Neviditelný čert

Všiml jsem si, že už nějakou dobu se zde nevyskytl nějaký zástupce hmyzu ze zoologické zahrady Johna Lloyda a Johna Mitchinsona. Poslední výskyt hmyzího zástupce se odehrál někdy v půlce léta v podobě mouchy, před kterou jsme měli tu čest seznámit se s pavoukem, motýlem a včelou. Všichni čtyři zástupci hmyzu jsou v naší domovině zcela běžní. Dnes přichází na scénu poněkud exotičtější člen této třídy šestinohých živočichů z kmene členovců, jenž se vyznačuje zajímavou matematickou schopností.

Lucifer

Nikdo pořádně neví, jak to cikády dělají, zle některé druhy mají svůj roční životní cyklus uspořádaný podle prvočísel - tedy čísel, která jsou dělitelná jen sama sebou a jedničkou: 2, 3, 5, 7, 11, 13, 17 atd. Cikády rodu Magicicada - z řeckého slova magos, což znamená "kouzlo", se vyskytují jen na východě Spojených států a jejich nymfy stráví mnoho let pod zemí, kde se živí kořínky stromů. Vynoří se jen jednou za 13 nebo 17 let, aby se pářily.

Důvodem této matematické přesnosti je vyhnout se pravidelným sudým (a tudíž předvídatelným) rozmnožovacím cyklům, kterým by se mohli přizpůsobit jejich nepřátelé. Tím, že se zajistí, že se jejich triliony vylíhnou za jediný večer, ale v nepředvídatelnou dobu, doslova zahltí predátory, kteří se jimi přejídají, dokud neodpadnou, a populace cikád není ohrožena. Tyto cikády mají třicet různých stadií, a každé se líhne jindy. Třináctileté a sedmnáctileté cykly se protnou jen jednou za 221 let. Během dlouhého podzemního pobytu si larvy budují nepromokavé komůrky z vlastního trusu, aby byly chráněné před záplavami. I přesto jich podle odhadu 98 % zahyne dřív, než pocítí nutkání se vylíhnout. Ty, které přežijí, odhodí podobu larválního stadia, promění se v dospělce a s vervou se začnou pářit. Většina jich uhyne do čtrnácti dnů a jejich těla se stanou důležitým dusíkatým hnojivem pro lesní půdu.

Cikády jsou určitě nejhlasitější hmyz, ale "zpívají" jen samečkové a obvykle jen za teplých letních dní. Některé druhy vyluzují až 120 decibelů, což je podobné, jako byste stáli úplně vpředu na koncertu AC/DC. Jsou slyšet přes kilometr daleko. Cikády netřou nohy o tělo jako luční kobylky, ale vydávají mlaskavé zvuky párem blan v břiše, podobně jako když hrajete na hudební nástroj. Jejich tělo vibrace zesílí. Cikády často koncertují ve velkých skupinách, takže ptáci těžko nacházejí jednotlivé samečky, ale hlavní funkcí písně je přivábit družku (ačkoli některé umí i "protest songy", jež vyluzují, když je dráždíte). Každý druh má své vlastní ladění, na které reaguje sluch samičky. Francouzský entomolog Jean-Henri Fabre se v 19. století pokusil dokázat, že cikády jsou hluché - a na strom, který jimi byl obsypaný, vystřelil z děla. Jejich koncert neustal, ale ne proto, že by byly hluché. Rána z děla pro ně nic neznamenala: s kanónem se pářit nedá.

Díky své zdánlivé schopnosti "znovuzrodit se ze země" bývají cikády v mnoha kulturách symbolem zmrtvýchvstání a nesmrtelnosti. V taoismu jsou symbolem tsien, duše, která po smrti opouští tělo. Ve starověkém Řecku je chovali jako domácí mazlíčky. Platón vypráví příběh o tom, že cikády kdysi byly lidmi, jejichž oddanost hudbě byla tak velká, že chřadly a chřadly, až po nich zbyla jen jejich hudba. Aristoteles je zase rád jedl pražené. Cikády se dodnes jedí v Asii, Africe a Austrálii; američtí indiáni je smaží a jedí jako popcorn. Cikády jsou překvapivě masité a chutnají prý jako chřest.

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech

Poznámka: Nezapomeňte si kliknout nahoře na obrázek, spatříte proměnu cikády.

04.12.2012, 00:01:04   Publikoval Luciferkomentářů: 4