Neviditelný čert

Začíná se poslední listopadový týden, od příštího pondělka se už na plné obrátky roztočí vánoční kolotoč. Tento poslední týden, který se ještě až tak nesvíjí v onom vánočním šaškecu, bych chtěl zahájit něčím podnětným, něčím, co je možné ještě zcela či alespoň dostatečně při smyslech vnímat, uchopit a pochopit. Uchopil jsem tudíž do rukou opět Malého Machiavelliho, z něhož zde naposled byl uštědřen terminační úder na solar plexus perfekcionismu, a vylovil jsem z něho pojednání o falešném vábení trendů a módních opulencí. V této souvislosti jsou velmi speciální předpovědi počasí na více než jeden či dva dny dopředu. Už třetím rokem je pro naši zeměpisnou oblast některými meteorology předpovídána arktická zima. Už dvakrát tato předpověď nevyšla. Myslíte, že se ta předpověď napotřetí konečně vyplní? Inu může. U počasí je opravdu všechno možné. Předpovědi počasí na delší dobu připomínají věštění z kávové sedliny. Jsou však i jiné předpovědi, jejichž základem není kávová sedlina, které z poněkud jiných důvodů zkrachují podobně jako ty o počasí.

Lucifer

Sevřete v ruce kámen, obraťte ji dlaní dolů a pak roztáhněte prsty. Co se stane? Kámen samozřejmě spadne na zem. Spadne pokaždé, když dlaň roztáhnete a předmět tím uvolníte. Nepotřebujeme příliš mnoho schopností, abychom si uvědomili, že tu působí jistá zákonitost. Dítěti stačí tři čtyři takové zkušenosti, aby se naučilo již při pátém pokusu očekávat, že kámen spadne dolů. Jaké by bylo jeho překvapení, kdyby se kámen, místo aby spadl, začal vznášet ve vzduchu! Umělečtí kouzelníci žijí z toho, že předstírají přelstění přírodních zákonů, a právě mezi nejmenšími diváky nacházejí vděčné publikum. Děti z opakování usuzují na skrytou souvislost. Ani my dospělí to neděláme jinak.

Tento druh usuzování je nám vrozený. Máme jej společný s většinou zvířat. Když budete v zimě každý den v poledne krmit ptáky, hned po pár dnech se začnou už několik minut před polednem shromažďovat na vaší okenní římse, vedeni svými vnitřními biologickými hodinami. Ve většině opakování skutečně tkví zákonitost. Každý den vychází Slunce, protože Země kolem něho obíhá podle zákona gravitace. Každý blesk je následován hromem, protože zvukové vlny se šíří pomaleji než světlo. Atp. Proto se zdá rozumné vždy, když se nějaká událost objeví více než dvakrát, usuzovat na trend, v jehož základu tkví hlubší příčina.

O to větší je pak naše překvapení, když se trend náhle obrátí. Kuře vidí v sedlákovi, který je denně krmí, svého dobrodince. Netuší, že s každým krmením se přibližuje den, kdy mu sedlák zakroutí krkem, aby je snědl v polévce. Chováme se snad my rozumněji než ono kuře? V dobrých časech podléháme euforii a doufáme, že budeme postupovat od jednoho vítězství k dalšímu. Ve zlých časech máme sklon vidět všechno černě a jsme pak překvapeni, když najednou dojde zase ke změně k lepšímu. Proto krize většinu lidí nepříjemně překvapí, zatímco prvním náznakům zlepšení nedůvěřují a váhají tak dlouho, až jim vlak ke štěstí nakonec ujede.

Sdělovací prostředky poskytují aktuální trendy. Živí se vždy tendencí včerejška. Když bulvární tisk na začátku roku 2000 psal „Do toho! Akciová horečka v Německu!“, poslední drobní spořitelé rušili vkladní knížky, aby nakoupili akcie. Umělci v přežití se zkušenostmi z krizí vědí: Když sdělovací prostředky vynášejí do nebes určitou módu, pak tato móda právě překročila svůj zenit. Udavatelé trendů se už od ní dávno odvrátili a etablovali jiný směr. Trend má svou vlastní krizi v zádech. Pro ty, kdo chytře ukládali kapitál, byla euforie tisku varovným signálem. Když všichni investovali své peníze do akcií, mohly už kurzy jedině klesat. Nebyli žádní další kupci, ale zato celé spousty těch, kteří budou prodávat v naději, že na svých akciích vydělají hotové peníze. Kurzy klesly na méně než jednu třetinu. Peníze se však nerozplynuly do vzduchu, jen se z kapes lidí důvěřujících trendům přestěhovaly na konta těch, kteří trendům a módám nevěřili.

Každý ví, že není možné předpovědět počasí na sedm dní dopředu. Přesto mnoho lidí s vážnou tváří poslouchá, jak mluvčí meteorologického institutu tvrdí, že ví, co se bude v následujících sedmi dnech dít. Odborníci se dívají na vývoj posledních let a vypočítávají, co se stane, když půjde všechno stejně jako dosud. Skupina ekonomů z německého Wolfsburgu, která zkoumala prognózy velkých bank a vůdčích ekonomických institucí, dospěla k výsledku, který zbavuje iluzí. Takřka vždy se odborníci omezili na to, že současný trend beze změny předepsali do budoucna. Touto metodou, zvanou extrapolace, vytvořili již v minulosti řadu pozoruhodných omylů. Kupříkladu:

V roce 1947, krátce po svržení atomových bomb, se vědci obrátili k mírovému využití jaderné energie a prorokovali, že nejpozději od roku 2000 budou naše vozidla, pračky a sekačky pohánět nukleární motory. Americké letecké společnosti v téže době předvídaly konec automobilismu. V každé garáži prý brzy bude stát vrtulník. Ulice, mosty a dálnice by se pak používaly už jen jako parkoviště pro lidi cestující vzduchem.

Poté co byl objeven penicilin a další antibiotika, předpovídala Světová zdravotnická organizace začátkem šedesátých let, že do roku 2000 budou vymýceny všechny celosvětové pohromy typu malárie a tuberkulózy.

Po úspěších v kosmických letech a robotice tvrdili experti v roce 1967, že v roce 2000 budou Zemi v noci osvětlovat umělé měsíce. Roboti že nahradí vojáky, čímž přestane zabíjení ve válkách. V medicíně se mělo dosáhnout toho, že bude možné nechat dorůstat amputované ruce a nohy.

Začátkem šedesátých let se meteorologové domnívali, že do roku 1985 ovládnou počasí a bude možné libovolně měnit oblačnost, déšť, vítr a teplotu („Poručíme větru, dešti…“).

Jak mohly chytré hlavy, které měly k dispozici velké instituty, početné spolupracovníky a možnost těch nejsložitějších výpočtů, vyvolat takové do nebe volající omyly? Pracovaly přece pečlivě a využily každé dostupné informace. Jen jedno nevzaly v potaz: že vývoj nemusí jít dále stejně jako dosud.

Události, které skutečně otřásly světem, nikdo nepředpověděl: rozšíření nemoci AIDS, nehodu atomového reaktoru v Černobylu, pád Berlínské zdi nebo teroristické útoky 11. září 2001. Ještě i po pádu Berlínské zdi se zkušení politici a ekonomičtí bossové na Východě i na Západě shodovali v tom, že NDR potrvá. Měl se reformovat a realizovat socialismus glasnosti podle gorbačovského vzoru.

Každá statistika na jedné straně říká: U pravidla je vyšší pravděpodobnost, že se stane skutečností, než u výjimky. Na druhé straně budoucí úspěchy a neúspěchy závisejí právě na těch vzácných, mimořádných událostech. Na vlak toho, co se předpovídá, už naskočila většina. Tím už se nic nezíská, i kdyby se stalo opravdu to, co se předpovídá. Prognózy, které jsou jisté, se týkají vždy takových všeobecných pravd jako: Lidé jsou v průměru stále starší; Zásoby surovin v dohledné době dojdou; Světové klima se otepluje. Že se prognóza vyplní, je tím méně pravděpodobné, čím více se týká ojedinělé události, čím dále do budoucnosti dosahuje, čím více faktorů může mít na její splnění vliv.

Pozor na prognózy, jejichž základem je móda! Mnoho myšlenek působí tak svůdně proto, že vycházejí z ducha doby. Přesto jsou falešné. Zde je jeden příklad: Pokaždé, když se zahajuje počítačový veletrh CeBIT, oznamuje odborník před kamerou: „Za několik málo let se telefon, počítač, televizor, elektronický zápisník, navigace, fotoaparát a kamera sloučí v jeden jediný přístroj – bude to osobní inteligentní asistent uživatele. Všechny jednotlivé přístroje budou pak zbytečné.“ Toto tvrzení se ozývá zhruba od poloviny osmdesátých let ve stále nových variantách. Skutečný vývoj však jde právě opačným směrem. Narůstá počet přístrojů, které používáme. Mobilní telefony sice opravdu dokážou fotografovat, nicméně většina uživatelů má vedle toho i digitální fotoaparát a kameru. Kdo vlastní televizor s možností sledovat internet, nevzdá se proto počítače ve své pracovně. A notebooku se nezbaví, ani když už může v nejnovějším mobilním telefonu surfovat po internetu.

Na první pohled se zdá přístroj, který by nahradil všechny ostatní, čímsi nesmírně praktickým. Jeho obsluha by však byla nadmíru složitá, právě pro velký počet funkcí od videorekordéru po systém zpracování textu. Již dnes se sotva který uživatel mobilního telefonu schopen využít všech přídatných funkcí svého přístroje, protože už jen prostudovat tlustý návod k použití je cosi, co přesahuje jeh trpělivost. Navíc kdyby se takový superpřístroj rozbil, uživatel by rázem nemohl vůbec nic – ani zatelefonovat do servisu, aby se dal přístroj opravit. Co je však hlavní: množství různých přístrojů nám dává pocit blahobytu.

Když začátkem sedmdesátých let určovaly módní normu minisukně, nikdo si nedokázal představit, že by ještě nějaká žena na sebe vzala dlouhou sukni. O pouhých pět let později byly šik sukně až na zem a krátké se nenosily. Móda, která je právě aktuální, často vypadá jako nadčasová norma. Lidé si sotva dokážou představit, že za pět let budou mít opačnou zálibu. Kdo se uchází o nové místo, mění povolání nebo uvádí na trh nový produkt, měl by velice podrobně prozkoumat, jestli se neveze s módním trendem. Vždycky přece trvá několik let, než uvidíte výsledky. Střídání módních vln postihuje nejen oblečení, ale i takové obory jako wellness, fitness, cizí jazyky a informatiku. Co dělat v takovém případě? Raději se omezit na konzervativní obory?

Naopak. Střídání mód a trendů vám jako umělcům v přežití nabízí velkolepé šance, jestliže změníte svůj způsob myšlení. Jestliže už se nebudete ptát: „Co je právě trendy?“, nýbrž: „Co už je tak dlouho out, že by se to mohlo stát brzy zase aktuálním?“

Módy podléhají efektu „trickle down“ (něco jako „skapávat“). Jakmile jeden směr zcela zobecněl, hledá malá skupina lidí – „trendsetter“ – možnosti, jak se od většiny odlišit. Ať jde o piercing, bioprodukty nebo inline brusle, všechno začíná u malé skupiny fanoušků, kterým už nestačí normální náušnice, ovoce ze supermarketů a kolečkové brusle jejich dětství. Sdělovací prostředky se o tom zmíní a brzy „skápne“ nová móda z vrcholku malé elity do širokých mas. Tam se nový směr nějaký čas udrží, než zase „skápne“ od trendsetterů nová móda mezi davy, než opět někdo začne považovat dosavadní směr za nemožný.

V té chvíli je třeba vyčkat, a se i tato nová móda přežije a bude naprosto out. To je okamžik, kdy začíná být pro trendsettery znovu zajímavý minulý trend. A celá hra může začít nanovo. Móda tedy podle efektu „trickle down“ prochází pěti stupni:

1. Trendsetteři ji etablují.
2. Přijme ji většina.
3. Novinka zastará.
4. Móda zmizí a stane se minulostí.
5. Trendsetteři ji znovu objeví.

A takhle to zpravidla běhá furt dokola jako na šaškecovém kolotoči.

Zdroj: Frank Naumann, Malý Machiavelli (15 osvědčených strategií pro životní krize)

24.11.2014, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 23