Neviditelný čert

Moje podvědomí do mého vědomého ega vyslalo signál, že už tady zase máme jurodivý pátek. No, možná tomu bylo naopak, ale v této chvíli to vůbec není podstatné. V této chvíli je tady zase ten pošahaný pátek a v poslední době mám pocit, že nastává čím dál tím častěji. Nakonec budu žít už jenom v jurodivém pátku… O podvědomí, vědomí a jejich spolupráci se tady v poslední době nashromáždilo velké množství informací. Přicházím tedy ještě s jednou malou cihličkou do této duševní stavby. Tu cihličku jsem převzal od Františka Koukolíka, a protože je fakt velmi maličká, doprovodil jsem ji nejednotným světem filosofie z téhož zdroje:

Lucifer

Vědomí a podvědomí

Jestliže by se naše vědomí podobalo špičce ledovce, bylo by toho pod hladinou daleko víc. V něčem naštěstí, v jiném naneštěstí. Jestliže je vědomí jako herci hrající před námi v jevišti, pak je podvědomí celé divadlo kolem. Hlediště, zákulisí, provaziště, propadliště, šatny diváků i herců, rozvody energií, kotelna, zdi a stěny… Někam se naše vědomá pozornost dostane, jinam nepronikne. Skutečným nevědomím jsou děje, které jsou podkladem několika set různých herců. Kdybychom měli vědomě řídit činnost svých kostí, kloubů a svalů při chůzi po několika schodech, sestoupíme z nich za hodně dlouhou dobu. Předvědomí je ještě složitější. Spadají sem například obsahy skrytých, vědomé pozornosti nepřístupných neboli implicitních pamětí. Všechno, čemu jsme byli učeni, třeba jako malé děti, a co se potopilo pod hladinu vědomé pozornosti. Co nás v mnohém celý život ovlivňuje – například řekne, kdo nám bude na první pohled milý a naopak. Proč všichni politici před očima diváků hladí nebo zdvihají malé holčičky s květinami? A co podprahové vnímání? Úsměvnou tvář promítanou několik tisícin vteřiny nerozlišíme. Náš mozek ano. Vyrobí nám příjemný pocit, i kdyby se na nás usmíval Hitler – což nevíme. Ale o tom by se dalo filosofovat velice dlouho.

Nejednotný svět filosofie

Změnu názoru lidé často považují za projev charakterové slabosti. Mohou mít pravdu, týká-li se změna názoru peněz, prestiže nebo moci. Něco jiného se však může odehrávat ve světě idejí. Například ve světě vědeckých myšlenek. Vlna oceánů běžící proti pobřeží se trvale mění a přitom zůstává sama sebou. Vědecké poznání se dá považovat za vlnu informací vyrvaných z neznáma. Také se trvale mění a zůstává sama sebou. Chybný výrok říká, že změní-li váš názor přemýšlení, jde o filosofii, jestliže ho změní Bůh, jde o náboženství, a jestliže ho změní fakta, jde o vědu. Takže vědci jeden rok něco tvrdí, za pár let říkají něco nového, co nevěděli a netušili, a přitom vědí, že existuje jediný zdánlivě pevný a trvalý svět – a to je svět dogmat. Představa, že rozmanitost světa je zdánlivá a jeho základ naprosto jednotný, je snad stejně stará, jako jsou velká monoteistická náboženství, starořecká filosofie, učení indického filosofa Šankary nebo taoismus čínských mudrců. Podle judaismu je jednotným základem světa „Jahve“, podle křesťanů „Bůh“ (praslovansky „Bog“), podle muslimů „Alláh“, podle starořecké filosofie atomy a prázdnota, případně čtyři základní prvky. Podle Šankary je to nepoznatelné „To“. A podle taoistů – co by to mohlo být jiného než „Tao“…

Lidské myšlení se dá přirovnat k velké řece s mnoha proudy. Jestliže si někdo myslí, že by z něj šlo vymontovat myšlení vědecké, pravděpodobně se mýlí. Snad všichni velcí vědci, zejména když začali stárnout, se začali ptát na obecné souvislosti. A filosof, který by nenahlédl do světa vědy, by asi přestal být filosofem. Neboť filosofie má být láskou k moudrosti.

Jednotný svět z největších i nejmenších kosmických událostí byl Einsteinův sen. Pracoval na něm několik desítek let, ale k závěru nedospěl. Možná, že budoucí výsledky z velkého hadronového srážkovače, obrovského stroje, který se podívá do samého srdce hmoty, řeknou, že něco takového možné je, ale možná, že řeknou, že to možné není. Nadto do platónského světa popsaného svazkem rovnic by se měl vměstnat i svět života a vědomí. Bylo by to krásné, ale asi to nepůjde. Proč ne? Představte si dítě na pouti. Má balónek. Balónek mu ulétne. Letící balónek poslouchá stejné zákony, jaké poslouchají planety. Polohu planet přesně spočítáte na tisíce let dopředu a dozadu. Polohu balónku za dvě hodiny po tom, co ulétl, nespočte nikdo. Ve hře je moc náhod. Stačí náhodný poryv větru. A podobné je to s vývojem života. Kontrolují ho, kromě jiného, jednoduchá pravidla – variace, selekce. Variace je náhodná, selekce někam vede. Následuje další variace, neboli proměnná, a další selekce.

O dobrém rozumu se říká, že je jako břitva. Nejde o náhodu. Mezi základními pravidly kritického myšlení, jímž dobrý rozum je, břitvy jsou. Neumíme-li je užívat, pořežeme se. Nebo lidi kolem sebe. A nakráčíme do tmy, což se zcela zbytečně dělo, děje a bude dít. Kritické myšlení není cestou k nekonečné pravdě, je nástrojem zabraňujícím cestě do nekonečných omylů. Kritické myšlení je pečlivé a uvážené rozhodnutí o tom, zda nějaké tvrzení přijmeme, odmítneme nebo zda se úsudku o něm zřekneme. Zároveň rozhoduje o stupni jistoty, s níž k těmto třem závěrům dospíváme. Nejde jen o získávání a uchovávání informací, ani o pouhý talent nebo soubor dovedností. Kritickým se myšlení stává až ve chvíli, kdy je užíváme. Není vrozené, musíme se mu učit. Celý život. Jaká jsou jeho pravidla? Jasnost, přesnost, úplnost, relevance, hloubka, šířka a logika. A ty břitvy? Ze 14. Století je Occamova. Říká, proč máme myslet, nikoli vymýšlet si. Z 18. století Humeova, působí na zázraky všeho druhu. Ze století našeho je Popperova. Odlišuje poznávání skutečnosti od nesmyslů, které se jako skutečnost tváří. Má někdo pocit, že je kolem nás nesmyslů málo? Že nerostou jak houby v lese? Jakoby nebraly v potaz ani náš vývoj kulturní, vědecké objevy nejen v biologii, vývoj jako takový…

Zdroj: František Koukolík, Martin Dokoupil - Otázky současné vědy (Soubor mikroesejí)

Poznámka:

Ty břitvy, jež odporují jurodivosti, tedy máme nejméně tři. Naše kritické myšlení, pokud jsme toho ještě schopni, má tudíž docela kvalitní výzbroj. Jen je třeba s těmi břitvami dobře zacházet, jinak se při holení naší mysli od zbytečného jurodivého vousu zbytečně pořežeme, a o to, co bychom z té jurodivosti v sobě měli ponechat, bez náhrady přijdeme.

31.05.2013, 00:00:34   Publikoval Luciferkomentářů: 19