Buďte snášenlivý k chybám a vyvarujte se perfekcionismu

rubrika: Pel-mel


V předchozí části z Malého Machiavelliho od Franka Naumanna v podobě Aktivizujte se, než dojde k nejhoršímu, jsem v perexu naznačil, že následující pojednání z této knížky již nebude její systematickou procházkou. Pro dnešek přicházím s něčím, co se nachází až téměř na jejím konci a týká se perfekcionismu. Touto chorobou trpí ne zcela zanedbatelný počet lidí, ačkoli samotný člověk vznikl právě jejím naprostým potřením. Přesto se však stále vrací a na lidské pacienty tohoto druhu může mít až sebedestrukční účinek. Horší je, že svojí perfekcionistickou mánií může takový pacient znepříjemňovat život i všem ostatním jedincům takto truchlivě neobdařeným kolem sebe. Ještě horší je, že dotyčný perfekcionista je naprosto perfektně přesvědčený, že tento způsob, jak se realizovat a jak ovlivnit své okolí, je tím nejhumanističtějším projevem, jak sobě a všem lidem vůkol prospěšně posloužit. „Bezchybný“ perfekcionista je téměř neřešitelnou fatální chybou systému lidské společnosti.

 

Lucifer


My lidé jsme těmi nejvíce chybujícími bytostmi na této planetě. Našimi nejstaršími předky jsou jednobuněčné organismy. Před čtyřmi miliardami let žili v praoceánu a množili se dělením, jímž předávali kopie své dědičné substance. Kdyby toto množení perfektně fungovalo, byli bychom dosud bakteriemi. Jenže se čas od času vloudily chyby – mutace. Nepatrná dědičná informace se chybně zkopírovala, jiná se načetla dvakrát, další se zapojila obráceně. Většina chyb zůstala bez následků. Zdravé části dědičného základu bakterií většinu chyb vymýtily. Některé chyby však zplodily živočichy, kteří se od svých předků lišili. Mnozí potomci získali vlastnosti, které se hodily do nových životních situací. Z bakterií vznikli červi, z červů se vyvinuli obojživelníci, ryby, plazi, opice – až některé z nich zmutovaly v lidi. Naše geny nejsou než jediné nakupení chyb.

 

Kdybychom byli perfektní, dokonalí a vyhnuli se veškerým chybám, žili bychom dodnes v oceánu jako jednobuněčné organismy. Tito perfektně přizpůsobení tvorové ostatně existují. Jsou to dnešní bakterie. Ty nikdy nepodlehly té chybě, že by začaly bubřet do svazků buněk. Za celé čtyři miliardy let se jim to nestalo. Nikdy nemusely vyvinout orgány, sexualitu, mozek a vědomí. Dodnes vedou tichý život jednobuněčných organismů ve vodním prostředí, dělí se, plavou a zase se dělí. Mnohé z nich se dokonce naučily žít v nás a z nás, svých chybných, odrodilých potomků. Díky svým chybám jsme si rozšířili horizont o mnoho dimenzí. Můžeme dumat o světech, které jsou bakteriím navěky uzavřeny. Jen ten, kdo riskuje chyby, jen ten se z nich může poučit.

 

Perfekcionismus zabíjí každou iniciativu – nejen proto, že se člověk připravuje o možnost poučit se z chyb. Komu to nedá a myslí na každou možnou past, ten mrhá energií na zajišťovací manévry. Předejít naprosto všem možným okolnostem, to může člověku zabrat celý život. V nejhorším případě to může dokonce zabránit jakémukoli výsledku.

 

Frank Naumann zažil v době svých studií jednoho nesmírně nadaného doktoranda, který chtěl napsat badatelskou práci o Herbertu Marcusovi, což byl jeden z filosofů generace osmašedesátého roku. Rozhodl se, že se bude nejdříve zabývat jeho biografií, ale ještě předtím musí prozkoumat, co si sám Herbert Marcuse o své biografii myslel, jaký vliv na své filosofování přisuzoval svému životu. Tím ale jeho úvahy zdaleka neskončily. Předtím chtěl totiž ještě vědět, kteří myslitelé měli vliv na Marcusovo pojetí toho, co znamená příběh života pro filosofii… a jeho perfekcionistická snaha košatěla a košatěla. Svou doktorskou práci nikdy nedokončil, nedokázal se totiž spokojit s předběžným, nedokonalým výsledkem. Dnes pracuje na pracovním úřadu, kde jiným ztroskotaným akademikům zprostředkovává kurzy dalšího vzdělávání a rekvalifikace.

 

Nikdo se nebojí krizí jako perfekcionista. Krize jsou totiž doby nejistoty. Hroutí se dosavadní rutina. Vše je otevřené, nikdo neví, kudy to půjde dál. Ale perfekcionista by chtěl předem vědět, co se bude dít. Připravuje se tím o velikou šanci. Napevno stanovené a navyklé postupy, které neskrývají žádná překvapení, nabízejí málo možností pro získání vlivu. Vše je přece pevně dáno, dokonce i další běh života. Perfekcionisté se cítí nejlépe, nejbezpečněji, v předem stanovené životní kariéře. Jako úředníci nebo součást nějaké jiné podobné hierarchie, v níž podle osvědčeného schématu pomalu, ale jistě postupují vzhůru. Nečekané události tuto dokonale zařízenou životní cestu ničí.

 

Umělci hledí na takové věci zcela opačně. Krize je pro ně jedinou dobou, kdy mohou s vynaložením malé námahy dosahovat velkolepých výsledků. Když se všechny zdi otřásají jako při zemětřesení, nepotřebujete beranidlo, abyste ty dříve pevné zdi vyvrátili. Stačí silný úder ramenem, a máte výhled na místo s novou stavbou. Proč se tedy zuby nehty bráníme chybám všeho druhu? Většina lidí se cesty, kterou se už jednou pustili, drží do konce, i když jim to přináší podstatné nevýhody – jen proto, aby si nemuseli připustit, že se zmýlili.

 

Proč si nedokážeme přiznat chybu? Chyby bývají považovány za příznak slabosti, zatímco bezchybnost za sílu. Síla znamená především nenapadnutelnost. Kdo se nenechá přistihnout při chybě, toho také nikdo nemůže kritizovat. Proto se u sebe samých tak snažíme vyhnout jakékoli chybě. Ostatní ať si tu a tam chybují. To nám připadá dokonce sympatické. Vzpomeňte na všechny ty filmové hrdiny, které máte rádi právě proto, že mají zřejmé slabosti. Detektiv s nepřiznaným obrovským strachem, typ Woodyho Allena se svou velkoměstskou neurózou, Pierre Richard, který je buď naprosto roztržitý či alespoň nesmělý, skoro všechno se mu podělá pod rukama, nicméně se léčí atd. Tyhle roztomilé filmové postavičky, škobrtající od jedné chybičky ke druhé, máme rádi až k naprostému zulíbání.

 

Každý profesionální prominent ví, že rázem získá sympatie, když se v interview přizná k nějakým těm chybičkám. Kdybyste snad opravdu někde potkali dokonalého člověka, nepůsobil by na vás nejspíš nepříjemně? Jako arogantní? Jako někdo, kdo bezpodmínečně chce být něco lepšího? Proč tedy tak přísně soudíme vlastní chyby? „Bezchybnost“, „bezvadnost“ pro nás znamená tolik co „nadřazenost“. Každý vskrytu ví, že se dopustil více chyb, než kolik jich navenek přiznává. Rozhodující rozdíl mezi slabostí a silou je tento:

  • Jestliže musím přiznat chybu, protože mě při ní načapali, odhaluji se. Přiznání je trapné. Projevil jsem slabost.
  • Jestliže chci přiznat chybu, které si dosud nikdo nevšiml, je to projev síly.

 

Nejvíce si škodí ten, kdo chyby zapírá před sebou samým. V nepřátelském prostředí, které nemilosrdně trestá každé selhání, je možné doporučit pečlivé zastírání toho či onoho omylu. Ve vlastním nitru však musíme být poctiví. Každá chyba totiž vyvolává malou krizi, z níž se můžeme poučit. Ne že vy jste selhali, ale vaše jednání se nehodilo k tomu, abyste tu či onu situaci správně analyzovali a vyřešili. Pojmenujte své chyby, pátrejte po jejich příčinách, opatřete si nové informace a zkoušejte nové strategie. Nebojte se metody pokusu a omylu a vyvarujte se perfekcionismu.

 

Zdroj: Frank Naumann, Malý Machiavelli (15 osvědčených strategií pro životní krize)


komentářů: 20         



Komentáře (20)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

astra2
20
astra2 20.11.2014, 18:12:42
No vida, co dokáže zavinit nevinný ypsilon! S vyplazeným jazykem

Lucifer
19
Lucifer * 20.11.2014, 16:59:34
Drobná oprava: Spíš by tam mělo být "... k ženě, ta je totiž už snášenlivá..." Úžasný

Lucifer
18
Lucifer * 20.11.2014, 16:55:16
Oslovení se samozřejmě může obracet k jedinci, ale pouze mužského rodu, což může na první pohled vypadat jako diskriminace jedinců ženského rodu, jako mužský šovinismus. Ale jenom na první pohled, na druhý pohled je zřejmé, že nemá smysl se tímto oslovením obracet k ženám. Ty jsou totiž už snášenlivé tak nějak o přírody. Mrkající

Stella
17
Stella 20.11.2014, 16:30:04
No o čem je tady řeč? Oslovení se může obracet k jedinci stejně, jako k mnoha jedincům.
Že vy jen tak laškujete?

astra2
16
astra2 20.11.2014, 14:45:53
Ano. Díky. Tak to má byt! S vyplazeným jazykem

astra2
15
astra2 20.11.2014, 13:07:06
Vždyť ses tím připravil o geniální pointu. To Y tam tak krásně bolí. Vrať ho, vše odpuštěno! Usmívající se

Lucifer
14
Lucifer * 20.11.2014, 12:13:44
Astro, mně se už přestalo líbit, svůj účel koneckonců splnilo, ale jestli trváš na jeho vrácení, tak se přemůžu. Mrkající

Stella
13
Stella 20.11.2014, 10:15:29
Ještě se mi nestalo, abych své jídlo pochválila. Jenže já tam ty nedostatky vidím! Asi je ale dobré je nepodsouvat svému okolí, protože si málokdy všimnou. Ano, je to vyrážení zbraně z ruky předem. Myslím, že to je obecně evropský zvyk.
Můj někdejší přítel kdysi dávno měl tendenci mě uklidňovat a litovat, když jsem naříkala nad úpravou svého zevnějšku a nemožnými šaty, protože nic nepochopil!
To jsou fígle... Ale z jiné oblasti, která je tak specifická, až je specifická! Mrkající

astra2
12
astra2 20.11.2014, 09:17:54
To snad není pravda! Kam zmizel ten krásný ypsilon v titulku? To jsou nějaké šalebné hrátky! ŽÁDÁM OKAMŽITÉ VRÁCENÍ! JINÁČ NEHRAJU! Plačící

11 Přiznávání chyb:
Starý kocour (neregistrovaný) 20.11.2014, 01:23:44
Na to je jeden trik: Přiznat více chyb, a aspoň jednu z nich uvést zřetelnou "nechybu".
Dělá to jedna má bývalá sousedka, herečka. Občas nám něco dobrého uvaří a donese (hodná holka z vesnice - nikdy se snad nenaučí tomu městskému povýšenému/opatrnickému nezájmu o bližní) a už ve dveřích lamentuje, že se jí to dneska nepovedlo. Je mi hned jasné, že to bude bašta jako v Alcronu. (Její dědeček byl v Praze známým hoteliérem.) Takže i kdyby přesolila - už jí to nikdo nevytkne. Vždyť přece sama říká, "že se jí to dneska nepovedlo". Falešná skromnost? Možná, trochu. Ale jako obrana proti hnidopichům to funguje báječně. Mrkající

Stella
10
Stella 19.11.2014, 22:13:16
Užitečné čtení. Ale často platí, že přiznáme - li chyby, rád toho druhý využije.
Mám v okolí hned několik lidí, které nikdy nezajímá věc sama o sobě. Okamžitě vypočítávají chyby. Vyhýbám se jim - těmhle lidem - jak můžu.
Jak je to řečeno v komentáři 2 - poznat, kam až - hranici - to je to podstatné. To se dá stěží naučit. A to hledání je možná právě tvorba?

9
Starý kocour (neregistrovaný) 19.11.2014, 09:48:52
To jsem rád, že to tu neumřelo. Ale napadla mě jedmna zkrfatka jako koment na tento Světlovnošův článek, závěrečná věta věta milionáře ze skvělého filmu "Někdo to rád horké":
Mrkající "NIKDO NENÍ DOKONALÝ!" S vyplazeným jazykem

rezy
8
rezy 19.11.2014, 08:58:38
ahoj Astro, já jsem přešel na malé makové koláčky + 2 domácí rohlíky.

astra2
7
astra2 19.11.2014, 08:51:56
Ahoj, rezy. Posílám gratulaci k jámě! Dopřejte si za mě aspoň jeden makový kiláček (to je neúmyslný, ale krásný překlep) - zasoužíte si ho za vzornou práci a racionální uvažování! Mrkající Já kiláčky teď nějakou chvíli nebudu, chystám se na vánoční orgie s přestihem. S vyplazeným jazykem

rezy
6
rezy 19.11.2014, 08:40:01
tak s tím bych souhlasil, jak se říká, pořádek je pro blbce, inteligent zvádá chaos. V každém případě je dobré si pří práci uvědomovat, s jak velkou přesností je potřeba dělat, aby se dílo podařilo a nemrhalo se prostredky na zbytečnou preciznost. Uvedu příklad, s bagrem jsem v létě dětem kopal jámu na čističku, kdybych si dával děsně záležet abych vykopal přesně jámu podle rozměru čističky , bude mi ta jáma trvat o půlku déle, takhle jsem prostě vykopal větší díru, nechal jsem si na straně hromadu zeminy na zaházení a měl jsem to coby dup. Uložili jsme čističku, z hromady co jsem si nechal vedle jsem nabral pár lžic a bylo hotovo.

«     1    2   »