Neviditelný čert

Jak už to tak bývá, všechno se někdy začne a někdy zase skončí. Ke svému konci dospěla i má granadská konferenční anabáze. Bylo to hezké, bylo to příjemné, i když občas příliš horké, Španělé byli bezva, Španělky ještě bezvadnější, no a španělské dětičky doslova k nakousnutí. Tu a tam se tou anabází prolínala mañana, ale byl to jenom takový docela roztomilý španělský kolorit. Teď mě čeká celodenní let zpět do Matičky stověžaté.  

Lucifer

Proč celodenní? Inu proto, že jsem si zpětný let vybral dost bezhlavě. Odlétám někdy kolem půl desáté z granadského letiště, které působí svazarmovským dojmem (jako že to tam chvílemi vypadá, že tam chcípl andaluský pes), ještě před polednem přistanu v Barceloně a na odlet do Prahy budu čekat až do šesté hodiny večerní. Nejspíš se usadím v nějaké letištní restauraci, vybalím notebook, objednám si skleničku červeného moku a ponořím se do nějaké literární tvorby.

Před dvěma lety jsem pro změnu zažil noční let z Chicaga do Prahy. Vlastně i ten let do Chicaga byl noční. Na počátku noci jsem přiletěl do Paříže na letiště Charles de Gaulle, a jak noc nabírala obrátky, letiště zvolna usínalo, bary se zavíraly a já tam poněkud zmateně bloudil prázdnými koridory. A šlo to. Docela zajímavý zážitek. Teď se to odehraje přes den za plného letištního provozu. Jak říkáme my Češi, Moraváci, Slezané, Hanáci atd.: No problem.

Každý čas se dá využít a já v té Barceloně budu mít vlastně něco jako tvůrčí odpolední siestu, což jsem si už částečně nacvičil v Granadě.

Nenacházím dost síly, abych zde nyní popsal ten úžasný konferenční výlet do Alhambry. Nechám si to v hlavě dozrát – doufejme, že to tam dozraje. Nečekejte ani další obrázky z Granady, natožpak z Alhambry. Musím si je nejdříve řádně roztřídit. Jeden obrázek bych tu ale mohl dát. Vlastně ho už vidíte vlevo nahoře. Co tam vidíte, je postel, ve které jsem spal v hotelu Dauro. Ten obrázek nad postelí je pohled na dávnější Granadu.

Tak dobře, přidám ještě jeden, úplně na konec. Je pro Granadu zřejmě netypický. Na obrázku je jakýsi chlápek s kapucí spoutaný řetězy. Podařilo se mi do té kapuce nahlídnout, takže mohu místopřísežně prohlásit, že barva jeho kůže je černá. Čert ví, a možná ani on ne, proč tam ten černý chlapík spoutaný řetězy postává. Nedovolil jsem se ho na to zeptat. Mohl bych dostat řetězem po hlavě. V každém případě ale velmi zajímavá granadská scéna.

Dobrá, smiluji se nad vámi, vedle toho zřetězeného černého chlapíka zařazuji ještě jednu velmi nezvyklou postavu, kterou jsem spatřil u hlavní granadské katedrály Catedral Suites. Roztomilá, že?

A tím bych tu granadskou anabázi považoval za uzavřenou.

Adiós en Praga.

20.07.2013, 00:00:31   Publikoval Luciferkomentářů: 23