.:: Neviditelný čert ::.

Zima nezima

rubrika: Pel-mel

Zima k nám tuto zimu ještě nedorazila. Těch pár dní, kdy teploty klesly pár stupňů pod nulu Celsiovy stupnice, nelze ani v návalu velkodušnosti za skutečné zimní dny považovat. Astronomický zimní čas se překulil do druhé půli a naděje, že nás zima v tuhle roční dobu ještě oblaží, taje jako hrouda sněhu na rozpálené pánvi.

Lucifer

V našich klimatických podmínkách je běžné, že zima je přerušována teplými vlnami, kdy dochází k takzvané oblevě. Hromady sněhu se zmenšují až do chvíle, než přijde studená či přímo mrazivá vlna, kdy se opět začnou zvětšovat. Tenhle stav však tady není, zima nezakořenila, sníh téměř vůbec není, jen něco málo a povětšinou ještě umělého v horských oblastech – není zkrátka nic takového, co by mohlo přivítat běžnou zimní oblevu. Situace připomíná předjaří či jaro, kdy se příroda probouzí a občas zachumelí, něco jako opak oblevy. Jenže předjaří natožpak jaro tu ještě není, je tady zcela bezprizorní nezima. Předjaří se však už začíná blížit mílovými kroky a šance, že se zimě ještě podaří zakořenit, tají jako hrouda sněhu na čím dál tím více sluncem prozářených stráních.

Pod tíhou tohoto rmutného faktu jsem v návalu bezzákluzové sentimentality sepsal v kavárně Satori v pozdním pondělním večerním čase krátké zamyšlení. Použil jsem něco jako automatické psaní, jež mělo na startovní čáře aktuální zimu nezimu, načež pak doputovalo k něčemu mnohem obecnějšímu. To, k čemu doputovalo, bylo nejspíš iniciováno mým posledním víkendovým zážitkem z mé nedaleké nákupní galerie, jenž samozřejmě není originální stejně jako výsledek automatického psaní. Potřeboval jsem v té nákupní galerii objevit obchod s obuví, takže jsem ji celou obkroužil, poněvadž mi v daném okamžiku tak nějak vypadlo z paměti, že se ten obchod nachází přímo před hlavním stadionem onoho pastviště, tam, kde jsem si už jednu obuv zakoupil. Jak jsem tak surfoval po nákupní galerii a kontroloval všechna konzumní zařízení, místo obuvi jsem spatřil dětské hřiště, na němž děti absolvovaly všechno možné z toho, co děti dříve absolvovaly na přirozených dětských hřištích. Uvědomil jsem si, že vše, co se dříve dělo venku, se teď odehrává pod jednou střechou, uvnitř konzumního pastviště.

Zde je ta krátká úvaha:

V hromadných sdělovacích prostředcích jsem zaznamenal informaci, že houfy českých vyznavačů zimních sportů vyrazily do Alp, aby si tam užily jarní prázdniny, jež jako obvykle začínají někdy na počátku druhé poloviny zimy. V jednom přímořském letovisku u Černého moře se mezitím konají zimní olympijské hry. V Tokiu mezitím zaznamenali největší sněhovou bouři za posledních několik desítek let, zatímco v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se zdá, že zima se tuto zimu nedostaví. Časem se zde možná nedostaví žádné z ročních období, jen tak zcela bezprizorně se bude zkracovat a prodlužovat denní svit, noční tma ho bude následovat v opačném pořadí. Jarní prázdniny, stejně jako letní či zimní, budou vyhlašovány podle potřeby kdykoli, popřípadě nikdy, protože se to všechno slije do jedné prázdninové mlhy.

Co nám tady zůstane, budou čím dál tím větší a širší rodné konzumní pastviště, nákupní galerie, v nichž si budeme moci vše, co venku zmizelo, vychutnávat v profesionálně aranžované reprodukci, jež bude mít tu výhodu, že nikdy nezmizí, že se bude opakovat furt dokola a přesně tak, jak si to budeme přát. Časem i to se stane archaickým přežitkem – koneckonců, proč se pořád přemísťovat, byť jen na nejbližší konzumní pastviště, když můžeme zůstat stále na stejném místě a vše, po čem s narůstající vehemencí toužíme, nám bude pomocí dronů servírováno prostřednictvím virtuální reality.

To je jistě velmi dobrá zpráva pro okolní přírodu, která se může začít vracet ke svým kořenům. Jednoho dne ty kořeny těmi virtuálními konzumními krabicemi prorostou a planeta Země si na nějaký čas oddechne, alespoň do té doby, než se na ní zase objeví nějaký stupidně sebestředný a od přírodní reality deprivantně odpojený parazit.

Konec úvahy z pondělního Satori.

Co k tomu ještě dodat? Snad už jenom psy pana Pavlova.