Neviditelný čert

Pro dnešek, den před příchodem dalšího svátku, jsem připravil takovou jízdní oddechovku. Inspirovala mě princezna Ustrašenka, a hlavně její nastávající choť, jízdní princ, který se o ni přišel, vlastně přijel ucházet na hřbetě zvířete, jež se sice podobalo velbloudovi, v našich pohádkách však princové jezdí převážně na koních. Otázka „Odkud pochází kůň, který doklusal do Evropy?“ je zjevně zodpovězena již v nadpisu. Mnohem rafinovanější otázkou je „Odkud pochází kůň, na kterém se naučili jezdit severoameričtí indiáni?“. Schválně, jestli na tu zpětnou vazbu přijdete.

Lucifer

Předkové koní, stejně jako psů a velbloudů, se poprvé objevili před padesáti miliony let v Severní Americe. Tehdy se proháněli po deštných pralesích a živili se plody stromů, tak jak to dodnes dělá jejich příbuzný tapír. Ale čím víc se planeta ohřívala a lesy nahradily rozlehlé travnaté stepi, američtí předchůdci dnešních koní se diverzifikovali a přizpůsobili novému prostředí, až se nakonec dostali přes Beringovu šíji do Asie. (Koně tedy klusali opačným směrem než lidé.) Všechna dnešní plemena domácích koní patří k jedinému druhu Equus caballus, který je potomkem těchto amerických přistěhovalců. Z divokých koní přežil do současnosti jen jediný druh – kůň Převalského (Equus przewalskii).

Koně jsou obyvatelé stepi a mnoho adaptací, díky kterým mohli přežít v otevřené krajině s tuhou ostrou trávou, dodnes ovlivňuje jejich životy. Chudá strava vyžaduje dlouhé tenké střevo, a proto koně vyrostli. Na rozdíl od přežvýkavých turů nemají složený žaludek, takže na to, aby si udrželi hladinu energie, potřebují spíš časté menší dávky potravy než velký objem píce jednou za den. K fermentaci u nich dochází v tlustém střevě, a tak živiny vstřebávají až v druhé polovině trávicího traktu. Změna ve složení stravy u nich tudíž může způsobit vážné problémy: na sacharidy a bílkoviny příliš bohatá pastva, plesnivé seno a neznámé jedovaté rostliny mohou u koní snadno způsobit koliku či dokonce smrt.

Koně patří k pronásledovaným druhům: nejlepší obranou v otevřené stepi je běžet rychleji než útočící nepřítel. Proto mají největší oči ze všech suchozemských savců, které jim umožňují výhled zorného pole přes 270°. Cokoli neznámého (například igelitový sáček, odlesk zrcátka) je pro ně povelem k úprku. (Koně vlastně tak trochu připomínají Forresta Gumpa, nebo spíš naopak. ) A také, protože výdrž je pro přežití důležitější než počáteční rychlost, koním vyrostly a zesílily nohy, ale přesto k dosažení nejvyšší rychlosti potřebují čas a prostor. Většina sprinterů od startu do padesáti metrů koně předhoní.

Tím se patrně vysvětluje, proč většina prvních setkání člověka s koňmi končila pro koně fatálně. Lovci je zabili a snědli. Nejstarší pravěký hominid v Evropě, 500 000 let starý člověk z Boxgrove, byl nalezen vedle zabitého koně. Ve svém původním domově, v Severní Americe, zmizeli koně do konce poslední doby ledové. Indiáni se poprvé setkali s dnešními koňmi, teprve když do Ameriky v roce 1492 dorazil Cortéz se svými lidmi. Indiáni je, celkem logicky, nazývali „velcí psi“, protože do té doby jako pomocníky pro přepravu znali jen domácí psy.

Není přesně známo, kdy člověk na koních začal jezdit a postupně je přestal lovit pro maso. Je pravděpodobné, že byli domestikováni několikrát a nezávisle na několika různých místech. Zatím nejstarší známý nález ukazuje na Ukrajinu a dobu před 6000 lety, což je několik set let před nejstarším známým kolem. Šlo o jeden z přelomových momentů v lidských dějinách (a pro koně to znamenalo šanci na přežití). Lidé se najednou mohli přepravovat na velké vzdálenosti a vést války dříve nevídaných rozměrů a divokosti.

Koně jsou užiteční po všech stránkách, pro člověka mají i hlubokou symbolickou hodnotu, a uctíval je celý starověký svět od Číny a Mongolska po starověký Egypt a keltskou Evropu. V tomto ohledu jejich význam nikdy nepoklesl, třebaže už se téměř nevyužívají k boji, zemědělství ani dopravě. Jen v Británii a Spojených státech však lidé chovají 10 milionů jezdeckých koní kvůli jezdeckému sportu či na chov a vydělávají přes 60 miliard liber, což je suma převyšující hrubý domácí produkt mnoha chudších zemí.

A na závěr jedna koňská perlička: V mnoha kulturách se dosud běžně jí koňské maso, zvláště mezi Kazachy, kteří dokonce jako pochoutku jedí koňský konečník, a Francouzi, kteří si koninu údajně oblíbili po bitvě u Eylau v roce 1807, kdy Napoleonův lékař poradil vyhladovělému vojsku, aby snědlo koně zabité na bitevním poli.

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech

Poznámka: Kliknutím na obrázek se s koňmi dostanete do jiných dimenzí.

07.05.2013, 00:00:20   Publikoval Luciferkomentářů: 18