském pokoji a modlil se, abych nemusel umřít. Modlil jsem se k Bohu, ačkoli jsem vůbec netušil, kdo to je, ale měl jsem pocit, že On tady bude navždycky. Život mě ale přinutil, abych tu hrůzu ze smrti opustil a věnoval se jemu.
Nebylo to snadné. Nahlížel jsem do různých filosofických i věroučných spisků, pokoušel se najít oporu ve spiscích vědeckých, a tak dále. A k čemu jsem dospěl?
Slunce je takové žluté kolečko na obloze, díky němuž kromě jiného zraje víno…
11.06.2020, 19:11:29 Publikoval Luciferkomentářů: 11