Spontánní samovznícení člověka a plazmoidy

rubrika: Pel-mel


Vracím se zpět k poltergeistům. To téma mě vážně zaujalo a ve zdroji Karla Wágnera nalézám celou řadu zajímavých podnětů, které neuhýbají z normální vědy, a přesto se jí tu a tam vymykají. Dnes si povíme něco o člověčím samovznícení, což může z hlediska lidské psýchy znamenat cokoli, ale v tomto případě pouze fyzické zpopelnění bez jakýchkoli známých příčin, a pak bude řeč o plazmoidech, což je téma docela blízké mé profesi.

 
Lucifer

Základní rysy spontánních projevů telekineze, které jsou popisovány v dopise Vasilije Andrejeviče Ščapova (viz Řádění poltergeista v carském Rusku) se zcela shodují s pozdějšími popisy nejrůznějších na sobě nezávislých pozorovatelů. Najdeme zde jak akustické jevy (klepání a bouchání ve stěnách, podlahách i v nábytku), tak samovolné vznášení se a pohyby nejrůznějších předmětů, přičemž dotyčný pozorovatel zdůraznil velmi důležitý fakt, že měkká tělesa vyvolávala při dopadu stejný zvuk jako tvrdá a těžká tělesa. Objevuje se tu dokonce samovznícení nejrůznějšího vybavení domácnosti, známé i ze současných případů "řádění poltergeista", i poměrně vzácný fenomén Spontaneous Human Combustion (spontánní samovznícení člověka), kdy dochází k dosud neobjasněnému samovznícení a následnému shoření celých těl, patří sem i samovznícení oděvu na lidech.

 
Jeden z prvních doložených případů tohoto fenoménu popsaný v odborné literatuře představuje článek z časopisu Boston Medical and Surgical Journal, kde lékař B. H. Hartwell popisuje případ z Ayeru ve státě Massachusetts, ke kterému byl povolán12. května 1890. Následně pak fenomén SHC dokládal též článek E. G. Archera z 26. srpna 1905, zveřejněný v British Medical Journal. V poslední době byl fenomén SHC zaznamenán například na Slovensku, a to v březnu roku 2011 v případě osmašedesátileté Márie Hajdučíkové z Bratislavy. V souvislosti s touto událostí podobný výskyt fenoménu SHC pak slovenským sdělovacím prostředkům potvrdil MUDr. Ivan Závodný (Súdnolekárské a patologicko anatomické pracovisko ÚDZS Nitra), který se setkal s tímto fenoménem v praxi.
 
Poměrně dobře popsaný výskyt poltergeista v rodině Ščapových podává i některé podstatné informace z hlediska fyziky. Především je zde možné vyloučit vliv elektrorozvodných sítí, neboť roku 1870 neměla ve svém domě jmenovaná rodina zavedenu elektřinu. Zrovna tak můžeme na základě těchto dochovaných zpráv vyloučit zahoření šatů na manželce majitele domu v důsledku chůze po koberci ze syntetických materiálů, v němž se nashromáždil elektrický náboj, neboť v domě Ščapových bychom v roce 1870 ještě nenašli koberec tohoto druhu, či spíše bychom v jejich vesnickém domě nenašli v tehdejších dobách koberec vůbec žádný. Přitom však je možné předpokládat, že zmiňované "modré jiskry" z domu Ščapových nebyly ničím jiným než elektrickým výbojem, plazmoidem, pozorovaným v 19. a začátkem 20. století i na jiných místech spontánních projevů telekineze.
 
Anglický fyzik W. Crookes například pozoroval elektrické jiskry skákající od stolu až do stropu, odkud padaly zase dolů, přičemž bylo zřetelně slyšet jejich praskot. Crookes také prohlásil, že on sám viděl "svítící těleso, velikosti a tvaru zhruba krůtího vejce, vznášet se bez hluku místností, zvedat se chvílemi do větší výše, než by mohl vystoupit některý z účastníků pokusu, a pak zvolna sestoupit na podlahu". Dr. Hooper popisuje profesorovi Henslowovi zářící koule "jež se tříštily s mocným výbuchem, kdykoli se dotkly stolu". Lord Adar popisuje, jak se takovéto plazmoidy kutálely po podlaze a "dotýkajíce se účastníků, působily dojmem hmotné substance silně nabité elektřinou", atd. Výše popisované plazmoidy a nejrůznější světelné i elektrické jevy byly pak často provázeny podivným zápachem - v dobách dávnějších, kdy tyto a jiné podobné úkazy byly považovány za projevy sil nečistých, pekelných či ďábelských, ještě označovaný za "sirný puch". Později jej spiritisté označovali za zápach fosforový, aby pak očití svědci z řad nepředpojatých vědců nakonec označili tento odér za "ozónový".
 
Zmiňované plazmoidy nelze na základě dosavadních poznatků spojovat s přírodním jevem zvaným kulový blesk. I když žádná uznávaná interpretace vzniku a podstaty kulového blesku dosud není známa, usuzuje se, že kulový blesk doprovází různé typy bouřek v Evropě téměř výhradně od června do září, naproti tomu různobarevné plazmoidy v podobě koulí byly pozorovány nejen v březnu, ale dokonce i za tuhé ruské zimy. Na druhé straně je však docela možné, že časem nasbírané poznatky o plazmoidech spojovaných s "řáděním poltergeista", mohou vést k závěru, že lze vystopovat kauzální souvislost mezi těmito plazmoidy a kulovými blesky.
 
V souvislosti s příběhem rodiny Ščapových je třeba zmínit jednu českou epizodu kronikáře Jizerských hor. Učitel a kronikář Hermann Blumrich popisuje, co se roku 1810 odehrávalo na statku v obci Liebverde (v dnešních lázních Libverda). V těsné blízkosti mladé dívky jménem Gertruda se tam začal objevovat zářící objekt kulovitého tvaru, do jisté míry odpovídající dnešním popisům kulového blesku. Tento podivný útvar se od ní nikdy nevzdálil na víc než na pár kroků, a to jak v noci, tak ve dne. Když ji pak sedlák, u kterého pracovala jako děvečka, po neshodách ze služby propustil, ujala se nešťastné Gertrudy učitelova babička Anna Blumrichová. Popisy podivného jevu jsou o to cennější, že byl pozorován přímo v kronikářově rodině. Zářivá koule, občas silně jiskřící a prskající, měla vykazovat řadu pozoruhodných vlastností, bylo s ní možné například komunikovat stylem, jakým později spiritisté komunikovali s údajnými duchy. Se zlou se však potázal každý, kdo by se chtěl Gertrudě či záhadné ohnivé kouli vysmívat. A tak se Gertrudě, doprovázené strašidelným jevem, začali místní lidé vyhýbat. Rozhodla se tedy požádat o pomoc kněze a vypravila se za ním do sousedního Haindorfu (Hejnic). Nakonec se zářícího objektu k úlevě všech Libverďanů sice zbavila, ale od té doby chřadla, její zdravotní stav se zhoršoval, až přes všechnu péči paní Blumrichové zemřela.
 
V roce 1987 přišel ruský vědec Smirnov s hypotézou, že kulový blesk je tvořený jakousi kostrou složenou z částeček sazí, kovu a vody o velikosti mikrometrů, odpařených při úderu běžného blesku. Objevila se i komplikovanější hypotéza laureáta Nobelovy ceny za fyziku a spolutvůrce sovětské jaderné pumy či supratekutosti Pjotra Leonidoviče Kapicy, jenž předpokládal, že ionizovaný plyn v kulovém blesku musí být zvenčí zásobován energií prostřednictvím elektromagnetických vln. Naproti tomu jsou v očích chemiků zářící koule jen chemiluminiscenčními útvary, které mají vznikat nezávisle na bouřkové činnosti, atd. Těch teorií kulového blesku je celá řada a dodnes nikdo neví, jak vlastně fungují a co s nimi mají společného plazmoidy, natožpak poltergeistři.
 
Zdroj: Karel Wágner, Poltergeist & čtvrtá dimenze

komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_