Neviditelný čert

Pojďme se podívat na další zvláštní jev, jenž souvisí s poltergeistem a dodnes ho nikdo z vědeckého hlediska nedokáže vysvětlit. Jedná se o podivuhodné létající kamení, které někdy vypadá jako kamenný déšť, ale zcela evidentně se nejedná o spršku meteoritů. Tento jev se však netýká jen kamení, ale i jiných podobných předmětů. Možná vás to překvapí, ale tento fenomén zaujal i Karla Čapka, jednoho z našich nejlepších spisovatelů.

Lucifer

Karel Čapek prožil své dětství v Úpici, která se nachází na řece Úpě nedaleko Trutnova, kde se setkal se značně tehdy rozšířeným mediánstvím (lidové označení spiritismu), které v něm probudilo zájem o nejrůznější tajemné a záhadné jevy, jimiž se na počátku 20. století zabývala metapsychologie. Zájem o takovéto jevy ho nikdy neopustil a dokonce na toto téma diskutoval i s Tomášem Garrigue Masarykem, jehož tyto jevy také zajímaly (viz Čapkovy hovory s T. G. Masarykem). V knížce Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka je ve Velké pohádce doktorské hned na úvod napsáno:

Jak víte, bývají kouzelníci dobří, kterým se říká čarodějové neboli divotvorci, a kouzelníci zlí, kterým se říká černokněžníci. Magiáš byl takový prostřední; někdy byl tak hodný, že vůbec nečaroval, a jindy čaroval tak mocně, že hřmělo a blýskalo; někdy ho napadlo, aby pršelo kamení, a jednou dokonce udělal, že napršely takové malé žabičky.

Karel Čapek v případě Magiáše evidentně nehovoří o meteoritech, ale o padání kamenů (nevědomky) zapříčiněném lidmi. Možná jej inspiroval z amerického tisku do českých novin importovaný příběh, který se roku 1682 odehrál v New Hampshire, kde po dobu tří měsíců pršely kameny v domě manželů Waltonových, nebo ho zaujala známá série padání kamenů, ke které došlo v roce 1922 v Kalifornii, či v květnu téhož roku v Jižní Africe. V posledním případě byla jedna lékárna v Johannesburgu po měsíce doslova bombardována kameny. Policie nakonec došla k závěru, že původkyní je mladá Hotentotka, která v lékárně pracovala. Ať se přesunula kamkoli, tak v její blízkosti vždy padaly kameny, přičemž nebyl objeven nikdo, kdo by je mohl házet. V této souvislosti lze ještě zmínit cihlový déšť, k němuž došlo v prosinci 1921 v několika místnostech ašrámu Srí Aurobinda v indickém Pondicherry, jež se dnes v tamilštině nazývá Puducherry. V kuchyni, na dvoře i na schodišti bez přestání pršely úlomky cihel. I tady nakonec padlo podezření na mladou osobu, pomocníka v kuchyni, jehož nakonec zavřeli do místnosti bez oken, ale i tam začaly jaksi "odnikud" pršet další úlomky cihel.

Pokud jde o Evropu, už v roce 1913 přinesly všechny belgické noviny zprávu o podivném padání kamenů, které se odehrávalo od čtvrtka 30. ledna do neděle 2. února toho roku v Marcinelle, v domě obývaném panem Van Zantenem. Jeden z policistů na místo povolaných prohlásil: "Viděl jsem jeden kámen dopadnout do středu velikého okna, potom celou řadu jiných kamenů, které dopadly poblíž místa dopadu prvního kamene a vytvořily spirálu. Ve druhém okně jsem zase viděl, jak první kámen zůstal vězet v otvoru proraženého okna, a byl vyražen druhým kamenem, který dopadl přesně na totéž místo." U všech podobných případů je zajímavé to, že až na velmi vzácné výjimky žádný z leckdy značného počtu kamenů nikoho nezasáhl.

A tady je ještě jeden případ, který se v době, kdy žil Karel Čapek, odehrál v tehdejším Československu. Roku 1927 se v československém tisku objevují zprávy o záhadné spršce kamenů v Kotrbachu, ve Viničných Šumicích, v Košťanech a v Mikulově. Deště kamení popisoval v Českém slově a nakonec i v publikaci Záhadné zjevy mediální psychiatr Jan Šimsa. Šimsa kupříkladu píše, že v Kotrbachu začaly kameny létat do místnosti vodorovným směrem skrz zavřené dveře, jako by se přitom vynořovaly z mlhy a jejich tvar a vzhled nebyl zpočátku zcela zřetelný, jejich dotek čehokoli působil velmi lehce, na zem však dopadly jako skutečné těžké kameny. Šimsa se také zmiňuje o tom, že když ty kameny ze země zvedneme, jsou teplé, což je znakem, že prodělaly nějakou chemickou reakci nebo byly zahřáty jistou energií.

U všech případů, které zmiňuje Jan Šimsa, ale i mnozí jiní pozorovatelé kdekoli ve světě, jsou zajímavá následující fakta: nikdy nebyl nalezen žádný pachatel, do místnosti nelétaly jen kameny, ale třeba i brambory nebo docela obyčejná bota, která v jednom případě prošla oknem, aniž by ho porušila, kusy cihel, betonu či omítky, drobný štěrk nebo písek atd., a většina těchto předmětů se zpočátku pohybovala vodorovně, pomalu a zpravidla nenapáchala žádnou škodu.

Jak se zdá, tak záhadné kameny nepadají "z nebes", nejsou to meteority. Pokud poletují venku, buší obyčejně do stěn domů, nebo míří do dveří a do oken. Dost často se mluvilo i psalo o tom, že poltergeistovy oblázky vletěly do domů komíny, které milují plazmoidy, jimž říkáme kulové blesky (komíny mohou z hlediska klasické fyziky představovat vlnovod), i když už byl pozorován a popsán průlet poltergeistových oblázků také okenní tabulkou, ve které zůstal otvor, ale sklo samo se nerozbilo, dokonce byly zaznamenány i případy, kdy kámen sice narazil do skla, ale zůstal jen viset v nevysypané okenní tabulce. Kromě toho v některých případech pozorováno, že v nějaké místnosti začaly kameny padat přímo ze stropu, aniž by v něm byla nalezena nějaká skulina, kterou by mohl i jen malý kámen do místnosti proklouznout. Kameny při svém pádu také často mění směr, což odporuje logice volného pádu.

A na závěr ještě dva zajímavé případy:

K prvnímu z nich došlo na Slovensku v roce 1941 v obci Banka u Piešťan. Paní Mária Zurková, dosud žijící pamětník tohoto "řádění poltergeista", vše nedávno potvrdila: "V jedné rodině tu žila asi patnáctiletá dívka. Opakovaně se stalo, že v její přítomnosti v místnostech padaly samy od sebe nějaké předměty - láhve, talíře, misky. Také se stávalo, že náhle ze stropu nebo přes okna začaly k nohám děvčete padat horké kameny - kupodivu ale nikdy nic nerozbily. Vyděšení rodiče dívky volali i policii. Policisté místo uzavřeli, kameny vyházeli, ale ty se samy po chvíli k dívce vrátily."

Bez většího ohlasu pak v nedávné době prošel našimi sdělovacími prostředky poslední publikovaný kamenný déšť. Inkriminované kameny si mohli diváci dokonce prohlédnout v televizním pořadu Střepiny, odvysílaném Novou v roce 2006. Kameny v měsíci srpnu roku 1999 poletovaly po domě paní Milady Popové ze Svinné, části obce Skuhrov nad Bělou v okrese Rychnov nad Kněžnou v podhůří Orlických hor. Neposedné kameny (největší z nich představovaly "placáky" velké jako chlapská dlaň) nejenže zde létaly po místnosti, přičemž z boku narazily do televizoru, pak i do obrazového rámu, ale některé z nich před udivenými zraky přítomných osob dokonce jakoby spadly z neporušeného stropu místnosti. A jak už v těchto případech bývá zvykem, pachatelé se nenašli a kameny žádného z přítomných svědků nezranily.

Zdroj: Karel Wágner, Poltergeist & čtvrtá dimenze

Poznámka:

Když připustíme, že alespoň některé z výše zmíněných případů, včetně těch, které tu nebyly zmíněny, nepředstavují nějaký podfuk, halucinaci, eskamotérsky kousek po vzoru amerického iluzionisty Davida Copperfielda atd., a popsané efekty byly skutečně pozorovány, pak musí existovat nějaké zcela reálné a vědecky podložené vysvětlení. Oficiální věda se těmito jevy nezabývá, avšak na druhou stranu se zabývá, obzvláště pak v kvantové fyzice (jak už bylo mnohokrát zmíněno v Populárně naučném koutku), jevy ještě mnohem fantastičtějšími a selskému rozumu nestravitelnějšími.

There are more things in heaven and earth, Horatio, than are dreamt of in your philosophy. (Hamlet od Shakespeara)

18.01.2013, 00:01:46   Publikoval Luciferkomentářů: 7