Neviditelný čert

Včera jsem navštívil Hrnčířské trhy v Berouně.

Lucifer

Bylo krásně, sluníčko, sem tam nějaká šála, ve Zličíně jsem nastoupil do autobusu a za půl hodiny jsem vystoupil v Berouně na autobusovém nádraží. Přešel jeden můstek přes Berounku, potom druhý, pak jsem prošel Pražskou bránou a octl se na Husově náměstí, kde se ty trhy konaly. Byly tam mraky lidí, stánků, hrnců a soch. V oznámení na internetu jsem si přečetl, že si tam můžu dát pečené nebo uzené úhoře a podobné ryby, ale ať jsem kroužil kolem náměstí tam i zpět, na nic takového jsem želkrišna nenarazil. Dal jsem si tedy medovinu, vínko, jakési uzené ucho a pak jsem vyhladověle zakormidloval do hospody Český dvůr na obvodu náměstí. Zlákala mě cedule u vchodu, kde byl seznam zajímavých pikantních jídel. Číšník mi však přinesl standardní historický jídelní lístek a když jsem se zeptal, kde jsou ty názvy z venkovní cedule, tak mi řekl, že zatím ještě nejsou. Dal jsem si tedy svíčkovou flaksnu s knedlíkem.

Aź na to, že tam nebylo nic chutného k jídlu, natožpak slíbeni úhoři, tak se mi to docela líbilo. Trh jsem prošel křížem krážem, nasekal několik fotek, navštívil sošný parčík uvnitř trhu, pochutnal si na medovině, přeplachtil přes dva můstky na autobusové nádraží, zaběhnul dolů pokochat se Berounkou a nastoupil do autobusu směrem ke Zličínu. Autobus byl pěkně narvaný a když jsem nastoupil, uviděl jsem pouze jedno prázdné místo u tlouštíka, který na tom místě měl tlustý batoh. Když jsem se ho zeptal, zda bych si tam mohl sednout, dost ho to překvapilo, ale nakonec mě tam s funěním pustil. Moc jsem si nepomohl. Tlouštík se rozvalil, nacpal do uší sluchátka a na plné pecky pustil jakýsi děsivý rachot. Slyšel jsem to tak vydatně, že brumlání autobusu proti tomu bylo jak tikání hodinek.

Brzy jsem toho měl plné ucho, tak jsem se začal ozývat, ale tlouštík chrněl a přes ten rachot mě nemohl ani slyšet. Jedna paní, co stála v chodbičce mezi sedadly se na mě dívala s pochopením a naznačovala, že ho mám na to upozornit. Řekl jsem, že už jsem se o to pokusil, ale nejspíš mne vůbec neslyšel a rvát mu sluchátka z uší se mi nechce, radši to zkusím vydržet, za chvíli jsme ve Zličíně. Ke konci už mě všichni kolem povzbuzovali a drželi palce. No a tak jsem konečně dorazil z Hrnčířských trhů a byl rád, že mě obklopovalo tolik milých lidí 

(Kliknutím na obrázek získáte jeho zvětšeninu)

13.09.2010, 12:33:00   Publikoval Luciferkomentářů: 20