Neviditelný čert

Konec kalendáře jsme prožili v klidu a v pohodě, protože o tomto konci nikdo nevěděl. Domnělý konec měl nastat dnem 21.12.2012. Jenže letopočet tohoto konce byl stanoven špatně. Správným dnem ukončení 52 letého cyklu byl pátek 14.12.2012.

Ladislav Háva

Mayové používali ke sledování plynoucího času dva kalendáře. Kalendář Haab měl v součtu 365 dnů a byl používaný k běžnému sledování času. Zprávy se zaznamenávaly spolu s uvedením příslušného pořadového čísla dne, ve kterém tento jev nastal. Průběh času se u nich sledoval po dnech a končí dnem, který je označen číslicí 1,872.000. Pak je konec, počítání už dál nepokračuje. Vedle něho existoval posvátný kalendář, který měl jenom 260 dní. Tomuto období se říkalo Tzolkin. To byl svatý rok, ve kterém proběhly všechny náboženské rituály. Dělil se na 20 měsíců po 13ti dnech.

Oba kalendáře se setkaly po 52 letech, přičemž posvátný kalendář k tomu potřeboval období v délce 73 kratších roků: Haab 365 dní x 52 let = 18 980 dní, Tzolkin 260 dní x 73 let = 18 980 dní. Aby se mohly tyto kalendáře porovnat s naším kalendářem, byly sledovány nebeské události, jako heliakické východy planet, zatmění Slunce apod. Ty byly porovnávány se záznamy astronomických úkazů v našem občanském kalendáři. Celkem bylo vypracováno 52 takových korelací. U jedné z těchto korelací spadalo konečné datum mayského kalendáře právě do data zimního slunovratu na den 21. prosince roku 2012. Jejími autory byli: Goodman - Martínez - Thompson. Zkráceně se označuje písmeny GMT. Začátek mayského kalendáře byl stanoven na rok 3113 př.n.l .

Jak se ukázalo později, určení tohoto data bylo chybné. Patrně z důvodu, že nebyl udělán větší počet výpočtů a možná i z dalšího důvodu, že jeden konec období Tzolkin připadal na datum zimního slunovratu roku 2012, bylo za správné považováno toto datum.

Podobné sledování provedli bratři Böhmové, Bohumil a Vladimír. Ti porovnávali data z Drážďanského kodexu a objevili i další astronomické úkazy obsažené v některých datech a nápisech a našli i údaje o dalších planetách. Tím dostali přesnější výsledky a podle nich určili, že Mayský kalendář začíná rokem 3009 př.n.l. a sice datem 29. srpnem 3009. Při své práci zjistili, že pánové GMT použili stejnou metodu. I přes menší počet výpočtů dostali stejné výsledky, ale konec kalendáře určili špatně. Rokem 3009 př.n.l začínají dějiny u Mayů i psané dějiny v Egyptě. Obě korelace končí přibližně na stejném kalendářním datu: u korelace GMT dne 21.12.2012, u bratří Böhmů dne 14.12.2116.

Výsledky potvrdily, že se jednalo skutečně o ukončení kalendáře v době zimního slunovratu. Avšak bratři Böhmové zjistili, že se skutečný konec posunul o 104 roky dále do budoucnosti. Při tom souhlasí i délka posunutí o dvě období po 52 letech, tedy o dvě délky svatého kalendáře Tzolkin. Nově se zjistilo, že oběh Země kolem Slunce se zpomalil a to se projevilo ve zpoždění za mayským kalendářem o 7 dní. Něco způsobilo, že se naše Země poněkud vzdálila od Slunce a k oběhu po delší dráze nabrala za dobu 5000 let zpoždění 7 dní. Existuje k tomu hypotéza. Ta není nyní důležitá.

Důležitější je okolnost, že se vždy po uplynutí 52 let se očekávají u Mayů katastrofy. Proto, přestože správný konec kalendáře přijde až za 104 roky, je rok 2012 také konečným rokem jednoho cyklu svatého kalendáře a proto se i v tomto roce očekávají u Mayů katastrofy. Není důvod k tomu, aby rok 2012 byl výjimkou.

Jak k tomu došlo, že je konec každého období kalendáře Tzolkin vždy očekáván s hrůzou a napětím? Zde musíme hledat souvislosti s děním na jiném konci zeměkoule. Zjistilo se, že neobvyklé zjevy pozorované u Mayů souvisejí s děním v Egyptě. V roce 1240 př.n.l. odešli Izraelité z Egypta, jenomže před jejich odchodem dopadlo na Egypt deset tak zvaných Egyptských ran. Poslední z nich byla Egyptská tma. Ta trvala tři dny a povrch země byl poprášen černým lepkavým prachem, jakoby to byly saze z pece.

Tato tma nemohla být vyvolána prachem z pozemských sopek. Sopečné erupce by nevyvrhly do atmosféry tolik prachu, který by na tak dlouho zahalil celou zeměkouli. Podobný prach nemohl být kometárního původu, protože průlet komet kolem Slunce je rychlý a ohon komety by nemohl situaci na Zemi ovlivňovat více dní. I složení kometárního prachu bylo odlišné od hmoty dopadlé na povrch země. Původ prachu musel být ve vesmíru.

Tak dlouhá tma musela u Mayů vyvolat zděšení z toho, že Slunce už nikdy nevyjde. Ještě větší hrůzu muselo vyvolat další zatmění Slunce, které bylo doprovázeno padáním kamenů a zčervenáním povrchu Země. Shodou okolností se toto druhé zatmění dostavilo právě po uplynutí 52 roků. Hrůza obyvatel se patrně ještě více vystupňovala a patrně se hleděly udělat některé kroky, které měly zabránit tomu, aby se už žádné takové neštěstí na konci každé periody neopakovalo. Začaly se popravovat lidé v domněnce, že lidská krev je tou pohonnou hmotou, která dokáže zabezpečit bezporuchový svit Slunce. I v tomto případě existuje souvislost s děním okolo Egypta.

Do stejného období je nutno zařadit i pasáž z bible, kde je rovněž zaznamenán dopad kusů hmoty na povrch Země ve formě padání horkých kamenů. To se stalo v případě Jozuova boje s nepřáteli u Gibeónu (Joz-10/11-13). V bibli není zmínka o tmě nebo šeru, ale určité zatmění muselo tento jev doprovázet. V tento okamžik se na Zemi válčilo a na pozorování nějakého zatmění neměl nikdo čas. Zde už je přímý důkaz, že na Zemi padaly meteority. Tato událost však osvětluje i příhodu o domnělém zastavení Slunce a Měsíce na obloze, aby mohli být v prodlouženém dni nepřátelé poraženi. Podstata domněnky o zastavení obou těles spočívala v tom, že Jozue ani Slunce, ani Měsíc na obloze neviděl. Protože chyběla viditelná kontrola jejich postavení na obloze, mohl se Jozue domnívat, že došlo k zastavení jejich pohybu. Oblak prachu nebyl tak temný jako v prvním případě, ale přesto musel Slunce zcela zastírat. Tento oblak nebyl také tak kompaktní, ani stejnoměrně rozprostřený a obloha se mohla v průběhu dne i vyjasňovat, Mohlo to vypadat jakoby se den prodlužoval.

Z tohoto rozboru vyplývá následující:

Odchod Izraelitů z Egypta se měl udát v roce 1240 př.n.l. Jestliže předpokládáme, že kalendář Tzolkin začal v roce 3009 př.n.l., pak k tomuto datu uběhlo 1769 let. Cyklus 52 let se opakoval 34 krát. 52 x 34 = 1768 roků. Po odpočtu tohoto období od běžného času 3009 – 1768 = 1241 př.n.l. Vychází z toho, že Egyptská tma se objevila v roce 1241 př.n.l. Zároveň se potvrdil i termín odchodu Izraelitů z Egypta v roce 1240 př.n.l.

Dalším výsledkem je to, že případy dvojí existencí Egyptské tmy nebyly způsobeny pozemskými událostmi, ale že zde působily mimozemské vlivy, které je třeba objevit. Popisovanou událost s Egyptskou tmou je možno ověřit na usazeninách v ledovcích buď v Antarktidě nebo v Grónsku. Do dnešních dnů uběhlo od této události 3250 let. První vrstva usazenin, která pochází z roku 1241 př.n.l. a sestává z uhlíkatých částí. Druhá vrstva v odstupu 52 let, tedy v r. 1189 př.n.l. obsahuje kysličníky železa.

Nakonec se ukázalo, že původní chyba vlastně celé věci prospěla. Jednak vyvolala zvýšený zájem o Mayské prostředí a po získání opravených dat se objevila další skutečnost, na kterou by se jinak těžko přišlo. Bylo to zjištění, že Země se v průběhu 5000 let na své cestě kolem Slunce zpozdila o 7 dní. A to je skutečný objev, který si zaslouží dalšího bádání.

27.12.2012, 19:51:52   Publikoval Luciferkomentářů: 37