Cyrila a Metoděje spolu s Mistrem Janem z Husi máme za sebou, a červenec spolu s létem se zvolna začínají ubírat ke svým vrcholům. Přemýšlím o tom, kam se vypravím, kterými lesy se budu procházet, abych se pokochal letní jurodivostí, a kde si zaplavu na znak, abych se mohl v poklidu dívat na obláčky klidně plující po modré letní obloze. Teď si však do rukou beru zde již profláknutou knížku o zvířátkách od Johna Lloyda a Johna Mitchinsona, abych se zapletl do pavoučích sítí. Lucifer
Pavouk je nejlepší tkadlec na světě. Kdyby neexistovali pavouci, museli bychom si je vymyslet; bez nich bychom byli zaplaveni hmyzem. Až do konce 18. století jsme se jednoduše domnívali, že pavouci jsou bezkřídlý hmyz, ale dnes víme, že patří do zvláštní třídy pavoukovců (Arachnida), do které patří 40 000 vědecky popsaných druhů a odhadem nejméně jednou tolik dosud čeká na své objevení. Pavouci jsou jedni z prvních suchozemských živočichů, a jsou draví, teritoriální masožravci: dejte 10 000 pavouků do uzavřené místnosti a nakonec z ní zbude jeden vypasený pavouk. Množství hmyzu, který za rok v Británii pavouci spořádají, by hmotností převýšilo britskou populaci. Ovšem spíše než "sežerou" bychom měli říct vypijí: pavouci svou kořist nejdříve trávicími enzymy vstřiknutými do jejího těla doslova rozpustí. To je skvělý trik, ale pavouci mají ještě lepší. Nejlépe ovládají spřádání pavučin. Pavoučí vlákno je v přepočtu pětkrát pevnější než ocel a třicetkrát elastičtější než nylon. Je tak lehké, že hmota vlákna, které by obtočilo celý svět, by vážila stejně jako kostka mýdla. Tvoří je bílkovina spředená s vodou; bílkovina mu dodává pevnost a povrchové napětí vody pružnost - přesto pořádně netušíme, jak vzniká. Jeden pavouk za svůj život usouká 6.4 kilometrů vláken, která se dají shromažďovat a spřádat na tkaninu. Při jejich dravosti je však těžké pavouky chovat ve velkém, jako třeba bource morušové, takže si musíme počkat, až nám padáky z pavoučího hedvábí, neprůstřelné vesty a umělé šlachy vyrobí genetičtí inženýři. Někteří pavouci své sítě využívají k létání. Stačí, když vylezou na plot, vystrčí zadeček do vzduchu, vystříknou dlouhé vlákno a počkají, až je odnese vítr. Takto jsou schopni putovat neuvěřitelně daleko a vyskytují se až v pětikilometrové výšce. Pavouci mohou spřádat dokonalé sítě téměř kdekoli, dokonce i při nulové gravitaci, ale zkuste jim dát drogy a zapomenou, čí jsou. Při pokusu NASA v roce 1995 se zjistilo, že po marihuaně se pavouci v půli přestali soustředit na soukání pavučin, zatímco po amfetaminech soukali rychleji, ale mnohem méně přesně. Nejextrémnější je kofein: "kávovou pavučinu" tvořilo jen pár nazdařbůh smotaných vláken. Pavoučí samci nemají penis. Když se chtějí pářit, nakapou sperma na speciální síť. Tu pak ukládají do páru speciálně adaptovaných končetin, nazývaných makadla (pedipalpy). Makadla se zasunou, zavrtají a uzavřou do odpovídajícího otvoru v těle samičky a napumpují so ní sperma, podobně jako se R2D2 připojoval k hlavnímu počítači. Jejich konec se poté odlomí. Vsunování makadel bývá pro samečka velmi nebezpečné: jeho družka může být až stokrát větší. U druhu Tidarren sysiphoides si sameček jedno makadlo předem ukousne, aby byl rychlejší a pohyblivější než ostatní nápadníci. Většinou přitom zemře, a jeho mrtvé tělo uchová sperma několik hodin v bezpečí před jeho soky. Samečci australského pavouka Lactrodectus hasselti bojují o to, kdo bude sežrán. Ten, kterého samice sežere, má zaručeno, že jeho makadlo pronikne dovnitř první, a jeho geny tak mají šanci pokračovat dál. Ačkoli kolem pavouků panuje spousta předsudků a strachu, někde je domorodci jedí. U kmene Piaroa ve Venezuele považují největšího sklípkana na světě (Theraphosa leblondi) za lahůdku. Když ho upečou, získají 10 až 12 dekagramů bílého masa chutnajícího jako krevety, ke kterému se místo párátek podávají jeho kusadla. Dříve se lidé domnívali, že kousnutí pavouků, lidově zvaných tarantule, provázejí zvláštní symptomy: strnulost, nechtěná erekce a neovladatelná chuť vytancovat jed v rázném, divokém tanci (nazývaném tarantella), který trvá mnoho hodin. Časem se ukázalo, že tyto příznaky způsobuje kousnutí jiného pavouka. A ještě jedna povzbudivá zpráva: Samičky černé vdovy, navzdory své špatné pověsti, sežerou jen každého desátého nápadníka, přestože jich vystřídají až pětadvacet za den. Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech Poznámka: Jak si to tak čtu, tak mě napadá, že je to zase další povzbudivá informace fraucimoru, i když tentokrát tomu pavoučímu. Přestože tomu lidskému docela fandím, tak bych ho chtěl požádat, aby nás až tak moc jako jejich pavoučí kolegyně nežraly
10.07.2012, 00:01:49 Publikoval Luciferkomentářů: 3