.:: Neviditelný čert ::.

Granadské postřehy

rubrika: Pel-mel

Přicházím s několika více či méně chaotickými postřehy ze svého pobytu v Granadě. Něco jsem zde už utrousil v poznámkách, takže kdybych se trochu opakoval, slitujte se nade mnou. Ze závěru předchozí věty jste jistě pochopili, že ta snůška postřehů bude rozverně veselá, a kromě toho písmenkově poměrně stručná, obrázky však oplývající.

Lucifer

Vezměme to tedy od začátku. Hotel Dauro, v němž jsem měl tu čest trávit pozdně odpolední siestu a hlavně noci, se nachází na rušné ulici. Když se však hned za rohem projde krátkou uličkou, objeví se poměrně široká ulice, něco jako bulvár, jehož středem se vine stromová alej. Tam je už poměrně klidněji. První, co jsem si v té aleji vyfotil, byl takový roztomilý kostelík. Bylo to v neděli a i na té rušné ulici bylo poměrně klidno. Granadští obyvatelé totiž striktně dodržovali křesťanskou neděli (turisti se vyskytovali převážně jinde, ještě o tom bude řeč).

V pondělí se však provoz na těch rušných ulicích rozjel na plné obrátky, a co mě v této souvislosti nejdříve zaujalo, byly semafory obdařené pěší přechody. Ty semafory byly takové roztomilé, i když na nich svítila červená hodně dlouho. Roztomilé byly v tom, že když se na nich rozsvítila zelená, objevil se panáček, který pohyboval nohama. I když člověk začal okamžitě přecházet, ještě než dorazil na druhou stranu, panáček už těma nohama kmital dost intenzivně a nad ním se odpočítávaly poslední sekundy. Na druhé straně stromového bulváru jsem uviděl téměř pusté úzké uličky. Tohle ještě nebyla turistická zóna.

V Granadě je spousta fontán a vodotrysků, které jsou však během dne povětšinou téměř bez vody. Voda se šetří až na pozdní večer, kdy granadské ulice začnou oživovat pěšími chodci, rodinkami, turisty atd. Po deváté hodině se začne ochlazovat, po desáté i stmívat a kolem jedenácté se začne žít na plné pecky.

Jedna z turistických oblastí se nachází v okolí hlavní granadské katedrály (la Santa Iglesia Catedral Metropolitana de la Anunciación de Granada). Je plná úzkých uliček a nedaleko katedrály je obdélníkové náměstí (la plaza Bib-Rambla), jež je celé lemováno restauračními zahrádkami. Vyzkoušeli jsme skoro všechny. K jídlu si můžete objednat leccos, anebo také nic, ale nejpozději u druhé sklenky moku, piva či vína, se vám na stole objeví základní tapas (Tapas: lahůdka na jedno sousto), jenž je v podobě půlky drobně ozdobeného sendviče plus hrstky oliv něco jako pozornost podniku k pití. Ne že bychom chtěli nějak význačně ušetřit, ale jednou či dvakrát jsme zůstali pouze u tapas, bohatě to stačilo. Jednou jsem si dal pizzu s kozím sýrem a špenátem, další ingredience jsem už zapomněl, neobsahovaly však maso či rybu, a k tomu červené španělské víno, které sice bylo dost těžké, ale ke strávení pizzy dostatečně efektivní.

Na plaza Bib-Rambla jsme nejednou narazili na partu zřejmě bezdomovců s několika psy. V jednom případě se nacházeli kousek od našeho stolu, jeden nebo dva psi uvázáni, další kolem pobíhali a ňuchali po nějakém pamlsku. Někde uprostřed náměstí u kašny jsem zpozoroval, jak si malé děti hrají s nějakými bublifuky, z nich vylétaly obrovské bubliny. Jeden z těch bezdomovců se po nějakém čase zvedl a šel uklidit ten bublinový vercajk, přičemž se vrátil s kloboukem s nějakými drobnými, které si mezi sebou ta parta bezdomovců začala rozdělovat. Oni tam tedy jenom tak nečuměli, ale pracovali. Jindy poblíž jiné z těch restauračních zahrádek se zase objevil jakýsi týpek s kloboukem a deštníkem a natáhl si mezi jedním sloupem s osvětlením a tyčí vedlejší zahrádky poměrně povislé lano, načež pak začal za doprovodu jisté hudby předvádět provazochodecké kousky, za něž by se nestyděl ani věhlasný cirkusový profesionál. Nemusím snad dodávat, že i on za mrzký peníz pracoval.

Další z turistických oblastí je El Albayzín (také Albaicín či El Albaicín), stará čtvrt na kopci naproti kopce s Alhambrou. Trochu mi to se svými úzkými křivolakými uličkami připomnělo Malou Stranu. Z Albaicínu jsem pak poprvé koukal na Alhambru, abych se tam následujícího dne vypravil. O Alhambře vám v tuto chvíli moc nepovím. Chtělo by to nějaké širší pojednání, ale nevím, jestli se k tomu ještě dostanu. Informací o Alhambře na internetu jsou mraky, včetně hezkých obrázků. Přidávám zde pouze pár mých vlastních. Je ze zahrad Alhambry, které jsou úžasné a plné nejrůznější květeny a fontán, bazénů a vodotrysků.

Dost chaoticky utříděných písmenkových postřehů, na řadě jsou obrázky. Co který obrázek zhruba zobrazuje, naleznete po najetí na něj myší, no a pak nezapomeňte kliknout.