Neviditelný čert

Třešňová nálada

rubrika: Povídání

Osmnáctého června 2018 jsem v doprovodu Stelly navštívil Krásný Dvůr v Podkrušnohoří, barokní zámek ve stejnojmenné vesnici v Ústeckém kraji v okrese Louny. Na východní straně zámku přiléhá francouzská zahrada s vodní nádrží a travnatými plochami zdobenými tisy a zimostrázy. Anglický park má rozlohu přibližně 100 hektarů.

Lucifer

Nádraží v Krásném Dvoře, kde všichni zámečtí výletníci vysedali, tvoří jedna čekací budka. Prý tady kdysi stávala nádražní budova, ale nejspíš si ji odnesli Němci kousek za Krušné hory. Naproti přes koleje se skvěl vysoký a košatý strom, jehož roli jsem poznal až při návratu, a za ním se rozpadala jakási stavba nejspíš nedotknuta od konce druhé světové války, kterou Němci už odvléct nestačili.

Zámecký park v Krásném Dvoře, který jsem spatřil poprvé v životě, mi připomněl něco podobného v Průhonicích, kde je též zámek i s parkem. Elementární rozdíl je pouze v tom, že Průhonice jsou kousek za okrajem Prahy. Před zámeckou bránou nás očekával koňský povoz, jenž jsem kvitovali s pomocí fotoaparátu, nabídku k jízdě jsme odmítli. Oba koně byli sice roztomilí, ale my měli vlastní nohy. A jenom ty, někdy i včetně rukou, jsme v té zahradě hodlali využít, a popřípadě v zájmu rozkoše i zneužít.

Nejdříve jsme si však šli prohlédnout zámecké nádvoří. Byla tam spousta zajímavých rostlinných i sošných věcí, mezi jiným též drobná restaurace se dvěma stolky vevnitř a třemi stolky se slunečníky venku. Musím se přiznat, že i když mě zaujala veškerá výzdoba zámeckého nádvoří, tak závěrečným úvodem nebyla prohlídka zámku, ale posezení v oné restauraci. Žízeň je žízeň, čemuž kupodivu neodporoval ani můj ženský doprovod, takž jsem stihl zhruba dvě skleničky vína.

Po lehkém občerstvení následovalo romantické putování zámeckým parkem. Svítilo sluníčko, ptáci cvrlikali, zurčel potůček, občas se zaleskla i hladina jezírka a za každým stromem nás čekalo překvapení. Kromě kytek a hmyzu se tak vyskytovaly i skupinky lidí… A kromě toho všeho se začala vyskytovat i temná mračna. Ke slovu či spíše hromu se přihlásila bouřková činnost.

V zámeckém parku v Krásném Dvoře hromy bily do korun stromů a blesky objímaly jejich kořeny. Dvě ztracené duše sochal deštný příval, a pak zase vysvitlo slunce. Ta horkost v jeho objetí však netrvala dlouze. Opět se zatmělo, když kalíšek vína byl už skoro prázdný. Bum! Prásk! Slzavé údolí.! U vlakové zastávky bez budovy jim do úst popadaly třešně ze stromu poznání, který tam stál tak sám. Ona řekla: Ještě! Ještě? A sluneční vlak vyjel z deště.

Když jsme dorazili zpět k zámku, hromy, blesky i s deštěm to jakoby zabalily. Zase vysvitlo sluníčko a v zahrádce restaurace na zámeckém nádvoří bylo krásné místo. Tož jsme se tam usadili a já se pokusil obnovit pitný režim. Šlo to docela dobře, jen nad hlavní části zámku se začalo kupit zase nějaké mračno a na hodinkách to vypadalo, že budeme muset brzy vyrazit k vlakové zastávce. Už trochu pršelo, když jsem svému ženskému doprovodu sdělil, že si odskočím támhle k těm nedalekým dveřím, za nimž si mohu tak nějak ulevit.

Čas se nachyloval k odjezdu, ale déšť neustával. Vydal jsem tudíž rozkaz k odchodu v dešti dolů. Můj ženský doprovod si opět rozmotal deštník, já se šel opět sprchovat. Když jsme se schovali do čekací vlakové budky, déšť začínal ustávat. Pak už zase slunce a nádherný letní den. K příjezdu historického vlakového vagónu zbývalo ještě několik minut, a tak jsem zaostřil svůj zrak na mohutný strom přes koleje. Byla to třešeň plná zralých třešní. A tak jsem se vydal přes koleje doplnit svoji třešňovou náladu.

Mezitím k nádražní budce dorazil onen pár, se kterým jsme sem přijeli. Ženský doprovod mužské části páru se bez váhání vydal přes koleje trhat a jíst se mnou třešně. Nastala chvíle, kdy jsme se tak nějak promísili. Pán přes koleje měl jako příruční zavazadlo mé příruční zavazadlo a já za kolejemi baštil s jeho příručním zavazadlem třešně. A když přijel vlak, tak jsme se zase smísili. Bylo to krásné.

02.06.2026, 05:24:52   Publikoval Luciferkomentářů: 0